Vídeň – kostel sv. Ruperta (Wien – Ruprechtskirche)

Možná méně známou, ale o to pozoruhodnější, sakrální památkou hlavního města Rakouska je bezesporu románský kostel, zasvěcený sv. Rupertovi Salcburskému, patronovi snad všeho, co nějak souvisí se solí - tedy včetně Solnohradu - a biskupovi žijícímu na přelomu 7. a 8. století. Nejlepší reklamou pro tento svatostánek je však již základní informace, podle které se jedná o nejstarší kostel ve Vídni. Legenda praví, že ho založili dva salcburští misionáři již v roce 740. První písemná zmínka o Ruprechtskirche však pochází až z období podstatně méně vzdáleného, a to z roku 1177. Na jeho strohé a jednoduché kráse i nezpochybnitelné magičnosti mu to však rozhodně neubírá …

Předchozí větu rozhodně nepopírá ani skutečnost, že současný kostel už zdaleka není původní románskou stavbou. Jeho nejstarší dochované části pocházejí z počátku 12. století (cca z r. 1130) a jedná se o stěny lodi s chórem a dolní část věže s románskými dvojitými okny. První změny v podobě Ruprechtskirche totiž přišly již ve 13. století, a to díky zničujícímu požáru, který řádil v centru Vídně roku 1276. Chrámová loď v té době „dostala“ gotickou apsidu a také věž byla zvýšena o zvonici. Dva tehdy instalované zvony se zde, koneckonců, používají dodnes.

O další století později byl kostel rozšířen. Jižní vnější stěna byla odbourána a vznikla tak úzká boční loď s gotickou žebrovou klenbou. Od středověku až do 19. století byl kostel propojen se sousedním tzv. Pražským domem, který byl stržen v roce 1832. O další století později byl vídeňský kostel sv. Ruperta znovu stavebně upraven, a to v místě současné sakristie. Rekonstrukce zde pak proběhla ještě na konci 20. století, ale jejím úkolem už bylo pouze zabezpečit strukturu stavby a přizpůsobit její interiér pro moderní liturgické obřady. O pohnuté historii kostela svědčí také to, že v 16. století sloužil jako skladiště soli, a i proto musel být pro zchátralost renovován rovněž v období let 1622 a 1701-1703. Na druhou stranu téměř jako jediný přežil – takřka bez újmy „na zdraví“ - bombardování Vídně během II. světové války, kterému padly za oběť téměř všechny okolní stavby.

Za samostatnou zmínku stojí určitě také krásná – i když někdy kontroverzně přijímaná – vitrážová okna. Nejstarší z nich najdeme ve středu apsidy a pochází zřejmě z 1270, což z něj dělá nejstarší vitrážové okno ve Vídni. V jeho horní části můžeme vidět oblíbené téma Ukřižování s Ježíšem, Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou, v té spodní pak Madonu s dítětem. Obě boční apsidová okna vytvořil Heinrich Tahedl v roce 1949 a zobrazují sv. Ruperta jako biskupa – učitele a také sv. Chunialda a Gislara. Na počátku posledního desetiletí 20. století byla instalována nová okna do chrámové lodi. Jejich autorem je Lydia Roppolt a jejich náplní je tématický cyklus „Chvála Bohu za záchranu v nouzi nejvyšší". Vidět zde tak můžeme např. Daniela v jámě lvové nebo Jonáše s rybami.

Interiér s trámovým stropem - nebo alespoň jeho mobiliář - je ještě větší směsicí stylů různých období než již zmíněná okna. Na první pohled většinou upoutá zejména barokní krucifix, který byl v kostele instalován v roce 1765. Kamenný oltář v boční lodi je románská práce, kterou roku 1703 doplnil oltář barokní. Moc se asi neosvědčil, protože byl v roce 1986 znovu odstraněn. Na předním pilíři lodi se nachází dřevěná socha sv. Ruperta z 14. století, na zadním pak pozdně gotická socha Panny Marie s dítětem, která vznikla pravděpodobně v roce 1515. Její provedení je hodně netradiční – Ježíšek se totiž nedívá na návštěvníka chrámu, ale tiskne se pevně do náručí své matky.

Boční oltář pochází z roku 1959 a jeho sanktuář vytvořil v roce 1998 – a z litého bronzu - Ignaz Kienast. Mramorová osmiboká křtitelnice pak pochází z 16. století. U schodů na kruchtu si můžeme prohlédnout oltářní obraz, pocházející z někdejšího barokního hlavního oltáře. V roce 1720 jej namaloval Johann Georg Schmidt a je na něm zobrazen sv. Rupert s andělíčky a svými atributy. Další obraz patrona kostela najdeme vedle sakristie a pochází z počátku 16. století. V malé kapli, nacházející se v přízemí věže, můžeme vidět sochy sv. Jáchyma a sv. Anny, které doplňuje Loretánská Madona. Kamenná deska na galerii připomíná císaře Fridricha III. a rok 1439. Při severní stěně kostela najdeme prosklený sarkofág mučedníka sv. Vitalise Milánského, jehož kostra je oblečena do barokního roucha. Má připomínat všechny, kteří zemřeli nevo byli perzekuování pro svou víru. Chybějící části kostry byly vyrobeny z vosku.

Kostel sice i nadále slouží církvi, ale probíhají zde také akce „světské“. Nejde přitom jen o oblíbené koncerty vážné hudby, ale také o hudbu moderní, veřejná čtení nebo různé akce pro děti. Za pozornost stojí také socha sv. Ruperta, nacházející se při severní straně věže. Pochází z roku 1937 a světec, který je, mj., patronem přepravců soli, zde drží v levé ruce svůj nejčastěji zobrazovaný atribut, kterým je právě nádoba se solí.

Kostel Ruprechtskirche najdeme na adrese Ruprechtsplatz 1. Toto náměstíčko, nacházející se v místě někdejšího římského tábora Vindobonna, je součástí vídeňského vnitřního města a není problém ho minout. Svého času byl tento kostel většinou veřejnosti nepřístupný (sám autor tohoto článku se sem marně pokoušel „vniknout“ nejméně pětkrát), ale poslední dobou se začalo blýskat na lepší časy. Kostel je otevřen nejen při bohoslužbách, které zde probíhají každou sobotu v 17,00 hod. (o prázdninách je to o hodinu později), ale i mimo ně (v pondělí a úterý od 10,00 do 12,00 hod., ve středu od 10,00 do 12,00 a od 15,00 do 17,00 hod., ve čtvrtek a pátek od 10,00 do 17,00 hod. a v sobotu od 11,30 do 15,30 hod.). Tyto možnosti doplňuje oblíbená Noc kostelů, kdy je Ruprechtskirche zpřístupněn v čase od 21,00 do 24,00 hod.