Volské Boudy a jejich historie

Volské Boudy se nacházejí na luční enklávě téměř na vrcholu Černé hory. Přijdete k nim od horní stanice lanové dráhy za 2-3 minuty nebo k severnímu okraji Volské louky vystoupáte po žluté turistické značce z Černého Dolu. Volskou louku s boudami můžete vidět jako na dlani z Ochozu rozhledny na Černé hoře.

Historie luční enklávy Volská louka se začala psát v roce 1566, když se zde začal kácet původní les pro potřeby kutnohorských dolů. Vykácená plocha byla o mnoho větší, než vidíme dnes. V místě mezi Horským hotelem a Sokolskou boudou se nacházela dvě stavení zvaná Volské Boudy (německy Ochcenbauden). Zpočátku stavení sloužila jen během letní pastvy dobytka. Boudaři v nich sušili seno, které v zimě sváželi na rohačkách do svých chalup. Později se tu usadili natrvalo.

Tráva rostoucí v těchto nadmořských výškách (nad 1.200 metrů) měla málo živin, čímž byla dojivost krav poměrně nízká. Proto zde horští hospodáři začali místo krav chovat býky, tedy voly. A od nich vzniklo i pojmenování Volské Boudy.

Volské Boudy patřily podle katastrálního plánu z roku 1841 k Velké Úpě. Nejvýše položené stavení s číslem popisným 1 patřilo Josefu Bergerovi, rovněž jako dvě stavební parcely jižněji. Ty měly čísla popisná 508 a 509. V roce 1875 parcely přešly do správy obce Černá Hora a stavení na nich zbudovaná dostala nová čísla popisná 45 a 46. V roce 1911 se majiteli boudy č. p. 45 stali Wenzel a Wilhemine Tippeltovi, a v roce 1930 Wenzel a Hermine Tippeltovi. Boudu č. p. 46 od roku 1911 vlastnili Ernst Ehinger a Josef Schwarzbach, a od roku 1930 Quido Ehinger.

Horní Volská bouda č. p. 46, která stávala pod dnešní Sokolskou boudou, sloužila k ustájení dobytka. Později nebyla užívána, chátrala a byla zbořena. Spodní Volská bouda č. p. 45, která stávala na místě dnešního Horského hotelu, v roce 1927 vyhořela po zásahu blesku. Při požáru nebyl žádný z ubytovaných vojáků železničního pluku z Pardubic zraněn. Vojáci, kteří v místě stavěli pomocnou lanovku pro Dopravu materiálu na stavbu lanové dráhy na Černou horu, však přišli o svoji výstroj a zbraně.

Lanovou dráhu na Černou horu stavěla firma Wiesner Chrudim. Za tím účelem koupila od hraběte Jaromíra Czernina-Morzina pozemky na vrcholu Černé hory. Dne 27. července 1929 firma obratem ruky prodala dílec č. 280/ 1 o výměře 3.102 m2 spolku Sokolská horská chata. To se hraběti Czerninovi nelíbilo a soudil se. Leč bez úspěchu. A tak byla na Volské louce postavena Sokolská bouda. Prvním jejím správcem byl pan Černý se zkušenostmi ze Šerlichu v Orlických horách. Zřejmě se mu na vrcholu Černé hory zalíbilo, protože na místě vyhořelé Volské boudy č. p. 45 postavil Horský hotel Černý.

Na Sokolské boudě pana Černého vystřídal pan Herčík z Vosecké boudy. Za druhé světové války Sokolskou boudu obývala říšská mládež. Níže položený Horský hotel se stal rekreačním zařízením německého letectva. V roce 1944 byly obě budovy zabrány pro potřeby výcvikového diverzního střediska. Vedle Němců se zde cvičily Vlasovovy skupiny Don a Azerbajdžan a belgická divize SS Valonia. V tomto období byla z důvodu zvýšení ubytovací kapacity postavena další chata Sport. V témže roce bylo vedle Sokolské boudy umístěno i protiletadlové dělo, aby chránilo objekty diverzní školy před nálety.

V sedmdesátých letech, kdy polská firma Budimex stavěla televizní vysílač na Černé hoře a severozápadní část Volské louky používala jako skladovací plochu, musel být terén prohlédnut vojenskými ženisty. Ti zde našli množství dělostřeleckých granátů.

Po roce 1948 byl Sokol vyhnán ze Sokolské boudy, aby tato byla předána komunálním službám. Následovně boudu provozovaly Krkonošské hotely. V roce 1990 byla Sokolská bouda vrácena zpět České obci sokolské. Dnes je bouda mimo provoz, vybydlená a v zuboženém stavu. Podobně byl vrácen Horský hotel dědicům hoteliéra pana Černého. Hotel je v provozu a poskytuje služby návštěvníkům Černé hory.