Volterra – Etruská brána (Porta all'Arco)
Turistické cíle • Památky a muzea • Pevnost, opevnění
Jednou z nejobdivovanějších pamětihodností toskánského města Volterra je tzv. Etruská brána. Jedná se o hlavní vstup do města z jižní strany a pochází z období mezi 4. a 3. stoletím před naším letopočtem. Brána byla vždy součástí městských hradebních zdí; původně těch, které postavili Etruskové, později i hradeb středověkých, postavených městem Voltera. První menší změny na podobě této stavby však provedli již v období 3. a 2. století před Kristem Římané (v té době vznikly také níže popsané „hlavy“). Přesto se říká, že si tato městská brána dodnes uchovala velkolepou majestátnost, typickou pro etruské stavby tohoto typu.
Etruská brána je postavena „nasucho“, z velkých tufových bloků. Barevnost stavby pak způsobuje použití tří různých typů vápence; nažloutlého pískovcového (tzv. panchino), šedého z mořských útesů a načervenalého (tzv. selagit) z oblasti Montecatini Val di Cecina. Ten posloužil k vytvoření tři hlav, které bránu zdobily z vnější strany. Jednalo se zřejmě o Jupitera (po Etrusky Tinia) a dva ochránce města, Castora a Polluxe (tedy Blížence). Další nabízené možnosti jsou bohyně Uni (tedy Jupiterova manželka Juno) a Minerva nebo – celkem často prezentované - hlavy tři lvů. Nabízí se také eventualita, že zde bývaly vystaveny hlavy sťatých nepřátel. Brána má ale, samozřejmě, oblouky dva. Ten vnější, hradební, jsme si popsali výše (jeho součástí byly zmíněné tři busty a rychle uzavíratelná „vrata“). Ten vnitřní, mětský, pak doplňovaly dvojité dveře a technické místnosti.
To, že tuto zajímavou památku z období Etrusků můžeme vidět i dnes, je vlastně takový malý zázrak. V průběhu II. světové světové války – přesněji dne 30. června 1944 – rozhodlo německé velitelství ve městě, že bránu vyhodí do povětří. Chtěli tak ztížit vstup spojeneckých vojsk do Volterry. Nakonec Němci souhlasili s tím, že vzácná památka zůstane zachována, pokud ji občané města dokáží zablokovat do 24 hodin. Obyvatelé Volterry tedy vytrhali dlažbu v okolních ulicích a kostkami pak celý průchod neprodyšně utěsnili. Tuto událost připomíná pamětní deska s basreliéfem, která byla na hradby vedle brány umístěna v roce 1984.