Wroclaw (Vratislav) – katedrála sv. Jana Křtitele I. – nejen historie (archikatedra św. Jana Chrzciciela)

Vratislavská katedrála se nachází na slavném „sakrálním“ ostrově Tumski a patří nejen k městským dominantám, ale i k nejznámějším a nejvýznamnějším památkám hlavního města Dolnoslezského vojvodství. Stavba katedrály, která bývá považována za první čistě gotický chrám v Polsku, byla zahájena v roce 1244, ale první kostel byl na tomto místě ze žulových kvádrů postaven již v II. polovině 10. století. Z někdejší dvorní kaple se stala po čase první wrocławská katedrála, na jejíž pozdější likvidaci „měl velkou zásluhu“ náš Břetislav I.

Nová katedrála zde byla postavena na konci 11. století a jednalo se o chrám ve stylu raně románském. Ta byla přestavěna a rozšířena v letech 1158 až 1180, kdy vznikla dvojvěžová trojlodní bazilika s transeptem. TI ona se následně dočkala několik desetiletí trvající gotické rekonstrukce, ale již ve zmíněném roce 1244 byla zahájena výstavba raně gotického presbytáře s obdélným ambitem, který byl dokončen roku 1272, je dodnes zachován a Wroclaw se právě díky tomu pyšní nejstarší gotickou stavbou v Polsku. Vedle presbytáře měly být vztyčeny dvě věže, které však nebyly nikdy dokončeny.

Na počátku 14. století byla zahájena stavba chrámové lodě, která trvala více než třetinu století (1315 – 1349) a zpočátku v podstatě obklopovala starou románskou katedrálu. V polovině následujícího století byla k chórovému ambitu přistavěna Mistrem Pieszkou kaple Panny Marie. Tím ovšem stavební vývoj katedrály, která v té době dosahovala délky 100 m a šířky téměř 45 m, zdaleka neskončil. V 15. i 16. století stále pokračovala výstavba věží, byly přistavěny další kaple a roku 1517 vznikl vstupní portál do sakristie, který byl později označen za první renesanční dílo ve Slezsku. 

V roce 1633 byla katedrála poškozena při bitvách a požáru, ale vše bylo rychle obnoveno. V 17. a 18. století přibyly další – tentokrát již barokní – kaple, včetně kaplí Nejsvětější svátosti, Božího těla a sv. Alžběty, která má i vlastní sakristii. Následovalo dlouhé období relativního klidu až do roku 1945, kdy byla katedrála téměř zničena. V letech 1946 až 1951 byla rekonstruována a její současná podoba byla zcela dokončena teprve v průběhu let 1988 až 1991, kdy dostaly věže západního průčelí své štíhlé přilbice a výšku 97 m. Na konci 20. století byl v severozápadní věži vybudován výtah umožňující výstup na vyhlídkovou terasu.

Současná trojlodní dotická katedrála je obklopena četnými kaplemi a předsíňkami. Nad střechami bočních lodí můžeme vidět opěrné oblouky, které posilují stabilitu chrámu. Vnější zdi podpírají stupňovité opěráky a také hranolové západní věže mají svůj opěrný systém. V západní vstupní předsíni jsou umístěny stupňovité, bohatě profilované, portály. Samotnou předsíň charakterizují široké arkády s prolamovanou síťovou výzdobou a sochami světců.

Interiér nádherné gotické katedrály je zaklenut žebrovou klenbou, jen centrální loď má klenbu valenou. Presbytář osvětlují velká okna s kružbami. Kaple Panny Marie má rovněž žebrovou klenbu, v některých dalších kaplích ale můžeme vidět i klenby hvězdicové a síťové.

Většina mobiliáře byla zničena v dubnu roku 1945, a proto dnes v katedrále vidíme vnitřní vybavení pocházející z jiných slezských kostelů. Např. hlavním oltářem je pozdně gotický triptych Nanebevzetí Panny Marie z roku 1522, který pochází ze zničeného kostela v Lubinu.  K vidění jsou také dva barokní oltáře ze 17. století, z nichž jeden zdobí reliéfní řezba Umučení sv. Vincenta od Adriena de Vries pocházející z roku 1614. Pozdně barokní kazatelnu z roku 1725 je zdobena alabastrovými skulpturami česko-německého barokního sochaře Johanna Georga Urbanského. Barokní jsou i chórové lavice, pocházejí z II. poloviny 17. století a původně byly součástí vratislavského kostela sv. Vincenta.

V interiéru katedrály také najdeme honosné hrobky i množství pozoruhodných cenných náhrobků, pocházejících z 14. až 16. století, tedy z období gotiky i renesance. Základem varhan z let 1951 až 1958 je dochovaná část orgánu z vratislavské Haly století (Hala Stulecia, r. 1913). Dnes se jedná o největší katedrální varhany v Polsku, ve své době to dokonce byly největší varhany světa. Okenní vitráže pocházejí až z poválečného období a byly navrženy významnými polskými umělci (Zygmunt Acedanski, Irena Nowakowska - Acedanska, Antnoni Michalak aj.). V ambitu jistě zaujmou hlavice sloupů a klenáky s figurální výzdobou a erby. A za samostatnou zmínku stojí také čtyři barokní kaple z let 1680 až 1700, resp. jména s nimi spojovaná (významný vídeňský architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu nebo velký český barokní sochař Ferdinand Maximilián Brokoff).