Volterra – alabastr, tradice stará 3.000 let
Turistické cíle • Ostatní • Zajímavost
Pánové Š+G kdysi ve své povídce použili příměru, že „k mladému muži patří cigareta, jako k velbloudu hrby“. Naprosto stejně k sobě zapadá třítisícileté spojení nevelkého toskánského města Volterra a vznešeného alabastru (což zní určitě lépe než sádrovec nebo úběl … a koneckonců ozdobné předměty starověkých civilizací také zaujmou více než přísada do cementu). Procházka Volterrou se opravdu „na každém rohu“ stává cestou za síranem vápenatým, protože dílniček i obchůdků, kde se na podlaze válí bílého prášku více než pod školní tabulí nebo na stole kokainového magnáta, zde najdete dost a dost. A je přitom potěšitelné, že není žádným problémem nahlédnout, vstoupit a ocenit jak „bílého“ mistra při práci, tak výsledný produkt.
Koneckonců i nejlepší alabastr Evropy je pouze formou kamene a Volterra je kamenným městem. Dlážděním ulic tohoto města počínaje a jeho paláci, věžemi a hradbami konče. A prvními zpracovateli sněhobílého alabastru zde byli již starověcí Etruskové. I v současné době stále existuje několik zbývajících řemeslně-zpracovatelských obchůdků v historickém centru města, a v nich pořád pracuje několik opravdových řemeslníků-kumštýřů, kteří nejenže udržují zdejší tradici, ale současně se snaží o znovuzrození výroby za použití původních metod. Vězte, že zdejší alabastr vznikal 6 až 7 milionů let a je dovážen v kompaktních vápencových blocích s vejcovitými alabastrovými valouny různých velikostí (od dvou kilogramů do jedné tuny) i barev (tradiční sněhobílou nebo „průsvitnou “ s různobarevnými žilkami totiž doplňují jemné odstíny šedé, modré, oranžové, žluté i načervenalé, ale existují také modifikace tmavohnědé a černé).
Slavné tradiční výrobky z alabastru jsou pro Volterru natolik příznačné a důležité, že mají i své vlastní muzeum. Jmenuje se Ecomuseo dell'Alabastro, nachází se ve středověkém věžovém paláci Palazzo Minucci Solaini na ulici Via dei Sarti a otevřeno je zde denně kromě 25. prosince a 1. ledna. V období od 16. března do 1. listopadu je otevírací doba od 9,30 hod. do 19,00 hod. a od 2. listopadu do 15. března se tento čas mění na 10,30 hod. až 16,30 hod, Součástí muzea je také malé knihkupectví. Eco-Muzeum je rozděleno na dvě části; jedna je zaměřena na etruské archeologické nálezy z Castellina Marittima, druhá na způsob zpracování a výrobky z Volterry. Mezi nejvýznamnější muzejní exponáty patří dvě čtyřhranné - a reliéfy bohatě zdobené - alabastrové etruské urny (je jich zde celkem několik set a všechny pochází ze 4. až 1. stol. před Kristem), dvě sloupové hlavice z období středověku, sbírka soch z 18. a 19. století a množství alabastrových medailonů z dílen Albina Funaioliho a místního umělce Raffaella Consortiniho.
Říká se, že alabastr je ideální materiál k vyřezávání ozdobných detailů (Etruskové často používali reliéfní zobrazení cesty zesnulých na onen svět) a postav z bájí a pověstí. Málokde má jeho zpracovávání tradicí, sahající až k dávným Etruskům. Přitom alabastr byl oblíben již u starých Egypťanů, zatímco starověcí Řekové a Římané jej považovali za podřadný a nahradili jej odolnějším mramorem. Díky své měkké opracovatelnosti je však alabastr vhodnější pro drobné detaily.
Přes veškeré výše uvedené informace se však první písemné záznamy o zpracování alabastru ve Volteře objevují až v II. polovině 16. století, kdy toskánský velkovévoda Francesco de‘ Medici získal od řemeslníka z Volterry nádhernou alabastrovou vázu. O století později se již místní řemeslníci zabývali převážně výrobou uměleckých předmětů a drobných ozdob. K výraznému rozmachu tohoto řemesla došlo hned vzápětí, tedy ve století 18. Kontraproduktivním výsledkem tohoto rozmachu však byl fakt, že se začaly vyrábět hlavně reprodukce známých klasických soch. Sláva volterrského alabastru však překročila hranice Evropy, a to zejména zásluhou zdejšího šlechtice Marcella Inghirami Feie, který rozvinul trh s alabastrem a v roce 1791 dokonce založil školu, kde se pod vedením mistrů z celé Itálie i ze zahraničí učila tomuto řemeslu stovka učňů. Jestliže v roce 1786 nefungovala ve Volteře ještě ani desítka dílen na zpracování alabastru, roku 1830 jich zde bylo již šedesát. A i když o čtyřicet let později nastane období stagnace, stále zůstane zpracování alabastru jedním z pilířů místní ekonomiky.
Když se budete procházet historickým centrem tohoto krásného „středověkého“ města jistě nepřehlédnete výkladní skříně obchůdků s alabastrovými výrobky všech představitelných i nepředstavitelných druhů. Najdete zde reprodukce slavných antických soch i šachové figurky, letící ptáky vedle vzpínajících se koní nebo nádoby zdobené motivy vinných hroznů spolu s talíři, lampami, svícny i šperkovnicemi. K tomu spoustu dalších figurin, medailonků a jiných ozdobných předmětů. A když budete mít možnost nahlédnout do některé ze zdejších prašných dílen, neváhejte. Zdejší řemeslníci jsou nejen zruční, ale také přívětiví. Možná vám předvedou i svou výrobní techniku, která se často liší dílnu od dílny. Používá se zde např. leptání nebo soustružení, ale také sériová výroba, kdy se do příslušné formy pouze nalije směs alabastrového prachu a polyesterové pryskyřice. Tak vzniká většina nabízených – a cenově přijatelnějších – sošek, o kterých však Volteřané, mající prý alabastrový prach i v krvi, tvrdí, že levné výrobky bez jakékoliv umělecké hodnoty kazí dobré jméno zdejších alabastrových výrobků, které měly vždy tu nejvyšší kvalitu.
V každém případě je ve zdejších dílnách na co se dívat. A jsem rád, že jsem mohl být alespoň chvíli „u toho“.