Wendyšova stěna a okolní skály
Turistické cíle • Skalní útvar
Že je Česká tabule plná různých skal, skalních oblastí, skalních měst, vesniček a podobných lokalit je zásluhou prastarých mělkých moří, které na svém dně hromadilo mocné nánosy drobných částečků hornin, splavovaných z okolních hor. V průběhu miliónů (desítek až stovek) let se usazeniny spojovaly a daly tak vzniknout mohutným vrstvám pískovců, opuk, slepenců a podobných hornin.
V dalších věcích geologické pohyby mělké dno vystoupilo a další vlivy, nejen vulkanické, ale i povětrnostní začaly usazeniny formovat do podoby kterou známe dnes. Obecně se jim říká Česká křídová tabule a rozkládá se zhruba v oblasti severu středních Čech, části severních a východních Čech a dokonce výběžkem sahá až někam k Blansku na Moravu (to budou ty pískovce u Kunštátu).
Nejvýrazněji se tato tabule prezentuje v oblasti, které říkáme Český ráj, kde se skví v plné kráse řadou skalních měst. Další možná méně efektní skály objevíme u Budislavi (Maštale), ale hlavně v Ralské pahorkatině, která je vlastně nejrozsáhlejší částí celé tabule. Poněkud nižší východní část někde kolem Doks, Bezdězu a samozřejmě Kokořína je mírně ušetřená velkolepých skalních monumentů, ne nadarmo se tomu i říká Polomené hory, jeví se tak relativně plochá krajina, která se člení právě do různých údolí a údolíček, kde potom nějaké ty skalní útvary najdeme.
Dál na západ je to už s těmi skalami lepší a ač nenarazíme přímo na klasická skalní města, je už celkem na co koukat, takže občas se tak stává, že výletníka bolí za krkem…
Jednou z těch koukatelných partií (je jich daleko víc) objeví neznalý výletník např. v oblasti mez Dubou na východě a Úštěkem na západě. Ze severu oblast hlídá poměrně slušně vysoký kopec Vlhošť (614). Právě i tato „hora“ mě nasměrovala víceméně náhodně od České Lípy k jihu. Naštěstí máme poměrně slušné mapy, takže zas tak naslepo to nebylo.
Vytýčená trasa směřovala do údolí Heřmáneckého potoka (jinak též Loubenského), důvod byl prostý, asi zajímavější vedlejší údolí Dolského potoka se jeví cyklisticky nevhodná, naštěstí mým směrem vede slušná „okreska“. Je sice faktem, že z cesty toho moc vidět není, díky husté vegetaci (naštěstí tady žádný požár nebyl, jinak by to byla pěkná katastrofa).
Nakonec se ale usmálo i štěstí v podobě odbočky žluté pěší TZ směrem k osadě Sušice. Odbočku lesní cesty střeží soutěska skalních stěn klidně i výšky 15–20 m, některé i více. V mapách.cz objevíme i pojmenování některých skal, Hranol, Žabák, Žabí stěna, více ukrytý Autobus a velký nápis Wendyšova stěna. Podle názvu by se dalo odhadnout jméno nějakého lezce, který je s touto skálou nějak spojen. Ukrytá tabulka uvozuje na jméno Václava Wendyše Krycnara, 1962–1996.
Samotná stěna patří i při zběžném pohledu k zajímavým kouskům u vstupu do soutěsky. Hlavně díky své poměrné velikosti k okolním skalním útvarům. Odspodu se rozšiřující plocha skály skutečně navozuje dojem takřka rozsáhlé rovné plochy, jen nepatrně členěné zhruba vodorovnými puklinkami a spárami. Není divu, že skála láká horolezce k výcviku, mezi několika slezenými cestami (9) najdeme vskutku zajímavé názvy (Malý Velký učitel, Komín, Dlouhý komín, Údolní spára, Plastic women, Nucený výsek!). Asi nejvíc zaujme pojmenování po Magorovi, tedy cesta „Ivan Jirous“ slezenou právě Václavem Krýcnarem a J. Kolářem podle data 1.3.1990.