Uherský Brod – radnice

Slovácké město Uherské Hradiště svým návštěvníkům nabízí možnost poznat pozoruhodné historické památky všech možných druhů, architektonických stylů i stupňů opotřebení. Mnohé z nich dokonce tvoří dominanty panoramatu města. Jednou z těch nejznámějších a nejméně přehlédnutelných je místní radnice, kterou najdete na zdejším hlavním náměstí, které je zcela originálně a překvapivě nazýváno Masarykovo. Alespoň radnice si však svá jedinečná nej dochovala až do dnešních dní. Jedním z nich je například skutečnost, že zdejším bezdomovcům nestačí napsat do adresy č. 1, ale musí k tomu ještě dopsat dvě nuly.

Uherskobrodská radnice je renesančně a barokně přestavěnou – původně pozdně gotickou – budovou, která představuje nejen společenskou i architektonickou dominantu města, ale také symbol jeho staleté samosprávy. První uherskobrodská radnice je známa od roku 1461. Tehdy stála uprostřed Dolního náměstí a sloužila městu až do roku 1556, kdy byla zbourána. Na jejím místě pak vzniká budova rozsáhlejší, která svému účelu slouží až do počátku 18. století. V této době se „městská kancelář“ stěhuje do bývalého šlechtického domu, který původně patřil městskému písaři Pavlovi Makovcovi. A zde také najdete radnici dodnes.

Tento šlechtický dům prodali městu na stavbu radnice v roce 1702 Kounicové. Vzápětí je zahájena velká slohová přestavba, spočívající v nástavbě věže, interiérových úpravách a nové fasádě. Celá tato barokní úprava budovy je provedena v letech 1703 až 1715 a vede ji stavitel Michal Gravani, což sice zní velmi honosně a důležitě, ale ve skutečnosti se údajně jednalo o zednického mistra Michala Kravaně a jeho syna Pavla. Již tehdy vzniká stávající půdorys radnice. Stavba barokní radnice je dokončena vyzvednutím sochy Spravedlnosti na vrchol radniční věže v roce 1715. Budovu následně čekají dílčí – převážně interiérové a klasicistní – úpravy a celá radnice je komplexně rekonstruována na přelomu 80. a 90. let minulého století. V jejím interiéru jsou také umístěny astronomické hodiny Vilibalda Růžičky.

Pod přední částí budovy se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory, které jsou součástí sítě chodeb pod středem Starého Města. Uherskobrodská radniční budova byla v roce 1958 prohlášena kulturní památkou ČR. Její nejznámější zajímavostí jsou věžní hodiny, které zhotovil hodinář František Lang. V roce 1723 je pak doplnil soškou Černého Janka, k němuž se váže známá pověst z doby kuruckých válek. A citací této pověsti zakončíme celé vyprávění o jedné z nejpozoruhodnějších památek Uherského Brodu. V textu je použit přepis ústního podání uherskobrodského měšťana Jana Růžičky z II. poloviny 19. století.

„Když vpadli do našeho kraje kuruci, lid divoký a krutý, prchali před nimi lidé z okolních dědin do města, aby si zachránili aspoň holý život. Měšťané viděli, že nepřítel chce se zmocnit města, a proto se hned připravovali na jejich útok. Kuruci vyslali k městu zvědy, kteří je objížděli, aby zjistili, ze které strany by se snadno mohli města zmocnit. Útok od severu, od Bílé bašty, byl nejsnadnější, a proto se zmocnili Horního dvora. Měšťané hlídali hradby dnem i nocí, až konečně zmořeni únavou zanechali na šancích jen hlídky. Před baštami bylo naprosté ticho, nikde nebylo nic podezřelého. Tak se dovedli kuruci ukrýt. Kraj byl jako vymřelý a pokud mohlo oko dohlédnout, nebylo po nepříteli ani stopy. Měšťané již mysleli, že k útoku nedojde, a proto i stráž na hradbách nebyla dosti opatrná. Kurucové však bděli. Jedné tmavé noci počaly se k městu plížiti temné postavy a nepozorovány dostaly se až k hradební zdi. Opatrně přistavovaly žebříky a již se po nich vzhůru drápaly. Jeden z útočníků v parádní zbroji, patrné náčelník, hradby již slezl. Hledal místo, kudy by se jeho lidé snadno dostali do města. Tápal podél černající se zdi, u níž bylo plno kamení, šel, co noha nohu mine, tiše, opatrně, ale najednou zakopl a byl by se natáhl, kdyby se nebyl náhodně zachytil za jakýsi provaz, visící na hradební zdi. V tom okamžiku zazněl nad jeho hlavou nočním tichem hlas zvonu na poplach. Provaz byl totiž od zvonu, který visel poblíž brány a kterým se včas nebezpečí šturmovalo. Rázem probudily se stráže, strhl se Hluk a křik, zděšení obránci města zahlédli ve světle loučí nepřítele na hradbách. Na staré radnici na Dolním rynku odbíjela půlnoc, když se rozzuřil boj muže proti muži. Kuruci byli z hradeb sehnáni, mnohý si pádem zlámal vaz. Odvážný náčelník byl zajat a souzen útrpným právem. Nechal svůj mladý život v městské mučírně.

Na památku této příhody byl postaven ve výklenku radniční věže pod hodinami Černý Janek, aby před začátkem každé hodiny připomínal Broďanům, jak bylo jejich město zachráněno před kuruckými hordami“. A skoro by se chtělo dodat: Tak pravil Vincent