Valtický chrám Nanebevzetí Panny Marie

Fotografie (2)  • Foto: Franta

Tato sakrální stavba s vysokým monumentálním průčelím je největší ozdobou jihovýchodní části náměstí Svobody. Objemem obestavěného prostoru patří po brněnském kostelu sv.Jakuba k největším moravských chrámům. Jeho předchůdcem byl farní kostel, který při svém tažení Moravou vypálili roku 1426 husiti. Byl sice opraven, jenže poté shledán už nedostačujícím, a proto bylo rozhodnuto o výstavbě kostela většího. Práce na něm započaly roku 1631 a postupovalo se podle projektu Giovanniho Giacoma Tencally. Donátorem stavby se stal kníže Karel Eusebius Lichtenštejn, jenž plány částečně pozměnil podle svých představ a nápadů.

Foto: Franta

Už roku 1638 bohužel nastal podstatný zádrhel: na kostele se totiž zřítila kupole a poničila klenby obou kaplí. Ale nejen kvůli tomu: roku 1663 pak byla stavba pozastavena a vzniklá „výluka“ dosáhla délky sedmi let. Příčinou byl vpád Švédů a později i Turků na Moravu. Pokračovalo se až od roku 1670 a Tencallu nahradil brněnský stavitel Andrea Erna. O rok později byl nedokončený (ale mobiliářem v interiéru již vybavený) chrám slavnostně vysvěcen pasovským biskupem Joštem.

 

Chrámovou loď doplňuje dvojice kaplí a je ukončena orientovaným kněžištěm s oratořemi a ústřední kupolí. Tohle vše a boční fasády realizoval ještě Tencalla, hlavní průčelí vzniklo už dle plánů jiného architekta. Vznikl chrám dlouhý 50 m a vysoký 34 metrů, do kterého se mělo vejít až tři tisíce věřících. Varhaník musel ke svému nástroji vystoupat po 73 schodech a ke zvonům bylo nutno zdolat schodů 168. Velký zvon vážil bezmála tunu, prostřední půl tuny a malý zvon 300 kg. Zvoníci je rozhoupávali 15 metrů dlouhými provazy.

 

Honosný interiér je bohatě zdoben sochami a štukami od Bernarda Biavetiho a Giovaniho Tencally.

Původně na hlavním oltáři visel obraz Nanebevstoupení Panny Marie od Rubense, ale ten byl po vpádu Turků odvezen do vídeňské knížecí galerie a už tam zůstal. Nahradila jej kopie od Vincenze Fantiho.

Po slavnostním vysvěcení chrámu bylo jeho vnitřní vybavení ještě dlouhá léta doplňováno:

 

Roku 1672 do něj přibyla kazatelna od F.Bieneva, LP 1674 skulptura sv.Jana Nepomuckého od Ignáce Langeladera a teprve v půli 18.století chrám ozdobily varhany od mistra Johanna Henckeho. Tehdy byly do interiéru začleněny také sochy sv.Antonína Paduánského, sv.Karla Boromejského a obraz otočného oltáře. Roku 1786 vznikla v místech sakristie kaple Božího hrobu a a nová sakristie byla realizována na východní straně chrámu. V půli století devatenáctého byla vyměněna dlažba a mobiliář doplněn novými lavicemi.

 

Hlavní průčelí prošlo přestavbou na začátku minulého století. Kromě jeho nádstavby byly navýšeny i obě věže a jejich původní jehlancovité střechy nahradily helmice obité plechem.

Roku 1914 pak interér zkrášlila zbrusu nová výmalba.