Vyšehrad - Špička

Vyšehrad, který je národní kulturní památkou, se nachází v Praze 2. Dnešní podoba opevněného sídla s mohutnými cihelnými hradbami, bastiony aj. pochází většinou z barokní přestavby, stejně jako brány Táborská a Leopoldova. Třetí brána ? Cihelná či Nová ? je empírová z roku 1841. Středověkou slávu přemyslovského sídla dnes připomínají kromě církevních staveb pouze torzo brány Špičky, barokní budovy se zdivem strážní věže, fragmenty románského mostu a zříceniny gotické strážnice zvané Libušina lázeň na skále nad řekou Vltavou. Areál Vyšehradu je volně přístupný, objekty se vstupným jsou otevřeny po celý rok ? kasematy se sálem Gorlice, expozice Pevnost Vyšehrad, bazilika sv. Vavřince, Kostel Sv. Petra a Pavla.

Vyšehrad:

Jedno z nejkrásnějších míst v Praze opředeno mnoha pověstmi , mýty a legendami. Kdo by neznal tu o Šemíkovu skoku z hradeb, zachránil svého Horymíra, sám však přitom zemřel. Z Vyšehradu též zněla věstba Libušina o vzniku Prahy...

Dnes je Vyšehrad národní kulturní památkou, po této pevnosti se denně prochází stovky pražáků či turistů , a Vyšehrad má opravdu co nabídnout.Je sice o něco mladší než Pražský Hrad, z něhož sem natrvalo přesídlil v roce 1067 Vratislav II., který právě z Vyšehradu udělal honosné sídlo.Založil hlavní vyšehradskou svatyni Kostel Sv. Petra a Pavla.

Z 11. století je zde také dochována rotunda sv. Martina, která je jedinou stavbou v původní románské podobě. O další obnovu se potom postaral až Karel IV. On stavovil Vyšehrad výchozím bodem, každé korunovace králů. Po té, co jej dobil Jiří z Poděbrad, se Vyšehrad proměnil v ruiny. Dnešní podobu dostal rokem 1678. Do areálu pevnosti můžeme přijít od nábřeží, nejčastěji se však chodí z ulice Na Pankráci, zde projdeme branou Táborskou a po té Leopoldovou a to už jsme v samotné pevnosti, procházíme kolem rotundy sv. Martina odbočíme doleva a jdeme ke kostelu sv. Petra a Pavla, po jeho levé straně jdeme kolem Vyšehradských sadů kde nalezneme sousoší Přemysla a Libuše, za sady pak Galerii Vyšehrad, přístupné jsou i Kasematy a sál Gorlice – zde je umístěno 6 soch z Karlova mostu. Vrátíme se pak ke kostelu sv. Petra a Pavla a po jeho levé straně vstupujeme do areálu místního hřbitova – Slavína,který je cílem mnoha návštěvníků, je zde pochováno mnoho významných lidí z české historie, B. Smetana, M. Horáková, R. Deyl, N. Gollová, E. Haken, V. Burian , V. Matuška....

Většina návštěvníků Vyšehradu vnikne do jeho areálu dopravně metrem přístupnější Táborskou branou, menšina branou Cihelnou, prohlédne si parky, kostely a Slavín, pokochá se úžasnými výhledy na Prahu a spěchá zase jinam.

Dovoluji si nabídnout procházku kolem hradeb, tam kde to jde, kdy cítíte jejich monumentálnost nad sebou a vidíte některá zákoutí a výhledy, které ani někteří rodilí Pražáci neviděli. Obzvláště v noci, za svitu starých lamp, je zde krásná a trochu strašidelná procházka. (minimum turistů i pejskařů a osamělost a uzavřenost některých míst však nahrává myšlence, že vás zde může někdo praštit po hlavě)

Putování rozdělím na více dílů.

Prvním těsně „obejitelným“ úsekem je část od Cihelné brány ke vstupu do areálu u Slavína. Vyjdeme z Cihelné brány (foto v příštím dílu) vlevo a pokračujeme kolem hradeb ke vchodu do divadla (foto č.1).

Branka je zamčena, spustíme se po schodech dolů a stoupáním opět nahoru, nebo se po překonání nízkého zábradlíčka dáme vyšlapanou cestičkou, což doporučuji, protože se vyhneme namáhavým schodům, které jsou obzvláště v zimě přímo životu nebezpečné (viz foto č.2 . schody a vlevo cestička za zábradlím).

(Foto č. 3 - pohled na hradby pokud byste přece jen šli po schodech)

Ocitneme se nad Rašínovým nábřežím, máme několik možností, jak k němu sestoupit, pokocháme se pohledem na Pražský Hrad a rovněž na věže kostelu Svatého Petra a Pavla, vykukující nad hradbami (foto č. 4). Objevíme také několik laviček,kde se ani v létě téměř nikdo nevyskytuje a kde jsme v klidu odděleni od davů uvnitř komplexu.

Na vrcholu nalezneme dvě vstupní branky do Vyšehradu, jednu nenápadnou přímo naproti kostelu Svatého Petra a Pavla (foto č. 5), kterou už máme jako poslední možnost, neboť zde cesta kolem hradeb končí.