Ulice Na Kropáčce v Hradci Králové

Jedná se o jednu z nejkratších královéhradeckých ulic, která je spojnicí mezi Velkým náměstím a Komenského třídou, i když pouze pro chodce, neboť je zakončena novo dobým schodištěm, na jehož místě stávala vodní věž Kropáčka, která nosila staré čp. 31 a svého času byla využívána jako bašta. Její základy začalo město stavět v červenci 1516, i když některé prameny uvádějí za období jejího vzniku již rok 1509. Kámen na ni byl přivážen z lomu, který patřil Bavorovi z Hustířan a kamenickou práci provedl Jan kameník. Svoje pojmenování získala tato cihlová věž podle zdejšího měšťana Jana Kropáče z Dřevíče, který před ní vlastnil dům. Podle lidové tradice byl také prvním, který byl v ní uvězněn, ale k tomu chybí jakékoliv důkazy. Teprve roku 1572 se objevuje první zpráva o tom, že Kropáčka sloužila též jako městská šatlava, neboť tohoto roku byl pro své nenáležité mluvení dán do sklípku za Kropáčovým domem Matouš Telecký, jinak zvaný Všetečka. 22. října 1645 byla vodárna vypálena švédskými vojáky pod velením generála Torstensona, takže několik let musela být voda do města donášena či dovážena.

Na věži, jež byla krytá nízkou stanovou střechou, býval původně vycínovaný kovový vodojem, který však po čase podlehl rzi a byl vyměněn za kamenný, alespoň tak hovoří místní dějepisec P. Jan Nepomucký Solař. Do něj přitékala voda vytlačovaná pomocí stroje, který byl umístěn u Nového, jinak Rormaystrovského mlýna. Z věže pak byla rozváděna do kašny „U Jiříka“ na Malém náměstí a jinde po městě. Následně byla využívána rovněž jako vězení. 4. července 1673 byl v Kropáčce po 4 týdny vězněn Jindřich Turek, protože „sáhl na svého otce“ Václava, přičemž týden měl být jen o vodě a chlebu, poté 2 týdny v poutech na obecní práci a na noc v šatlavě. Roku 1762 věž vyhořela při velkém požáru města, který založili pruští vojáci, kteří byli přestrojení za kozáky, takže z ní zůstaly jen zdi. Při stavbě pevnosti přejala Kropáčku c. k. fortifikační správa a podle svých potřeb ji nechala upravit. Během pruské dělostřelby v roce 1866 byla věž zasažena 1 granátem. To již sloužila jen jako šatlava a pouhé skladiště. Nakonec byla 9. července 1906 zahájena demolice této pětipatrové budovy s vnitřním dřevěným schodištěm, přičemž z ní byly zachráněny 2 kamenné desky s vytesaným písmenem G ve štítě, který drží 2 štítonoši. Původně se nacházely pod okny 4. patra na severní straně věže.

Pod Kropáčkou pak bývalo jednopatrové stavení, které též bývalo nazýváno stejně jako ona věž (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_2329_1). Nevíme, kdy přesně vzniklo, jisté je, že v plánu Hradce Králové z roku 1763 nebylo ještě zakresleno. Nejspíše pocházelo z roku 1815. V roce 1829 v něm byl polepšovací ústav pro lehkovážné ženy, který byl roku 1857 znovu upraven. Později byla v 1. poschodí městská útulna a v přízemí bylo až do roku 1899 městské vězení a opilci zde vyspávali svoji "opičku". Poté biskupská konsistoř domek směnila s obcí za dům čp. 33 pro jezuitský řád. Zbourán byl v roce 1906 stejně jako věž Kropáčka.

Ale vraťme se ještě k vývoji pojmenování této ulice! Původně bývala pouze bezejmennou uličkou, aby byla od roku 1916 nazývána na střídačku jako Kropáčova nebo Kropáčkova. V roce 1938 došlo k jejímu přejmenování na ulici U Kropáčky, což se změnilo o 5 let později, kdy obdržela nový název Mariánská a roku 1955 pak došlo k opětovné změně pojmenování. Od té doby nese současný název - Na Kropáčce.

Výše jmenované schodiště, občas nazývané jako Gočárovo, vzniklo z armovaného betonu a od Komenského třídy má 2 odpočívadla, aby se na čtvercové podestě rozvětvilo na 2 ramena a nad nimi se zdvihá proti ulici Na Kropáčce stěna s půlkruhovým obloukem, centrálně umístěným osvětlovacím tělesem v podobě třídílného bronzového svícnu a se svislými hranolovými žebry, mezi nimiž jsou obdélné otvory s půlkruhovými záklenky. K vypracování jeho plánů vyzval architekta Josefa Gočára královéhradecký starosta JUDr. František Ulrich, a to na konci roku 1908. Ten měl již v únoru následujícího roku zpracovanou kompletní dokumentaci, kterou 15. května 1909 schválila městská rada. 6. srpna 1909 městské zastupitelstvo schválilo koupi pozemků, potřebných pro zřízení schodiště (4 475 K 50 h) a doporučilo, aby bylo vkusně upraveno architektonickou výzdobou, osvětlením, úpravou okolního terénu, čímž se původní náklad 15 784 K 60 h zvýšil o 2 779 K 3 h. V prosinci 1909 byly položeny základy stavby a dokončena byla již v následujícím roce. Během stavby i po ní se však objevily také různé problémy, na Hradec Králové však nic divného (viz např. nesouhlas s výstavbou dnes ceněného Kotěrova muzea apod.) 2. května 1910 městská rada vyzvala firmu B. Hollman a spol., aby neprodlévala s omítáním betonového zdiva na schodišti a nezdržovala tím další práce. Ihned po dokončení se schodiště setkalo s ostrou kritikou veřejnosti, která se nemohla srovnat s Gočárovým modernistickým pojetím. V tehdejším Ratiboru se objevilo toto: „Schody u Mariánského kostela nazval lidový vtip ‚U tří tupláků‘ dle elektrických lamp v bráně nad nimi visících. Nevkusná brána tato, když již stojí, zbořiti se nedá, ale měl by se aspoň pohled na ni z Velkého náměstí zakrýti.“ Lidé prostě tuto stavbu tehdy brali jako materiálově a tvarově cizorodou. Nic z toho však nezměnilo to, že je tato stavba dnes považována za mezník ve vývoji moderní české architektury. V roce 1997 došlo k celkové rekonstrukci schodiště Na Kropáčce. Navíc 27. října 2011 se v souvislosti s otevřením opravených jižních teras mohli lidé poprvé dostat ze schodiště do odpočinkové zahrady, jež touto rekonstrukcí vznikla. Více o schodišti zde: http://www.earch.cz/cs/schodiste-na-kropacce.

Pokud tedy vystoupáme do této ulice po Gočárově schodišti, tak levou stranu ulice zabírá kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž byl zbudován z odkazu Kašpara Gramma, plukovníka z lichtenštejnského pluku císaře Ferdinanda II., přičemž základní kámen byl slavnostně položen 27. dubna 1654 a 10. - 11. října 1666 byl slavnostně vysvěcen prvním královéhradeckým biskupem Msgre. Matoušem Ferdinandem Sobkem nový hlavní oltář, avšak stavba byla prováděna nekvalitně, neboť již v roce 1685 došlo k rekonstrukci klenby nad hlavním oltářem, obnovení předsíně a zpevnění sakristie. K tomuto kostelu pak přiléhá kaple sv. Josefa, do které je přístup přes sakristii a vchodem z východní strany kostela. Za touto kaplí, de facto malým kostelem s kruchtou a varhanami, bývala na parkánech založena jezuity pozoruhodná fíkovna, jež zanikla roku 1755 kvůli promáčení vodou, která unikala netěsností vodní nádrže Kropáčky. Zmíněná voda také podmáčela základy kostela a byla patrně i příčinou porušení klenby presbytáře v roce 1685. Roku 1762 kostel vyhořel během velkého požáru města a k jeho opravě došlo v letech 1765-1766, kdy byly též pořízeny nové zvony jako náhrada těch rozlitých. V roce 1773 byl kostel uzavřen a roku 1787 došlo i na kapli sv. Josefa. Z chrámu Páně se stal posádkový kostel. V letech 1857-1859 byl přestavěn do dnešní podoby. V roce 1900 došlo k návratu jezuitů do města a zároveň s tím došlo k navrácení kostela do jejich rukou. Další opravy proběhly v letech 1903-1904, 1942-1945, 1957, 1987-1988, 2000 a 2008-2009, kdy proběhlo také zrestaurování zvonu z roku 1766, který zbyl z původních pěti na věžích kostela (ve věži do ulice Na Kropáčce visívaly zvony sv. Ignáce a Františka Xaverského a zvon bratrstva umírajících).

Pravou stranu ulice naopak tvoří měšťanský neobarokní dům z let 1905-1907, který vznikl na místě několika středověkých parcel (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA201018400), na nichž se od roku 1813 nacházel zájezdní hostinec, a do státního seznamu kulturních památek byl zapsán 8. září 1987 (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-12570697). Jeho historii představuje Jiří Vladimír Tolman ve své knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" takto: "Dům čp. 30 u Zlatého beránka náležel hostinskému Hromádkovi, byla to původně obyčejná hospoda, později nejlepší hotel. Po něm vlastnil hotel a dům Ponštingr, Remeš, Hašek, Dudek. V nájmu ho jistý čas provozoval Vobrovský, jenž pak najmul nádražní restauraci v Pardubicích. Do hotelu chodila úřednická a důstojnická elita, obědy po čtyřiceti krejcarech abonementu. Sídlíval zde při generálních inspekcích posádky arcivévoda, polní maršálek Albrecht. Chodíval sem mezi jinými prof. Budecius, Jakub Hron a Václav Klimeš. Bydlíval zde profesor Dr. Šulc. Dole v krámě býval moučný obchod, po něm vetešník Blattner, mající tři dcery, s nejstarší z nich měl studentskou známost dnes slavný gynekolog Dr. Pohorecký ve Františkových Lázních. Jistou dobu měl zde krám Bělský z Kutné Hory, obchodvedoucím byl Typlt. Po zrušení hotelu byl zde v prvém poschodí a v zrušeném krámě Záložní úvěrní ústav, přestěhovavší se z malých místností na podsíni u Komárků, jenž později přesídlil do vlastního domu, kde se nalézá nyní berní úřad. Zde řediteloval, žel, že už krátce, nemocný ředitel a dramatický spisovatel Jan Vávra, po něm Geiselreiter, později Pátek, tvůrce rozmachu zakládání bankovních filiálek. Míval zde advokátní kancelář Dr. Ryba, dříve jí mající v domě nyní Michálkově v Palackého ulici, u něho byl hlavní kápo písař Fink, přezdívkou Dlesk, jenž jako jeho šéf úplně ztroskotal co lepič plakátů, metař, posléze v chudobinci. Doktor Ryba, švakr exministra Dra. Dolanského zmizel do Ameriky. Dům později koupila a přestavěla biskupská konsistoř pro jesuitskou kolej." Tato stavba byla navržena architektem Rudolfem Němcem a původně měla 2 čísla popisná - přední činžovní dům čp. 30 a zadní rezidenci čp. 31, aby byla později sloučena do čp. 30, jež bylo v letech 2006-2007 přebudováno na dům sociálních služeb pro seniory, neboli domov důchodců pro kněží bez zajištění non-stop péče a dále zázemí pro charitativní a ošetřovatelskou péči, jehož autorem byla Ing. arch. Helena Dařbujánová (D.A.D. STUDIO s. r. o.) a dodavatelem PRIMA s. r. o. Vedle toho zde nalezneme Oblastní charitu Hradec Králové a Potravinovou banku Hradec Králové, z. s.

Na závěr ještě dodejme, že o ulici Na Kropáčce se poprvé hovořilo v souvislosti s ostřelováním Hradce Králové za prusko-rakouské války v roce 1866 a podruhé roku 1962, kdy byl její konec u schodiště a okolí popelnic znečištěn skládkou popela a různých odpadků, jež musela být následně zlikvidována. Jinak figuruje pouze v souvislosti s tamními archeologickými nálezy, např. v roce 1932, kdy se zde kopal požární vodovod.