V ledovém království Oskavy

Turistické cíle • Zajímavost

Fotografie (36) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (36 fotografií)

horní konec Bedřichova

říčka Oskava

Vstoupit do fotogalerie (36 fotografií)

Naprogramován na Velký pátek byl můj mozek už dávno před ním: v prvním volném velikonočním dni určitě nenechá páníčka lenošit doma, ba právě naopak! On hezky pozvedne svoji prdel a zajede se podívat do podhůří Jeseníků na dvojvrchol Maliníku a Mazanců, zda-li tam v lesních svazích od jeho poslední návštěvy nevyrostly nějaké nové a hlavně pořádné skály.

Příkaz mé mozkovny je mi rozkazem... i nezbylo než brzy ráno opustit teplý pelíšek, rozloučit se s naší kočičí královnou jménem Cherry (manželka chvilku před tím zmizela do práce) a vyrazit k vlaku. Počasí bylo po ránu hezké až nadmíru a první lahůdky se mi dostalo v Uničově, kde jsem měl čekat devadesát minut na busový spoj do Bedřichova. Já si původně chtěl koupit kafíčko z automatu a po jeho vypití v nádražní čekárně v klidu číst, jenže Velký šéf byl poněkud jiného názoru:

„Podívej se, jak je venku nádherně. Číst si můžeš ve vlaku cestou domů, nyní hybaj do centra! Když pojedeš do údolí Oskavy z autobusáku, budeš mít na jeho prohlídku času dost.“

Ach jo, poslouchat se musí... V tomhle případě jsem ale musel uznat, že má ten můj mozek občas rozum, neboť rychloprohlídka bývalého královského města stála za ranního osvětlení opravdu za to!

(Ale s podrobnostmi čtenáře nyní zatěžovat nebudu, s těmi je seznámím až někdy příště...)

Na konečné busu na točně v Oskavě-Bedřichově jsem z jeho útrob nevylezl sám, vystoupila i skupinka turistů obého pohlaví, dětmi i největším přítelem člověka a hbitě po červené značce vyrazila k hornímu konci dědiny. Venkovní teplota dosahovala díky rozhicovanému slunéčku hodnot až nadprůměrných, a tak jsem na rozdíl od nich zvolnil krok.

A sakryš, jestli budou odpoledne tropy, jsem zvědav, kde narvu tu teplou mikinu! - pomyslel jsem si. O nějakou tu chvilku později jsem vděčil osudu, že ji na sobě mám a navíc nadával, proč jsem si sebou nevzal i rukavice...

Za posledním osluněným zákrutem silničky a za posledním bedřichovským barákem se totiž moje maličkost u toku bystře tekoucí Oskavy střetla s novou dobou ledovou! Stalo se tomu v místech zvaných Soutěska a já na její bezprostřední okolí čučel jak ztracený puk: skály v soutěsce, ba i ty hned u cesty, pokrývaly ledopády a ledové splazy hodné daleko severnějších zeměpisných šířek!

Lidičky, to vám byla sranda: chvilku předtím si člověk v jarním slunci nahříval hrbeček jak doma u pece... a najednou taková kosa, až mi nejen teklo z nosa, ale nebohé prsty mačkající spoušť fotoaparátu po chvilce odumíraly a chvěly se ve smrtelných křečích!

Jenže prstíky se v kapse mikinky časem vzpamatují, kdežto obrázky ledopádů podobné těm, které jsem před pár lety v zimě nafotil na Pulčínských skalách, každý rok člověk hned tak nepořídí.

I když jsem původním založením spíš zmrzlík a mé tělíčko namísto na Tichomořských ostrovech na svět vykouklo v tzv. mírném pásmu (cha!), musel jsem uznat, že má i ta ledová krása něco do sebe. A já doufám, že až se v některém z mých příštích životů stanu Eskymákem, užiju si jí – a tentokrát opravdu festovně – dost a dost.

Jen vy, milí čtenáři, už je letos nejspíš neuvidíte, ale nermuťte se – stačí další taková víceméně suchá zima s holomrazy, pak už jen šupky hupky do hor... a to by bylo, abyste i vy na podobnou nádheru někde nenarazili!

Poslední aktualizace: 14.4.2018

Nadmořská výška:

443 metrů nad mořem

V ledovém království Oskavy na mapě