Vodnjan – farní kostel sv. Blažeje (Župna crkva Sv. Blaža)

Farní kostel sv. Blažeje je - se svou více než šedesát metrů vysokou zvonicí, silně inspirovanou svou starší „sestřičkou“ na náměstí sv. Marka v Benátkách - jednoznačnou dominantou nejen tohoto chorvatského městečka, ale i celého jeho širokého dalekého okolí. A přesto, že se jedná o stavbu pozdně barokní, postavenou teprve v letech 1761 až 1800, patří také svým způsobem mezi ty nejpůsobivější. Většina návštěvníků kostela sem však nemíří ani tak kvůli monumentalitě stavby samotné, jako spíše kvůli vysoce atraktivní nabídce v jejím interiéru. Tam se totiž nachází nejen zajímavé farní Muzeum sakrálního umění, ale také neuvěřitelných 370 ostatků a jiných relikvií, týkajících se celkem 250 různých světců a světic. Zmínit musíme minimálně trn z Ježíšovy koruny, část roušky Panny Marie, třísku z kříže, na kterém Kristus zemřel, část těla sv. Šebastiána, nohu sv. Barbory, jazyk Panny Marie Egyptské a celé, nikdy nebalzamované, mumie sv. Leona Bemba, sv. Ivana Oliniho a sv. Nicolosy Bursy. Prostě a jednoduše řečeno, k Blažejovi se jezdí na mumie …

Muzeu anii mumiím se dále věnovat nebudeme (zájemci mají k dispozici samostatné články – viz odkaz na konci textu) a navíc ne každému se chce zaplatit 50 kuna za pohled na mrtvá těla svatých nebo kombinovaných 75 kuna za tyto ostatky a sakrální muzeum, ale za samostatnou návštěvu určitě stojí rovněž samotný svatostánek i jeho solitérně stojící vysoká zvonice se čtvercovou základnou. Vstupné za výstup na její vrchol je navíc podstatně levnější a výhledy na samotné městečko i jeho okolí určitě stojí za to.

Farní kostel sv. Blažeje stojí velmi pravděpodobně na místě krásné trojlodní baziliky z 11. století, která byla zbořena v roce 1760 (definitivně však možná zanikla až roku 1781). Ihned se započalo se stavbou nového kostela, kterému byl vzorem benátský kostel sv Petra. Říká se, že projekt stavby dostalo město Vodnjan darem a samotnou stavbu kostela si částečně místní občané sami uhradili. Deset procent nákladů ve výši 13.000 zlatých dukátů vybrali mezi sebou sbírkou a následujících dvacet let pak do „kostelní kasy“ odevzávali desátek z prodeje vína, olivového oleje a řemeslných výrobků. I díky tomu vznikl významný chrám, který je současně největším farním kostelem na celé Istrii.

Kostel byl po 40 letech výstavby vysvěcen v den svátku sv. Blažeje. Je více než 56 metrů dlouhý, téměř 32 m široký a v kopuli 25 m vysoký a kromě toho, že je největším farném kostelem Istrie, má i nejvyšší zvonici (62 m). Kromě zvonice zaujme na první pohled monumentální barokní průčelí s pěticí vrcholových soch světců. V nadživotní velikosti zde můžeme vidět středového sv. Blažeje, který má po pravé ruce sv. Petra se sv. Vavřincem a po své levici sv. Pavla se sv. Quirinusem. Tyto – již neobarokní - sochy jsou už „pouze“ ve velikosti životní a vytvořili je bratři Andrea a Giovanni Trevisanové.

Typicky barokní interiér je rozdělen na trojlodí arkádovými oblouky, spojujícími zděné sloupy. Najdeme zde celkem deset oltářů, pocházejících z 19. a 20. století, které jsou bohatě zdobeny inkrustací mramoru a cennými olejomalbami, představujícími různé světce. To nejcennější z kostelního mobiliáře je sice, samozřejmě, uloženo v zpoplatněném muzeu, ale pozornost si určitě zaslouží např. hlavní oltář, sochy sv. Františka a sv. Dominika od neznámého sochaře, kamenné gotické sanktuárium z roku 1451 od místního kameníka Domenico Biasola nebo zajímavá křížová cesta Veneria Trevisana z roku 1842.

Kostel, postavený na půdorysu latinského kříže, je netradičně orientován ve směru sever – jih. Stavbu vedl stavební inženýr Domenico Dongetti z Piranu. Chrám byl definitivně dokončen teprve v roce 1831, jeho součástí jsou ale i obrazy z 16. až 18. století a všechny oltáře v kostele sv. Blažeje jsou ceněny pro vysokou uměleckou hodnotu za použití mramoru z Carrary, Verony a Francie. Pod starou sakristií (dnes Muzeum sakrálního umění) je umístěna krypta, do které byli pohřbíváni zdejší kněží a předních členové Bratrstva oltářní svátosti. Na východní straně kostela byl postaven církevní sklad, který byl později přestavěn a od roku 1972 slouží jako pastorační centrum.

Jednotlivé chrámové oltáře jsou zasvěceny (zleva) Křtu Krista (veronský mramor, r. 1891), sv. Josefovi (obraz Svaté rodina se třemi kapucínskými světci ze 17. století a relikvie sv. Fortunata z římských katakomb), Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu (velká socha Spasitele) a Nejsvětější svátosti (balustráda z veronského mramoru, benátské štuky z r. 1926, stříbrný svatostánek vyrobený v roce 1932 elektrolýzou a Gualtierem Nassiguerrou). Následuje centrální velký hlavní oltář z carrarského mramoru, postavený podle slavného italského architekta Forlaniho z roku 1935. Elegantní svatostánek lemují vysoké sloupy se sochami andělů od italského umělce Francesca Teriho. Ty pocházejí z roku 1616, stejně jako dvě velké barokní dřevěné vázy. Následují (již vpravo) oltář Panny Marie Lurdské (pův. oltář sv. Jana Křtitele), oltář Ukřižování (černý mramor s olejomalbou Veneria Trevisana), oltář Panny Marie Růžencové (r. 1845), oltář sv. Jáchyma a sv. Anny (opět černý mramor, cenný obraz ze 17. stol. doplňuje olejomalba na dřevě od Veneria Trevisana). Pod kopulí se ještě nachází koncilní oltář (obětní stůl) z roku 1975.

Chrámová kazatelna pochází z roku 1845 a vyrobil ji Giovanni dalla Zonča. Nad vchodem do kostela se z vnitřní strany nachází kruchta, postavená na čtyřech velkých červených sloupech z francouzského mramoru. Na kruchtě jsou umístěny varhany. Ty první z roku 1818 vyrobil benátský mistr Giacomo Bassani a fungovaly do roku 1924. Poté je nahradily nové varhany Beniamina Zanina z Camino di Codroipo a ty jsou v provozu až do současnosti.

V interiéru chrámu se nachází celkem 18 plastik a také množství (asi 24) cenných obrazů, přičemž ty nejcennější najdeme v muzejní sbírce sakrálního umění farního kostela sv. Blažeje. Mezi nimi jasně „vede“ obraz Blahoslavený Leon Bembo, který vytvořil veleslavný Paolo Veneziano v polovině 14. století. Z těch veřejně přístupných ovšem musíme uvést alespoň Poslední večeři Giovanni Contarinia z roku 1598 (tento obraz byl ale vážně poškozen a snad i demontován) nebo Krista se sv. Petrem místního umělce Veneria Trevisana z roku 1845. Oltářní obraz s patrony Vodnjanu sv. Blažejem, sv. Vavřincem a sv. Quirinusem, které doplňuje v horní části obrazu Panna Marie, byl umístěn již v původní bazilice. Za hlavním oltářem, vlevo je umístěn obraz Trůnící Madony se světci od Gaetana Grezlera z roku 1818, vpravo pak Setkání sv. Pavla a Petra se sv. Františkem od neznámého autora, pocházející ze starého kapucínského kostela. V levé lodi, nad vchodem do muzejní sakristie, je umístěna Večeře v Emauzích ze 17. století a naproti kazatelně obraz Neposkvrněného početí. Obraz Útěk do Egypta neznámého benátského malíře pochází ze 17. století.

Samostatnou kapitolu si zaslouží také dominanta celého regionu, samostatně stojící chrámová zvonice, postavená podle věže sv Marka v Benátkách. Vodnjanská zvonice byla postavena na místě starého špitálu, který fungoval jako škola, františkánská nemocnice i ubikace pro chudé a bezdomovce. Tato věžovitá stavba na čtvercové základně byla vybudována ve dvou etapách. Ta první představovala v podstatě celou stavbu tzv. Farní věže a byla dokončena roku 1815. V letech 1882 až 1883 pak došlo k rozšíření prostoru pro zvony. Opotřebované zvony byly po deseti letech nahrazeny novými zvony z Itálie. Ty byly zrekvírovány během I. světové války a stejný osud potkal také zvony z roku 1923 ve válce druhé a v roce 1942. Ve zvonici tak zůstal jediný zvon, který se dočkal rozšíření na triumvirát teprce nedávno.

Zcela na závěr už jen tři krátké informace. Ta první se týká vstupů, ta druhá poslední rekonstrukce. Soubor mumií tzv. Svatých těl i muzejní Sbírku sakrálního umění je možno navštívit – podle asi nejčastěji udávané informace – v období červen až září a v čase od 9:30 do 19:00 hod. (jen v neděli mají otevřeno pouze od 12:00 do 17:00 hod.). Vstupné (kombinované) přijde na 75 kuna (pokud se navštíví jen muzeum nebo mumie, přijde to na 50 kun (děti do 14 let zaplatí 25 kun). Během II. světové války byl kostel poškozen jen nepatrně, a tak nutné úpravy byly zahájeny až někdy v roce 1976 a skutečná důkladná rekonstrukce celého chrámu, všetně vitrážovách oken, dokonce roku 1995. A fotografování v interiéru kostela povoleno není.

Na závěr slíbené odkazy na interiérové expozice:

mumie:  https://www.turistika.cz/mista/vodnjan-mumie-svatych-a-sbirka-relikvii-mumije-svetaca-i-zbirka-relikvija

muzeum:  https://www.turistika.cz/mista/vodnjan-farni-muzeum-sakralniho-umeni-zupna-zbirka-sakralne-umjetnosti-u-sv-blaza