Vápenný Podol

Původ pojmenování této obce nám nejlépe objasňuje dílo prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř":

"Vápenný Podol (lid. ten Podol, v Podole, do Podola), ves v Železných horách nad horním tokem Zlatého potoka 11 km jz. od Chrudimě: 1513 Wapenny Podol, Czytkow, DZ. 6 F 22; 1544 (1533) mčko Miestecz Herzman. .. Sussicze, Podol Wapenny, Czytkow, DZ. 42 L 19; 1578 vesnice tyto v kraji Chrudimskem ležící na Zieleznych horách ves Podol, ves Czytkow, DZ. 64 C 4; 1654 Podola (!) ves, (v kraji Chrudim.), BR. 14/302; 1713 Podoll, TerF. chrud. 12/122; 1837 Podol, auch Kalk-Podol, Df 1 1/4 St. s. von Heřmanmiestetz (uprostřed obce zvedá se velký skalnatý pahorek, z něhož se dobývá vápenec ve mnoha kamenných lomech, které jsou založeny skoro na všech stranách pahorku), Som. V, 24; úř. 1854 Podolí, 1907 Podol Vápenný.

Mezi těmito jmény rozeznáváme tři hlavní skupiny: a) nejvíce jich (12) si zachovalo prastarou podobu Podolí vzniklou z Podolé > *po-dol-ьje, na př. v okr. humpoleck., otick., píseck. atd.; b) ne tak četná (4) mají ve všech svých dokladech podobu Podol, v Podole, do Podola a to v okr. Mnich. Hrad., Praha, Sedlec a k nim patří i jm. Vápenný Podol; c) v 6 případech jména prvního typu (Podolé > Podolí) přešla do typu druhého (Podol) a to v okr. Klatovy, Ledeč, Libochovice a j.

Tuto tvarovou dvojitost nacházíme také v základních app., ze kterých ta MJ. vznikla: podol, -u m. a podolí n., obě ve stejném významu ʻdlouhé údolí nebo takové položení, kdež se svrchu dolů jíti musíʼ, (con)vallis, Thal, Niedergrund (Jg. III, 187, Kott II, 651 a VII, 297) a též v nové době podol, -u m. arch. dial. ʻúval, údolíʼ a podolí, -í, n., dial. ʻúval, údolíʼ (Přír. sl. akad.)."

Od dávných dob náležela místní krajina, osídlená již během neolitu, pánům ze Zaječic, po nich Šternberkům a následně Viktorinu z Kunčího. Do roku 1513 byl vlastnictvím Jana z Kunčího, který ho s dalšími majetky prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy na Lichtenburce, čímž se později stal příslušenstvím hradu Lichtenburku a Heřmanova Městce. V letech 1577-1611 náležel ke Stolanům a odtud opět k Heřmanovu Městci. Zdejší léčivá voda byla známá již v roce 1725 (první zmínky pochází z heřmanoměsteckého urbáře z let 1586 a 1659, kde je napsáno: "In diesem Dorff Podol ist gewesen eine Baad-Stuben auff dem Wasser genannt, aus der Hoehle gehend, sehr gesund, dahin von vielen Orthen ein Zulauff der Leuthe gewesen, anjetzo aber gantz wüst und eingangen ist."), kdy zde byly již 3 lázeňské domy, o rok později došlo k vybudování kaple sv. Václava a v roce 1802 tu byl vystavěn lázeňský empírový koupelový dům (roku 1912 byl ještě přestavěn; viz https://www.vapennypodol.cz/obec/zajimavosti-v-obci/lazne-21cs.html). V roce 1793 bylo ze zdejšího vápence vytesáno mauzoleum pro císaře Leopolda II. Roku 1796 se zde začalo vyučovat. V roce 1828 koupil zdejší lázně Rudolf kníže Kinský. Roku 1843 měla ves 27 domů a 209 obyvatel.

V roce 1849 se Vápenný Podol stal samostatnou politickou obcí. Roku 1858 byla zřízena fara. V roce 1870 došlo k úpravě lázní. Tehdy si otevřel v obci svou dílnu mistr kamenický Josef Gründler. 5. srpna 1873 vyhořelo hospodářství v sousedství lázní. V letech 1873-1874 byly postaveny první zdejší kruhové vápencové pece. Roku 1876 byla postavena nová školní budova a 27. prosince 1878 došlo k založení SDH. V letech 1881-1882 byla postavena železniční trať Přelouč-Choltice-Vápenný Podol, jež vznikla zvláště kvůli odvozu vytěženého vápence (viz https://www.vapennypodol.cz/obec/zajimavosti-v-obci/vapenopodolske-lamani-19cs.html). 18. října 1882 byl na ní slavnostně zahájen provoz. Zároveň byla postavena obecní cesta od okresní silnice k nádraží. Roku 1884 byla založena Občanská záložna ve Vápenném Podole. V roce 1888 došlo ke zřízení poštovního úřadu. Roku 1893 Společnost pro těžbu vápence upravila místní obilní mlýn, kde se vápenec drtil 4 stoupami a mlel mezi mlýnskými kameny. 30. září 1895 hořel nákladní vlak na zdejším nádraží, který chytl od nesprávně uložené nafty, jež se vzňala. 26. prosince 1898 se ustavil křesťanský a národní spolek ve Vápenném Podole. 26. července 1899 byla ve zdejším lomu zavalena skálou dvojice dělníků - Kyselka z Nutic a Zvolský z Cítkova. 1. srpna 1900 byla u zdejšího poštovního úřadu zavedena přespolní pošta. V roce 1905 byly spojeny obce Nutice a Podol v jednu obec s názvem Vápenný Podol. 12. dubna 1908 byla ustavena místní organizace sociální demokracie. V roce 1912 byly c. k. místodržitelstvím schváleny stanovy zdejšího včelařského spolku. V letech 1914-1915 byla Českou obchodní společností postavena velká moderní vápenná pec. Z front 1. světové války se nevrátilo 26 místních mužů.

V roce 1919 vznikl Okrašlovací spolek a o rok později místní odbor Klubu čs. turistů. V letech 1919-1920 došlo k opravě lázní. V roce 1920 se Vápenný Podol rozdělil v 2 obce - Vápenný Podol a Hrbokov. 13.-15. prosince 1920 stávkovalo 10 dělníků ve vápencových lomech Jana Pleskota. 23. září 1921 vyhořela 3 stavení. 1. ledna 1925 byla odevzdána veřejné dopravě nová samostatná telefonní ústředna a veřejná hovorna. 22. září 1929 se konala ustavující valná hromada nově zřízené jednoty ČSOL. 14. prosince 1930 vyhořel domek truhláře Antonína Výborného čp. 11. V roce 1931 vybudovala TJ Sokol v Cítkovském údolí betonový bazén. 15. ledna 1933 došlo k ustavení místní organizace národní demokracie. 16. července 1933 bylo odevzdáno svému účelu nové letní Tyršovo cvičiště, na němž se uskutečnil slet VIII. okrsku sokolské župy Východočeské-Pippichovy. 16. srpna 1936 byla na lázeňském hotelu odhalena pamětní deska hudebního skladatele Otakara Ostrčila, jež vznikla podle návrhu prof. Františka Kysely. 15. srpna 1937 byla otevřena Cesta Otakara Ostrčila. Za německé okupace nesla obec pojmenování Kalk-Podol. Toto období si vyžádalo 4 zdejší oběti. V roce 1940 bylo otevřeno nové moderní koupaliště, vybudována hospodářská nádrž a zřízena lidová hospodářská škola. Roku 1944 byla v obci otevřena dělnická zotavovna a v hostinci U Lášků bylo zřízeno kino. Zároveň hospodářské družstvo vybudovalo rozsáhlé pastviny pro chov dobytka a velkou drůbežámu s umělými líhněmi. 27. března 1946 byla dána znovu do provozu druhá pec České obchodní společnosti, která byla 15 měsíců mimo provoz pro nedostatek uhlí. V roce 1950 vzniklo JZD, jež se 14. listopadu téhož roku rozhodlo, že společně ustájí dobytek, a tak byla v následujícím roce upravena na společný kravín stará stodola. Prvním předsedou byl František Doležal a místopředsedou Rudolf Pleskot, kteří měli stejné funkce i v přípravném výboru. 1. července 1953 byla v rámci reorganizace spotřebního družstevnictví na Chrudimsku zřízena vesnická jednota Lidového spotřebního družstva Jednota. V roce 1957 byla obnovena místní organizace ČSM. Roku 1959 byly v provozovně MNV zřízeny kadeřnické a holičské služby, a to vždy v úterý a ve čtvrtek. 1. července 1965 byla ukončena v obci výroba vápna. 13. června 1971 byla na budově školy odhalena pamětní deska, připomínající protektorátní pobyt S. K. Neumanna v Železných horách. 1. září 1975 došlo k uzavření místní školy. Roku 1975 byl zřízen vodovod. O 3 roky později byl vybudován lyžařský vlek, jenž byl dodán Transportou Chrudim. 14. ledna 1978 došlo ke zrušení zdejší železnice. V roce 1986 byla dokončena rekonstrukce elektrického vedení. V té době byla otevřena i nová prodejna smíšeného zboží, jejíž kolaudace proběhla 28. června 1984. V červnu 1990 zahájilo činnost Sdružení rodáků a přátel Vápenného Podola. Roku 1995 došlo k dokončení kanalizace a ČOV. 14. června 2020 zasáhla obec blesková povodeň. V roce 2022 proběhla oprava opevnění části Podolského potoka.

Z místních pamětihodností jmenujme: kostel sv. Václava z let 1788-1790; od 24. ledna 1964 památkově chráněnou dolní dvoušachtovou vápenku z období kolem roku 1865, v níž se pálilo vápno do roku 1949 (viz https://pamatkovykatalog.cz/vapenka-13024218); kamenný kříž s nápisem: "POCHVÁLEN BUĎ JEŽÍŠ KRISTUS." nedaleko čp. 39; žulový pomník padlým v 1. světové válce a expozici hornin (viz https://www.geoparkzh.cz/gvo/vapenny-podol/). Za zmínku stojí rovněž soukromé muzeum českých elektrofonických kytar a aparatur Muzeum Retro Jolana (viz http://retrojolana.cz) a přírodní klenot v podobě dnes nepřístupných jeskyní - Páterovy a Podolské (viz https://www.vapennypodol.cz/obec/zajimavosti-v-obci/podolska-a-paterova-jeskyne-18cs.html), o nichž najdeme zmínky již v letech 1513, 1556, 1586 a 1659. Mezi zdejší rodáky náleží: pedagog a spisovatel Karel Štech (3. listopadu 1867 Vápenný Podol - 1953), spisovatel a správce zemské porodnice a nalezince Rudolf Secký (31. srpna 1869 Vápenný Podol - 29. dubna 1931 Praha), grafik a sběratel exlibris František Huňáček (24. července 1872 Vápenný Podol - 15. února 1954 Praha), překladatelka z němčiny a francouzštiny Jaroslava Vobrubová-Koutecká (12. února 1891 Vápenný Podol - 18. prosince 1969 Dobříš), ekonomický geograf Miroslav Blažek (13. května 1916 Vápenný Podol - 26. března 1983 Brno), novinář Josef Výborný (* 8. listopadu 1922 Vápenný Podol) a elektrotechnik Vojtěch Heřmanský (17. října 1934 Vápenný Podol - 22. dubna 2022 Hradec Králové). Na závěr třeba zmínit, že v roce 1896 pobýval ve Vápenném Podole malíř František Kaván, v letech 1939-1945 básník Stanislav Kostka Neumann a své mládí tu prožil mykolog Karel Kult. Téměř 40 let zde trávil své prázdniny rovněž hudební skladatel Otakar Ostrčil. Ve vsi tvořila i řada výtvarných umělců, z nichž můžeme jmenovat: Karla Jana Sigmunda s obrazem "Vápenný Podol" z roku 1951 a Vladimíra Hendrycha a jeho obraz "Lom ve Vápenném Podole" z roku 1967, pokud odhlédneme od takových jmen jako František Kaván či Julius Mařák.

Vápenný Podol na mapě