tvrz Nemile u Zábřeha

Obec Nemile s v roce 1948 připojenou obcí Filipov a od roku 1960 také obcí Lupěné, byla do roku 1990 místní částí města Zábřeha, od kterého je západním směrem asi 2 km. Do obce se dostanete, když ze silnice na Ústí nad Orlicí odbočíte před koncem Zábřeha vlevo na Nemili. V Nemili odbočíte na druhé křižovatce vpravo a jedete na křižovatku tvaru „T", kde odbočíte vlevo a za druhou křižovatkou vlevo, uvidíte přízemní budovu bývalé tvrze.

Obec Nemile již v minulosti sdílela své osudy s vedlejším Zábřehem, pod jehož panství patřila. V 15.stol. bylo zábřežské panství v rukou pánů Tunklů z Brníčka. Od Jindřicha Tunkla z Brníčka získal panství Mikuláš Trčka z Lípy, který dal panství v r.1513 zapsat do zemských desek Ladislavovi z Boskovic. Po něm zdědil panství v r.1569 Jan z Boskovic na Zábřehu.Další dědic od r.1589 Welen(Velen) ze Žerotína, byl za stavovského povstání zemským hejtmanem a po prohrané bitvě na Bílé hoře, musel utéci ze země a všechny jeho statky Ferdinand II. dal r.1624 Karlu, knížeti z Lichtensteina. V r.1590 byl na dvoře v Nemili Jan Huberck z Belnsdorfu a v r.1605 po jeho smrti syn vladyka a rytíř Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu. V r.1617 prodal Ladislav Welen(Velen) ze Žerotína ves Nemili se dvorem, sady a zahradami Kryštofu Herbercku z Belnsdorfu. Ten v r.1618 Starý Dvůr,snad tvrz, přestavěl na renesanční tvrz. Jeho kamenný znak je dosud na štítu budovy bývalé tvrze.To, že renesanční tvrz vznikla přestavbou staršího panského sídla svědčí silné zdi a velká síň zdobená klenutím se zdobenými křížovými oblouky i mezerami mezi nimi. Zděděný statek v Nemili prodali Pruskové v r.1667 s poplužním dvorem a pustým mlýnem Karlu Eusebiu, knížeti z Lichtensteina. Lichtensteinové postupně tvrz změnili v hospodářskou budovu a obydlí správce dvora tak, že v r.1773 tvrz sloužila jako selský statek, původní hmota tvrze byla však zachována a mohlo dojít tak později k vyhlášení bývalé tvrze jako kulturní památku. Jako obytný dům čp.54.(dříve č.p.1.) slouží i dnes. Noví majitele na něm provádějí pečlivou rekonstrukci, jak říkají s hrdostí na to, že má starší minulost než zámek v Zábřehu. Pro zájemce uvádím odkaz na stránky Tvrz v Nemili u Zábřeha pana J.Schoffera, kde získáte další informace a fotky, ke kterým se sám těžko dostanu.

Tato nenápadná památka v malé obci Nemile, poprvé písemně zmiňované roku 1374 a těsně sousedící s městem Zábřeh, se může pochlubit mnoha nej. A pokud se nejedná o naprostý unikát, tak alespoň o „medailové umístění“ určitě. Jsou to sice jen rekordy v rámci Olomouckého kraje, ale to jejich jedinečnost nijak nesnižuje. Tvrz v Nemili má nejzachovalejší interiéry, je – po jesenické kolegyni - druhou zpřístupnělou a má nejvyšší počet různých druhů zaklenutí jednotlivých místností. Navíc se jedná o památku velmi příjemnou, která za nenápadnou fasádou skrývá domácí atmosféru v pravém slova smyslu. Přitom věechny první písemné zmínky o obci Nemile se týkají soudních sporů.

Zdejší tvrz pochází z období gotiky, ale poté, co panství zakoupil – od Ladislava ze Žerotína - Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu (tedy Jindřichova u Osoblahy), dochází k velkým změnám. Vladyka a rytíž Kryštof, který byl – stejně jako slavný Žerotín – příznivcem renesance, povolává na své panství vlašského mistra Balcra. Ten následně – tedy roku 1620 – zahajuje pozdně renesanční přestavbu původní středověké nemilské tvrze s poplužním dvorem. Ta je již v roce 1623 zobrazována jako patrová budova se čtyřkřídlým uzavřeným dvorem. V roce 1667 získává Nemili stavitel plumlovského zámku – tedy kníže Karel Eusebius z Lichtensteinu – a ten ji přičlenil k zábřežskému panství. Nemilský dvůr později zruší císař Josef II., ale ještě v polovině 19. století je tvrz v držení posledního majitele z řad šlechty, tedy Lichtensteinů. V roce 1876 zakoupí nemilskou tvrz Anna Doleželová a v držení jejich prapotomků je tvrz dodnes.

V současné době je tvrz volně stojící obdélnou přízemní budovou z kamene a cihlového zdiva. Pod sedlovou střechou se nachází dva trojúhelníkové štíty. Na tom východním můžeme vidět - druhotně osazený - pískovcový erb Kryštofa staršího Hubercka z Belnsdorfu a nad ním klenák s maskaronem lva. Vstupní síň je zaklenuta valenou klenbou a zdobena bohatou štukovou ornamentální výzdobou s rozetami i s motivy žaludu s listy, pod síní se nachází sklep s valenou cihelnou klenbou. Nad ní – v podkroví – naopak najdeme pozůstatky renesančních cihelných dlažeb někdejšího 1. patra tvrze. Západní část domu je plochostropá (a nezpřístupněná), výjimku tvoří místnost s klenbou valenou a jedna zaklenutá plackou. Východní (a přístupná) část objektu se chlubí klenbami Křížovými a klášterními. Jednu z nich doplňují bohaté štuky s rostlinnými ornamenty, rozetami a lvími hlavami. Původně byla klenba i bohatě kolorovaná. Nachází se zde také výklenek pro prevét.

Samotná prohlídka tvrze začíná v průjezdu s expozicí různých nálezů typu úlomky kachlů nebo mince. Odsud se přesuneme do největší obytné místnosti tvrze, která byla sice v minulosti využívána jako chlév, ale dnes se hrdě nazývá Rytířský sál. Najdete zde – mimo jiné – pískovcové reliéfy. Následuje "dvojmístnost“ černé Kuchyně, kde jedna část sloužila k dokončení a dochucení jídel, druhá k samotné přípravě jídel na otevřeném ohni. Odsud již vstoupíme do Panského pokoje nebo-li do „kachlová“ séně (podle klasicistních kachlových kamen z 19. století). Zde je strop místnosti tvořen – již zmíněnou - klášterní klenbou se štukovými anděly. Prkenná podlaha by měla být do budoucna odstraněna, snížena do původní výše a poté pokryta dlažbou z replik původních cihelných čtvercovek. Rohy místnosti jsou dobově zkosené. V místnosti je vystavováno opět několik exponátů, například reliéfní talíře.

Poslednímu pokoji se říká kaple, a to podle toho, že tato místnost sloužila majiteli tvrze, knězi Josefovi Doleželovi, jako soukromá kaple. Strop je opět cihlový klášterní a bohatě štukovaný (dvě velké rozety, růže, lví hlavy). Strop byl původně i malovaný, zachovaly se pouze fragmenty fresek, například se zobrazením planě rostoucí růže, tedy znaku obce Nemile. A v této místnosti najdeme i onon výklenek někdejší výsernice (to není slovo sprosté, ale staročeské).

Součástí tvrze je i původní – osmnáct metrů hluboká – studna.