Vodňany, Pražák – Židovský hřbitov

Nejdřív se jich zbavíme a pak z toho co zbylo uděláme turistické atrakce. Taková myšlenka je asi poněkud ulítlá, bohužel ale vystihuje fakt, kterým se Židům v minulém století stal. Ono se to špatně přiznává, ale bohužel i česká společnost bývala poněkud antisemitská, i když protižidovské nálady přeci jen přežívaly i v části české společnosti. Nakonec stačí vzpomenout zakladatele československé republiky, profesora Masaryka, který se angažoval v případě polenské vraždy Anežky Hrůzové. Toho chtěli málem lynčovat, za to že se zastal obviněného Hilsnera. Než se stal tatíčkem, muselo uplynout ještě hodně času.

To že dnes antisemitismus z našich krajiny vymizel měl částečně na svědomí i fakt, že protektor Heydrich připravoval podobný osud i Čechům (nebo značné části), a vlastně i to, že v plynových komorách skončila skutečně podstatná část českých (nebo usedlých) židů. A kdo přežil, často emigroval, do Ameriky nebo vznikajícího Izraele.

Doba budování socialismu nakonec i přílišné ochraně židovských památek nepřála, i z Izraele (se současnými 8–9 miliony obyvateli) se brzy stal nepřítel (který téměř utiskoval okolních cca 150 miliónů Arabů).

Naštěstí polistopadová doba přeci jen přinesla i znormalizování vztahů nejen s Izraelem, ale i novým přístupem k památce židovstva u nás. Najednou tak nemáme jen atrakce v bývalém Josefově na pražském Starém Městě, ale i jinde se hlásí k pozůstatkům na přítomnost izraelitů.

Židovský hřbitov ve Vodňanech patří k těm novějším. Vznikl v roce 1840, ačkoliv židovské osídlení ve Vodňanech je datováno již koncem 14. století. Jenže v 16. a 17. století byli židé z města vyháněni a většího počtu se jejich osídlení dočkalo až v liberálnějším 19. století. Nakonec v polovině 19. století ve Vodňanech sídlil i krajský rabín. Samotný židovský hřbitov je od Vodňan poměrně vzdálený, leží jihozápadně od osady Pražák ve svahu Holého vrchu, který patří k masivu Vodňakých a Bavorovských Svobodných hor. Datum založení vypovídá fakt, že nejstarší náhrobky jsou z první poloviny 19. století, takže až na výjimky nenajdeme na hřbitově klasické židovské náhrobky, jako na jiných podobných pohřebištích. Samozřejmě neplatí to obecně, takže zejména méně majetní mají jednodušší náhrobky tradičního (postbarokního) vzhledu. Jak se chýlilo 19. století ke závěru i samotné židovstvo se více začleňovalo do občanské společnosti. To se projevilo i na náhrobcích, které leckdy připomínají i zavedené pomníky z křesťanských hřbitovů. Odlišností jsou snad jen hebrejské nápisy, navíc zhusta doprovázené i nápisy v nám srozumitelnější latince. Židé se sice povětšinou hlásili k německému obcovacímu jazyku, nicméně podle nápisů můžeme soudit, že značná část těch vodňanských hovořila i česky. Poslední pohřeb je z roku 1942, většina místních židů byla deportovaná do Terezína a později do vyhlazvacích táborů v dnešním Polsku.
Hřbitov je volně přístupný i díky kolemjdoucí asfaltové lesní silničce, provázené červenou pěší TZ. S úpravou hřbitova se začalo v roce 1992, v letech 2009–12 proběhly větší opravy, takže v současné době je pohřebiště v dobrém stavu a průběžně se udržuje.