Kostel sv. Václava, mučedníka v Hrbokově

Stejně jako u mnoha jiných středověkých kostelů nevíme přesně, kdy došlo k založení chrámu Páně v Hrbokově. Podle lidových podání a některých pověstí se tak mělo stát již koncem 12. století, kdy se konaly křížové výpravy do Palestiny. Vystavět ho měl rytíř Hrboslav po návratu z křížových výprav k poctě svého popraveného bratra Václava, jenž byl svým strýcem Rozpukem nespravedlivě obviněn z toho, že měl zabít Hrboslava a zmocnit se tak Bojanova (viz https://www.bojanov.cz/file.php?nid=806&oid=4268332.

Původně se mělo jednat o dřevěnou stavbu se sanktusníkem, která měla na západní straně velké termální okno a přízemní předsíň. Jako farní byl zmíněn až v letech 1349-1351, kdy ves nosila úplně jiné jména než dnes, nejprve byla zapisována jako Chribatov, později jako Chirbatov a později Chrbokov. Nejprve náležel ke královéhradeckému arcijahenství, ale v listině, kterou vydal pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic 3. prosince 1349, bylo rozhodnuto o tom, že bude postoupen novému litomyšlskému biskupství, jak můžeme poté najít v listině ze 4. listopadu 1350, jež byla schválena papežem v dubnu 1351. V 15. a 16. století náleželo zdejší podací s kolaturou městu Chrudimi, která je držela do roku 1593 (s výjimkou let 1547-1561, tehdy byla zabavena ves králem Ferdinandem I.), kdy koupil Hrbokov Václav Ples Heřmanský na Stolanech. Po třicetileté válce, kdy co nebylo ukradeno, tak bylo z bohoslužebného náčiní zničeno, byl filiálním do Heřmanova Městce (ze zprávy královéhradeckého biskupa Msgre. Jana Leopolda Haye o vizitaci far kraje Čáslavského z roku 1783 víme, že tehdy se zde řádné bohoslužby konaly 7x ročně) a následně k Vápennému Podolu, když v něm vznikla lokálie. K jeho přestavbě došlo na konci 18. století. V letech 1841-1846 byl původní kostel částečně zbourán a na jeho místě vybudována nová stavba. Celkové náklady těchto prací, které měl na starosti stavitel Antonín Wambera z Heřmanova Městce, dosáhly 2 900 zlatých. V roce 1855 byl posvěcen nový zvon a oltářní obraz sv. Václava. V letech 1869-1874 došlo k opravě objektu, v jehož západním průčelí byla přistavěna věž. Tato přestavba vznikla jako jinde v okolí v intencích stavitele Františka Schmoranze, čehož důkazem mohou být dochované plány signované právě jím.

Nedostatek peněz i celkový nezájem o stavbu si však vyžádal to, že se ocitla v žalostném stavu. V roce 1895 spadl strop v sakristii a roku 1905 byl kostel úplně uzavřen. Nakonec byl zbourán a na jeho místě vznikl v letech 1920-1922 nový kostel o obdobných rozměrech a v témže stavebním slohu. Tyto práce zase provedl stavitel Karel Netušil z Heřmanova Městce, ale s plány na výstavbu nového chrámu Páně se přišlo již o mnoho let dříve, což nám dokládá zmínka "Obnovy", která vyšla 24. ledna 1913: "Hrbokov, fil. kostel Heřm. Městce. Dvacet let pracujeme na postavení svého fil. kostelíka v lesní naší samotě Hrbokově. Jmění kostelní je značné, že by se dva kostely daly poříditi. Slíbeno nám samotným konservátorem, který v srpnu 1912 komisi u nás řídil, že do roka se kostelíka dočkáme. Toužebně čekáme, když již plány jsou schváleny i vnitřní zařízení zadáno, ba i malba od osvědčeného ak. malíře Häuslera objednána dle krásných jeho návrhů, zda nám konservátor Dvořák pomůže, jak sliboval. Při dotazech k hejtmanství vymlouvají se, že to záleží na konservátoru a při upomenutí u konservátora, že to zdržuje hejtmanství anebo samé místodržitelství. Čekáme dosti dlouho, nemajíce kostela na blízku, jsme zde jako na poušti odkázáni sami na sebe a Boží přírodu. Jen teď aby se nevymlouvali konečně ještě na konsistoř. " V letech 1958-1962 došlo k freskové výmalbě interiéru, kterou provedl Vojmír Vokolek (viz http://www.kraj.kppardubicka.cz/stranky/cti-prispevky.php?id=Vojmir_Vokolek_v_kostele_sv._Vaclava_v_Hrbokove). Poslední velká oprava se uskutečnila v roce 1996, přičemž šlo zejména o omítky a střechu. 26. srpna 2013 nabylo účinnosti jeho prohlášení kulturní památkou z 1. srpna téhož roku (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-12265025). V současné době je přifařen k Bojanovu.

Jedná se o jednolodní orientovaný objekt s obdélnou lodí, půlkruhově uzavřeným presbytářem a čtyřbokou věží v západním průčelí se šnekovým schodištěm, která byla přistavěna teprve v roce 1874 a předtím se na jejím místě nacházela malá předsíňka. Zakončena je polygonálně s plechovou jehlancovou střechou. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou, triumfální oblouk je půlkruhový a 15 m dlouhá a 7,6 m široká loď je plochostropá s kruchtou, jež je nesena trojicí arkád. Za sakristii slouží polokruhová apsida. Okna v lodi jsou zakončena půlkruhem a jsou trojdílná.

Hlavní oltář má sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 18. století a novodobý obraz sv. Václava. Za zmínku stojí rovněž obrazy: Sedící Panny Marie s Jezulátkem a sv. Janem ze 17. století o výšce 1,2 m a šířce 1 m (vychází z díla Rafaela Santiho); sv. Jana Nepomuckého s palnou a křížem v ruce z 18. století o výšce 0,75 m a šířce 0,55 m; sv. Salvátora, žehnajícího zeměkouli, kterou drží v ruce, z 18. století a modlící se Panny Marie z téhož století. Varhanní pozitiv vznikl v nám neznámé době a nevíme ani to, kdo ho vytvořil nebo opravil (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3739). Původní zvony z let 1501 a 1540 byly koncem 18. století přeneseny do kostela ve Vápenném Podole, ale k jejich rekvizici došlo v letech 1918 a 1941. Nový zvon byl pořízen v roce 1855. Roku 1927 došlo k zakoupení nových zvonů - sv. Václava a sv. Marie. Ty však byly zabaveny německými okupačními úřady, aby byl materiál z nich využit k válečné výrobě, takže zde zůstal pouze zkorodovaný novodobý zvon.