Vodnjan – mumie svatých a sbírka relikvií (mumije svetaca i zbirka relikvija)

Chorvatské městečko Vodnjan je na turistické atraktivity - v čele s historickými památkami - opravdu velmi bohaté. Pokud se ale místní obyvatelé pyšní opravdu něčím unikátním, pak jsou to zdejší mumie, odpočívající za hlavním oltářem v kněžišti farního kostela sv. Blažeje. Vodnjanští ve svých informačních materiálech rádi upozorňují na to, že za pozoruhodnými mumiemi už dnes nemusí nikdo putovat až do severoafrického Egypta a že oni vlastní nejmystičtější mumie v celé Evropě. Však si za ně také nechávají rok od roku stále lépe a lépe zaplatit. Koneckonců proč ne, lidé chodí v počtu hojném (snad více než 15 tisíc ročně), a navíc se zde údajně nachází celkem 370 ostatků, patřících 250 různým svatým (běžný jedinec jistě ani netuší, že jich vůbec tolik existuje). Mezi nimi „září“ trn z Ježíšovy koruny, kus roušky Panny Marie nebo tříska z kříže, na kterém byl Kristus ukřižován.

Největší zájem návštěvníků Vodnjanu však, samozřejmě, vzbuzují vodnjanské mumie, tedy kompletně zachovaná těla světců a světic, nebo alespoň částí jejich těl. V této souvislosti je třeba uvést následující jména: sv. Šebastián, sv. Barbora nebo Panna Marie Egyptská, ale hlavně sv. Leon Bembo, sv. Ivan Olini a sv. Nicolosa Bursa. A musí se jednat opravdu o svaté, protože jak jinak vysvětlit skutečnost, že tato těla jsou stará – a zřejmě i vystavená – po celá století, a přitom nebyla nikdy ani nabalzamována ani hermeticky uzavřena. I pro vědce, včetně těch z laboratoří vatikánských muzeí, se jedná o naprosto nerozlousknutelný oříšek, který však věřící vysvětlují velmi jednoduše: Jsou to přece těla svatých a ti mají zázračnou moc. A platí to i pro jejich oblečení, protože by se mělo jednat o původní pohřební roucha. Teoreticky se snad – tedy alespoň v některých případech - nabízí jen možnost otravy arzenikem a nízká teplota silně železité půdy, ve které byla těla svatých pohřbena.

Kvůli mumiím navštěvují kostel sv. Blažeje, postavený na místech starší sakrální stavby v letech 1760 až 1800, každoročně tisíce lidí z celého světa. Někteří z nich pak tuto atrakci kritizují s tím, že zde jsou těla svatých vystaveny ve vitrinách stejně, jako figuríny v módních salonech, a o červených lucernách raději ani nemluvě. Hlavní zásluhu na největším turistickém lákadle Vodnjanu má sám velký malý Napoleon, i když o tom vlastně ani neví. Veškeré ostatky svatých sem totiž přivezl v roce 1818 z Benátek - ve strachu právě z napoleonské armády - malíř a člen císařské akademie Gaetano Grezler, s jehož obrazy se ve Vodnjanu můžeme rovněž setkat. Gretzler sám z Benátek utekl a ostatky vzal na plachetnici s sebou. A ty už pak ve farním kostele zůstaly …

Pár slov si zaslouží i jednotliví svatí, které zde máme před sebou. Benátčan sv. Leon Bembo zemřel v roce 1188, působil jako kaplan v Dóžecím paláci a později se stal poustevníkem na ostrově St. Servolo. Po několika desetiletích od jeho smrti bylo světcovo zázračné tělo exhumováno a k překvapení všech bylo v podstatě kompletně zachováno – stejně jako dnes. Další Benátčan Ivan Olini byl považován za svatého během celého svého života. Během morové epidemie ve městě kanálů a lagun se plně věnoval nakaženým nemocným a vysloužil si přezdívku Přežívající zázrak. Ve zdraví se pak dožil požehnaného věku 85 let a zemřel v roce 1300. Jeho zcela zachovalé tělo se zvednutou pravou rukou bylo exhumováno v roce 1389.

Svatá Nicolosa Bursa z Koperu žila v benediktinském klášteře sv Servolo poblíž Benátek, kde křížem a modlitbou uzdravovala nemocné. Představený kláštera ji u toho mnohokrát přichytil, jak – ozářena zvláštním světlem – levituje. Zemřela v roce 1512 a její neporušené tělo bylo exhumováno o 14 let později. Při otevření hrobu se prý rozšířila nádherná vůně a světice údajně i dnes vyzařuje pozitivní energii na vzdálenost 32 metrů. Najdeme zde i čtvrtou mumii, o které však všechny informační prameny tajuplně mlčí. Ta je označena jako sv. Pavel z Constantinople (+1350). Další světci a světice už jsou zastoupeni jen svými fragmenty - sv. Šebastián (+282) torzem, sv. Barbora (+288) nohou a Panna Marie Egyptská (+522) jazykem. Zapomenout nesmíme ani na sv. Eutychose (+582), patriarchu Konstantinopole, který zde „zanechal“ svůj ukazováček.

Prohlídka svatých těl se dá spojit s návštěvou – v kostele se rovněž nacházejícího – farního Muzea sakrálního umění, které bývá považováno za nejvýznamnější muzeum touho typu v celém Chorvatsku. Počtem exponátů prý patří na přední místa i v evropských tabulkách. Nachází se zde více než 730 exponátů, pocházejích z období od 5. do 19. století. Sbírka v bývalé sakristii obsahuje kamenné reliéfy, patnáct obrazů na plátně a dřevě, stejný počet soch, přibližně stovku vzácných relikviářů, pocházejících převážně z Murana (celkem jich zde však mají prý 240 ks), několik starých knih a rukopisů, předměty z chrámové klenotnice, liturgická roucha a další zajímavé předměty.

Co se týče otevírací doby muzea a „sálu mumií“, informace se dost liší, ale mělo by zde být otevřeno jen v měsících červenec a srpen, a to od 9:00 do 19:00 hod., přičemž v neděli se tato doba mění na 14:00 až 19:00 hod. Ostatní měsíce se otevírá po předchozí dohodě na farním úřadě. Některé informační prameny však tvrdí, že v roce 2017 by už mělo být otevřeno od března, a to v čase 9:30 až 17:00 hod. (neděle 12:00 až 17:00 hod.), jiné tuto informaci vztahují pouze na období červen až září..

V otázce ceny vstupného je situace jasnější a jak už bylo naznačeno v úvodu, jde tato stále strmě nahoru. Jestliže před nějakými 3-4 lety přišla vstupenka za 10 kuna, šla tato cena vzápětí na kun 35 (pro děti a studenty na 30). V současné době už zaplatíme kun 50. Tedy za svatá těla. Návštěva Muzea sakrálního umění stojí stejně (děti do 14 let platí jen polovinu a slevu mají i studenti). Vstupenka se však dá zkombinovat, a potom přijde na 75 kn. Navíc musí návštěvník počítat s tím, že pokud si bude chtít koupit nějaké suvenýry, vč. jednostránkového prospektu, musí počítat s částkou dvojcifernou. Platit lze v kunách i v eurech. Fotografovat se v celém kostele nesmí (a u mumií zvláště), ale protože zde autor článku nechal peněz jako menší výprava (a fotografie mumií i relikvií jsou na internetu běžně dostupné), lehce tento zákaz porušil. Snad mu bude odpuštěno …

Vstupné i různé materiály o kostele a mumiích lze objednat přes farní úřad na adrese ulice sv. Rocha 4, 52215 Vodnjan nebo na tel. číslech + 385 (0) 52 511 420 a + 385 (0) 98 198 3231. V každém případě však vodnjanská sbírka relikvií zahrnuje celkem období patnácti století a celé území bývalého římského impéria.