Velké Svatoňovice

Dnes sice rozlišujeme obce Velké a Malé Svatoňovice, ale dříve šlo o jednu obec. Ta byla poprvé rozdělena na již zmíněné vsi až v roce 1826, aby byly roku 1849 opětovně sloučeny do jedné politické obce. K jejich trvalé rozluce pak došlo až v roce 1882.

Ohledně vzniku pojmenování obou vsí bude nejlépe opětovně nahlédnout do díla prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. S-Ž", v němž se dočteme následující:

"Velké Svatoňovice (ve Velkých Svatoňovicích), ves 2 km sv. od Úpice; od V. Svatoňovic 1 1/2 km vých. leží ves Malé Svatoňovice (lid. Studánka, jsem doma u Studánky, od Studánky, jdu ke Studánce, studáneckej): 1357 ad pres. Alberti de Swatonieuicz in Pertoldiuila, LC I, 27; 1359 ad pres. Alberti de Swatonouicz ad E. in Pertoldi villa, t. 109; 1545 (1533) Wismburk, hrad pustý, Aupicze mčko ..Suchowrssicze, Swatoniowicze, DZ. 7 B 3; 1736 vypsání Svatoňovských lázní, Jungman. Historie literatury 557; 1787 Hft Nachod: Schwadowitz, Swatoniowicz von 81 N., Schal. XV, 157; 1836 Grosz-Schwadowitz, Welký Swatoňowice 3 1/2 St. nnw. von Nachod an einem kleinen Bache u. an der Strasze nach Trautenau, Df von 133 H. mit 868 E., Klein-Schwadowitz, Malý Swatoňowice 3 1/4 St. nnw. von Nachod ..Df von 41 H. mit 261 E., Som. IV, 232 n.

V Malých Svatoňovicích zřízena 1712 kaple a potom lázně, o nichž vyšlo 1736 a 1755 české sepsání (Sedl. MSl. 852).

Jm. Svatoňovice = ves lidí Svatoňových, srov. jm. Svatonice."

Místní legenda však dělá Svatoňovice ještě staršími, neboť podle ní trutnovský man Bartoloměj Svatoň, jenž byl vyslán českým knížetem Oldřichem, vybudoval u soutoku Rtyňky a Zaječího potoka v roce 1009 (někde se uvádí i rok 1020) tvrz s valem a hlubokým příkopem, pod níž pak vybudoval rybník, z něhož byly zásobovány vodní příkopy. Kolem tvrze pak začala postupně vznikat osada. Ale z této pověsti je maximálně směrodatné to, že na počátku byly Svatoňovice tvořeny pouze tvrzí a statkem. Roku 1357 byla poprvé zmíněna jejich existence. V té době náležely do majetku Alberta ze Skalice, známého rovněž jako Albert ze Svatoňovic na Pertolticích, jehož jméno vyjadřovalo to, že mu kromě této osady náležela Malá Skalice, Adršpach, Zálesí a slezské Pertoltice, což by měl být dnešní polský Bartoszówek. Původně náležely Svatoňovice k vízmburskému panství (podle náchodského úředníka Davida Nývlta asi od roku 1284), aby se po roce 1471 staly součástí náchodského panství, přičemž zdejší obyvatelstvo zažilo největší příkoří během útoků slezských knížat ve 14. a 15. století a rovněž tak za třicetileté války. Svatoňovice zůstaly součástí náchodského panství do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1582 byl svatoňovickým rychtářem Hanuš. Jde nejspíše o prvního rychtáře, který je znám po jméně. Podle berní ruly měly Svatoňovice 17 sedláků, 2 chalupníky, 15 zahradníků a 1 pustý statek (Fornarovský). V roce 1715 měly Svatoňovice 30 sedláků a 11 zahradníků. Roku 1757 byl v Červeném Kostelci a Svatoňovicích ubytován štáb císařského husarského pluku. 10. července 1762 byl vypálen pruskými kozáky Valovský statek (někdy se uvádí, že se tak stalo až o 6 dní později). V roce 1775 se Svatoňovičtí zúčastnili selského povstání. K jeho vůdcům náležel i zdejší rychtář Václav Šrejber a sedlák Šimon Nývlt. Roku 1826 došlo k rozdělení vsi na Velké a Malé Svatoňovice. Tehdy začalo v obci zimní vyučování. V roce 1837 byla podána žádost o zřízení vlastní školy, ale následujícího roku byla zamítnuta. V roce 1843 měla obec 140 domů a 983 obyvatel, zato Malé Svatoňovice pouze 44 domů a 301 obyvatel.

Roku 1849 se staly sloučené Svatoňovice samostatnou politickou obcí. O rok později vzniklo Hudební sdružení a ve vsi řádila epidemie cholery. V roce 1866 byla obec zasažena prusko-rakouskou válkou, neboť do ní byl vyslán pěší prapor granátnického pluku královny Alžběty č. 3 a oddělení hulánů. V květnu 1867 se u Velkých Svatoňovic vzbouřili dělníci při výstavbě tamní železniční tratě, a to kvůli snižování mezd. 1. srpna 1868 byla zprovozněna železniční trať. V letech 1869-1870 byla postavena místní škola a učit zde začal učitelský pomocník ze Zálesí. Do té doby musely chodit místní děti do Zálesí, jež je dnes součástí Batňovic. Vedle toho zde pak fungovala zimní škola. Samostatná škola byla zřízena až roku 1872, v roce 1874 se stala dvojtřídní a roku 1880 trojtřídní. Tehdy byla také rozšířena nákladem 9 340 zlatých s podporou 1 000 zlatých. V roce 1871 byl založen Spolek divadelních ochotníků (viz https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=txt&id=4763) a Občanská záložna ve Velkých Svatoňovicích (reg. roku 1890), v roce 1883 SDH, roku 1902 Hospodářský spolek, v roce 1906 místní odbor Národní jednoty severočeské, o 3 roky později místní organizace sociální demokracie a roku 1911 TJ Sokol (ustavující valná hromada se uskutečnila 21. května 1911 a prvním starostou se stal Josef Jindra). V roce 1875 byla obec vyloučena z obvodu okresního hejtmanství v Novém Městě nad Metují a přiřazena k okresnímu hejtmanství v Trutnově. 10. června 1876 uhodilo do Wintrova stavení čp. 11. 17. července 1882 zasáhlo obec velké krupobití. 22. srpna 1883 udeřil blesk do strážního domku č. 43 a zapálil jeho střechu, jež shořela. O 3 roky později byla postavena cihelna. 11. července 1889 uhodil blesk do Brožova stavení, které následně zapálil. Následujícího dne po tomto požáru zemřela domkářka Brožová. Zároveň zde mělo shořet 1 200 zlatých v papírech. 30. ledna 1892 se uskutečnila v Holubově hostinci taneční zábava zdejšího veteránského spolku. Po odchodu hostů si začali hudebníci hrát na vojáky a "střílet" po sobě, a to až do doby kdy zbraň v rukou Františka Šrytra vystřelila a zabila 24letého Roberta Kulta. 17. července 1894 hořelo u Antonína Žida, Antonína Nývlta a Adolfa Hamzy. Roku 1898 byla obec zasažena epidemií příušnic. V roce 1900 měla obec 215 domů a 1 423 obyvatel. Z front 1. světové války se nevrátilo podle obecní kroniky 37 mužů, ale počet padlých z této obce je uváděn v různých pramenech jinak.

13. dubna 1919 byly vysázeny lípy Svobody u hasičské zbrojnice a u školy. Roku 1919 vzniklo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo "Šťastná rodina" ve Velkých Svatoňovicích. O 2 roky později byla obnovena těžba uhlí v dole "U Buku", a to po 30leté přestávce. V letech 1921-1922 došlo k elektrifikaci obce. 31. ledna 1922 byla provedena změna hranic mezi Malými a Velkými Svatoňovicemi. Z Malých Svatoňovic byla vyloučena čp. 64-71, 110, 113, 114, 120, 123 a 124 s přiléhajícími pozemky a stavebními parcelami a sloučeny s Velkými Svatoňovicemi. Během 1. pozemkové reformy získalo 23 místních rolníků 22,93 ha půdy, z čehož činila zemědělská půda 20,51 ha. 19. června 1927 se uskutečnilo v obci okrskové sokolské cvičení. V témže roce se uskutečnilo 1. ochotnické divadelní představení v přírodě ("Zanzibarská princezna"). 10. dubna 1929 vznikla místní SKP (skupina katolické mládeže). V letech 1932-1933 si Občanská záložna vystavěla vlastní budovu. Roku 1939 byl založen 1. dětský školní pěvecký sbor, místní a mládežnická organizace Národního souručenství, která následně založila divadelní kroužek Mládeže Národního souručenství. Za německé okupace, jež si vyžádala životy 8 zdejších mužů, nosila obec pojmenování Groß-Schwadowitz. 11. července 1941 uhodilo do stavení čp. 76. 24. listopadu 1941 byl zvolen novým starostou úředník Josef Kábrt. Roku 1947 vznikl spolek Družstevní vodovod ve Velkých Svatoňovicích. 11. listopadu 1951 byla slavnostně otevřena železniční zastávka a vlak zde poprvé zastavil 19. listopadu 1951. 1. listopadu 1956 vznikl zdejší poštovní úřad. V témže roce byla provedena elektrifikace Fládru a Končin a o rok později Dolců a Zadních hor. Roku 1957 byl založen divadelní festival "Čapkův divadelní podzim", který se konal střídavě v Malých a Velkých Svatoňovicích a ve Rtyni v Podkrkonoší. V roce 1961 došlo k otevření samoobsluhy Jednoty. Roku 1964 byla založena místní zahrádkářská organizace. V roce 1966 se MNV pustil do oprav zchátralého pohostinství "Na Balkáně" a o rok později byla předána k užívání nová tělocvična. 27. října 1968 byla vysazena trojice lip Svobody u kina. V roce 1971 byla opravena budova MNV. 1. ledna 1974 vzniklo Jednotné zemědělské družstvo "Jestřebí" se sídlem v Batňovicích, a to sloučením JZD ve Strážkovicích, JZD v Batňovicích, JZD "Jestřebí" se sídlem ve Velkých Svatoňovicích a JZD ve Rtyni v Podkrkonoší. Roku 1976 došlo k připojení Markoušovic a Starého Sedloňova. V témže roce byla zahájena výstavba vodovodu, přičemž uliční řady a přípojky byly budovány v rámci akce Z a investorem čerpací stanice, vodojemu a základní kostry výtlačných, zásobovacích a rozvodných řádů byl n. p. Východočeské uhelné doly Malé Svatoňovice. O rok později se uskutečnil 1. ročník lyžařského přejezdu Jestřebích hor. 11. prosince 1982 začala sloužit svému účelu nová prodejna smíšeného zboží. V letech 1983-1986 vznikl přestavbou původní prodejny dům s pečovatelskou službou. V roce 1985 byly zdejší silnice vyasfaltovány a vznikl kroužek mladých požárníků. O 7 let později vzniklo transformací JZD "Jestřebí" se sídlem v Batňovicích ZD Velké Svatoňovice. V roce 2001 byl obnoven kroužek mladých hasičů. Roku 2002 byla v lokalitě Na Valech vybudována jednotná kanalizace zakončená čistírnou odpadních vod. V roce 2003 byla zřízena kanalizace pro lokalitu Pod Drahou. Roku 2007 získaly Velké Svatoňovice obecní symboly (viz https://krkonossky.denik.cz/zpravy_region/krkonose_velke20071016.html). V roce 2015 byl zateplen obecní úřad a základní škola. Roku 2017 byla zahájena výstavba nové ČOV a kanalizace v dolní části obce. 15. října 2020 byl vztyčen tzv. "covidový sloup" (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/koronavirus-covidovy-sloup-velke-svatonovice-kralovehradecky.A201016_142925_hradec-zpravy_tuu).

Nejvýraznější místní pamětihodností je kaple sv. Václava z roku 1903, jež byla zrekonstruována v letech 1998-1999 a 2003. Dále musíme zmínit: od 22. dubna 1964 památkově chráněný areál tvrziště se zemědělskou usedlostí čp. 242 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/tvrz-s-tvrzistem-13324094); od 22. dubna 1964 památkově chráněný areál Schreiberova statku čp. 238, postavený roku 1634 (do 22. července 1986 byl jeho součástí zchátralý špýchar, od jehož památkové ochrany bylo upuštěno, viz https://www.pamatkovykatalog.cz/venkovska-usedlost-13289884); od 30. září 1998 památkově chráněnou roubenou stodolu při čp. 239 z 18. století (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/stodola-13322548); od 30. prosince 1987 památkově chráněný dědičnou štolu sv. Eustacha (Hugo) z roku 1896; zděný dům čp. 52 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/venkovsky-dum-13322693); sochu Korunování Panny Marie z roku 1852; litinový kříž před čp. 47, který byl natřen v roce 2008 (křížků je v obci více, viz http://eldok.svkhk.cz/out/Zpravodaj_obcanu_velkych_svatonovic_a_markousovic/Zpravodaj_obcanu_velkych_svatonovic_a_markousovic_2019/Zpravodaj_obcanu_velkych_svatonovic_a_markousovic_2019_02.pdf); od 30. prosince 1987 památkově chráněný pomník padlým v 1. světové válce od sochaře Antonína Máry, jenž byl vytesán v českoskalickém kamenictví firmy Žák a slavnostně odhalen 7. června 1925, 5. srpna 1945 doplněn o jména obětí 2. světové války a v roce 1984 obnoven (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/pomnik-obetem-i-a-ii-svetove-valky-13463476); rodinný dům čp. 322 s ateliérem akademického malíře Josefa Kábrta od architekta Vratislava Růžičky z roku 1966 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/rodinny-dum-s-atelierem-19598895) a od 3. června 2001 otevřené hasičské muzeum (viz https://hasici.velkesvatonovice.cz/?page_id=7). Zdejšími rodáky byli: velkopoříčský učitel Václav Brejtr (* 1812 Velké Svatoňovice); římskokatolický kněz P. Prokop Josef Baudyš O. S. B. (25. listopadu 1845 Velké Svatoňovice - 24. ledna 1905 Jihlava); industriální učitelka Antonie Ullmanová, roz. Kopprová (* 12. května 1850 Velké Svatoňovice); záleský a maršovský učitel Josef Šreitr (* 15. února 1863 Velké Svatoňovice); rtyňský učitel František Sobotka (* 9. května 1875 Velké Svatoňovice); rtyňský učitel Břetislav Kavan (* 7. prosince 1886 Velké Svatoňovice); hudební skladatel a klarinetista Stanislav Krtička (24. července 1887 Velké Svatoňovice - 14. února 1969 Brno); záleský učitel Kamil Kavan (* 9. března 1888 Velké Svatoňovice); sokolský činovník, režisér a od roku 1927 starosta zdejšího ochotnického spolku Václav Široký (29. září 1897 Velké Svatoňovice - 10. července 1930 tamtéž), vojenský pilot Antonín Kašpar (14. ledna 1915 Velké Svatoňovice - 10. července 1941 Cranwell, Lincolnshire, viz https://weby.trutnov.cz/raf/anglie/kaspar.html); vojenský pilot Josef Nývlt (12. února 1916 Velké Svatoňovice - 15. září 1942 Biskajský záliv, viz https://weby.trutnov.cz/raf/letci311/nyvlt.html); herec Miloš Willig (28. ledna 1921 Velké Svatoňovice - 23. srpna 1979 Praha) a úředník ministerstva zemědělství a propagátor ovocnictví Ing. Václav Souček (* 22. listopadu 1922 Velké Svatoňovice). Staré pohlednice obce si lze prohlédnout zde: http://www.staretrutnovsko.cz/velke-svatonovice-pohlednice.php. Na závěr je ještě třeba dodat, že celé okolí obce je protkáno řadou příběhů a legend. Nejznámější z nich je nejspíše ta, která hovoří o tom, že v Brátově skále se ukrývá poklad, jenž hlídá bílý muž vystupující z rakve s rukama plnýma peněz, které nabízí za své vysvobození (viz https://www.kpufo.cz/wtu/zajimava_mista.htm).

Velké Svatoňovice na mapě