Vyhlídková cyklostezka z Kunovic u Valmezu do Kelče

Při mé túře z Kunovic přes Lhotu a Kelč do Police u Valašského Meziříčí jsem se pohyboval převážně po silnicích, částečně pak i polních a lesních cestách, neboť tato oblast je na turistické značení abnormálně chudá. Neprávem – Kelčská pahorkatina je přitom velmi malebnou krajinou a nachází se zde nespočet zajímavých míst a větších i drobnějších sakrálních i „světských“ památek.

Zpestřením mé trasy byla vzdálenost asi 1.5 km odšlapaná od horního konce Kunovic k rozcestí u Lhoty po cyklostezce č.5034. Nástup na ni jsem učinil po návštěvě rozhledny „Na Vodojemu,“ vypínající se z holého vrcholu kopce nad Kunovicemi a po čtvrt kilometru chůze ocenil nové odpočívadlo (zastávka na svačinu) a rovněž nádherné panoramatické výhledy směrem k západu a severu. Od přístřešku cyklostezka nejprve mírně, později trochu větším sklonem spadala dolů z kopce k lesíku a po levici mne stále doprovázel širokoúhlý výhled na velikou část této podbeskydské pahorkatiny s různobarevnými plochami lánů polí, pastvin, lesíků a remízků a také množstvím lidských sídel. K těm nejrozlehlejším zřejmě patří obec Všechovice, z níž vystupovala impozantní hmota kostela Nejsvětější Trojice. Nejvzdálenější pozadí vyplňoval namodralý hřeben Maleníku, střežící odsud neviditelnou Moravskou bránu.

 

 

Dál při cestě z kopce už byla pode mnou vidět nejvýše položená zástavba Lhoty u Kelče, vypínající se spolu s průmyslovým areálem (zřejmě bývalé JZD) z temene nižšího vrchu. Poté se cyklostezka - kopírující až dosud o něco výš ve svahu silnici, od komunikace odklonila. Po krátkém klesání a zákrutě lesem se k ní nad rozcestím u Lhoty zase vrátila a já v těchto místech hlavní část cyklostezky opustil a na rozcestí si prohlédl ve stínu lípy se ukrývající kamenný kříž.

Na jeho odstupňovaném podstavci se vypínala nádstavba v podobě hranolového soklu, zkrášleného na třech světových stranách dnes již nezřetelnými reliéfy světců s naprosto nečitelnými nápisy. Rozluštit se mi podařilo jen část textu s prosbou ke sv.Františkovi, Nad soklem pak profilovaná římsa oddělovala podstavec od vlastního krucifixu. Lehce naivní zpodobnění tváře i těla ukřižovaného Ježíše prozradilo, že se o jeho vysochání nepřičinil žádný věhlasný sochař, ale „jen“ nějaký místní řemeslník. Což ale neznamená, že se mi tato sakrální památka, umístěná navíc na pěkném místě, nelíbila.

Doma jsem o době jejího vzniku kupodivu nenalezl na Googlu ani to příslovečné „ň“, a tož bych se alespoň přimlouval o její brzkou renovaci!

Od kříže pokračovala boční trasa cyklostezky (vedená tady již po silnici) směrem k blízké Lhotě, a protože procházela odlesněným hřebínkem, směrem k půlnoci se mým očím otevřel velmi hezký a působivý výhled na městečko Kelč. Jeho zástavba se táhne od vrcholu holého hřebene až dolů k říčce Juhyni a směrem zleva doprava z ní vystupovaly největší kelčské dominanty – rozlehlý zámek, škola a kostel sv.Petra a Pavla.