Loading...
Na velmi pěkný krajinotvorný prvek v podobě dřevěného sakrálního stavení narazíme v katastru Velkých Karlovic u osady „Pod Polanou.“ Tvoří ji několik starých chalup na hřebeni mezi kopcem Miloňová a vrchem Polana, který už je součástí hlavního hřebene Vsetínských vrchů.
Kaplička a osada jsou přístupny po zeleném okružním tur.značení od rozcestí Léskovec – Razula (asi 2.5 km) anebo od nové rozhledny na Miloňové, odtud je to k ní po klesajícím hřebínku po lesní a později polní cestě necelý kilometr.
Pasekářská samota leží těsně pod zalesněným hřebenem nad rozsáhlou lučinou, z níž je možno spatřit nejvyšší kótu Vsetínských vrchů – 1014 m vysokou a tak trochu kuželovitou horu Vysokou. Výhledy na okolní líbeznou krajinu z louky před usedlostmi jsou přímo balzámem na duši…
Kaplička – zvonička se vypíná z nízkého návrší hned u osady. Byla vystavěna roku 1928 Michalem Jurečkou a Pavlem Tomkem v typickém valašském stylu. Visel v ní pětadvacetikilový zvon odkoupený od velkokarlovického kostela, ale za druhé světové války byl roku 1940 Němci zabaven a použit pro válečné účely. Nový zvon do kapličky přibyl až v roce 1962 a byl sem převezen z kaple stojící na rozcestí Podťaté. Miloňovská kaplička byla zasvěcena sv.Cyrilu a Metodějovi, ale jejich obrazy (spolu s portrétem Panny Marie) byly zničeny neznámými vandaly.
Manželé Jurečkovi se postarali o rekonstrukci zvonice a ta byla začátkem července 2012 od P.Rastislava Kršíka znovu vysvěcena. Od téhož roku její interiér zdobí kouzelně naivní obrazy obou moravských věrozvěstů.
Zvonička je zastřešena polovalbovou střechou, z jejíhož temene se na čtyřech sloupcích vypíná jehlancová stříška (nahoře s křížem) chránící před nepohodou zvon.
Stejně jako v ostatních zvonicích na Velkokarlovicku, i zdejší zvon ohlašoval různé církevní svátky či svatby i úmrtí pasekářů. Vyzváněl ale také na požární poplach, když někde v okolí hořelo, kteroužto povinnost na podobných sakrálních stavbách zavedla Marie Terezie od roku 1751, kdy vydala tzv. Ohňový patent.