Velký Ořechov - kostel sv.Václava

Fotografie (18) • Foto: Franta

Z návštěv několika dědin luhačovického Zálesí, ozdobených pouze kaplemi, jsem si odnesl poznatek, že spadají pod velkoořechovskou farnost. V téhle větší obci jsem nikdy nebyl, a proto jsem si ji zvolil za výchozí bod samostatného výšlapu. A nelitoval jsem.

Když se můj bus z Doubrav vyšplhal do kopce, ocitl se na jakési náhorní planině, na jejímž 2 km vzdáleném konci se tyčila kulisa obytných stavení Velkého Ořechova.

Tou nejpozoruhodnější stavbou nad nimi čnící samozřejmě nebyl místní zámeček, ale dominantní kostel sv.Václava. Díky tomu, že se prý zachoval v původní barokní podobě i s kompletním mobiliářem bez jakýchkoliv rušivých zásahů, dočkal se zařazení mezi kulturní památky.

Přiznám se, že jsem něco tak pompézního v obci se 750 obyvateli opravdu nečekal a krásu chrámu vypíchlo i nezvykle krásné listopadové počasí a ukázkově černomodrá báň nebeská.

Červíček pochybností zahlodal jen při pohledu na venkovní podobu kostela, neboť bych si nechal prst na ruce useknout v přesvědčení, že je aspoň ta fasáda klasicistní.

Jenže několik málo článečků, které jsem pak doma na netu našel, z 90 procent pěly ódu na úžasný barokní chrám, který po svém dokončení roku 1705 notně zkrášlil ořechovskou dědinu. Donátorem stavby se stal majitel uherskobrodského panství Dominik Ondřej Kounic a podle odborníků byla „spáchána“ pod vlivem vídeňského architekta Domenika Martinelliho, kterýžto pán notně ovlivnil barokní dění na Moravě.

Kostel sv.Václava se ale notoricky známé barokní podobě tak trochu vymyká. Jedná se o mohutnou trojlodní stavbu bez věže, jen s menší zvonicí vypínající se vysoko nad západním vstupním průčelím. Pravoúhlé kněžiště se nachází na protilehlé straně chrámu a od severu je k němu přistavěna sakristie. Hlavní fasáda kostela je protknuta třemi okenními osami. Vstup je pravoúhlý a vysoký, ale velmi úzký. Hladká fasáda průčelí je členěna lizénami, ve vrcholu s profilovanou římsou a trojúhelníkovým štítem. Nad ním se vypíná nízká zvonice, členěná nárožními pilastry a prolomená na čtyřech stranách okny se segmentovým zaklenutím. Nad nimi jsou na třech stranách umístěny ciferníky hodin a to vše je zakryto stanovou střechou zakončenou makovicí a křížem.

Prapůvodní kostel i s farou je připomínán už před koncem 14.století, ale za husitských válek byl zničen. I když byl časem již kapacitně nevyhovující, sloužil dál a přežil i řádění kuruců. Ti ale v Ořechově zabili dvě a půl desítky místních. Do dokončeného nového barokního chrámu byl přenesen zachovaný zvon z roku 1690. Před koncem 18.století byl Velký Ořechov postižen ničivým požárem, kterému se neubránila fara ani kostel.

(Podle informací z jednoho článku byl pak prý jeho exteriér upraven v klasicistním duchu, což bych odpřisáhl i já... jenže jsem jen laik - a co když mají pravdu památkáři a jedná se o u nás ojedinělé tzv.římské baroko?)

Moc rád bych si prohlédl původní zachovalý mobiliář chrámu, ale ten je běžnému smrtelníkovi kromě mší svatých bohužel nedostupný. Musel jsem se proto spokojit s obhlídkou venkovní podoby, kříže u vchodu a nové pamětní desky, kterou roku 2016 posvětil dokonce olomoucký arcibiskup J.Graubner. Autorem desky je ořechovský rodák, akademický sochař Vojtěch Malaník.

Při přečtení iniciál toho, komu byla deska věnována, jsem si uvědomil, že to jméno znám. Setkal jsem se s ním přece už kaňovské kaple Panny Marie – ano, to právě farář Antonín Šuránek se přece tolik zasadil o její výstavbu a byl pak komunisty perzekuován!

Tento římskokatolický kněz (nar.1902) nejprve působil ve Slatinicích a později jako kaplan u sv.Mořice v Olomouci. Když pak roku 1950 odmítl spolupráci s komunistickým režimem, byl zbaven funkcí a umístěn jako kaplan do Velkého Ořechova. Po dostavění kaple v Kaňovicích byl zadržen a internován do kláštera v Želivi. V roce 1955 byl z vězení vykázán a pracoval jako dělník ve vápence ve Štramberku. Roku 1962 odešel do důchodu, ale při krátkodobém uvolnění režimu mohl už roku 1968 znovu vykonávat kněžskou službu. Nejprve působil jako spirituál v kněžském semináři v Olomouci, o rok později nastoupil jako kněz do Blatničky, jenže roku 1975 přišel totální zákaz veškeré kněžské činnosti. Roku 1982 p.Antonín Šuránek umírá.

Za svého života napsal velké množství náboženských spisů a také životopis Antonína Cyrila Stojana.

Diecézní proces jeho blahořečení započal brzy po „sametu“ a platnost byla potvrzena roku 2001.

Poslední aktualizace: 23.11.2019

Velký Ořechov - kostel sv.Václava na mapě