Wroclaw (Vratislav) - kostel Panny Marie na písku (Kościół Najświętszej Marii Panny na Piasku)

Vratislavský kostel Nejsvětější Panny Marie na písku je pozoruhodnou sakrální stavbou, která byla vybudována v průběhu druhé gotické stavební etapy z let 1335 až 1375. Na místě staršího románského kostela z I. poloviny 12. století tehdy vznikl trojlodní chrám s dvojvěžovým průčelím. Jedna z těchto věží však nebyla nikdy dokončena a zůstala výškově pouze na úrovni lodě.

Původně klášterní, z cihel a pískovce postavený, kostel je 78 metrů dlouhý, 25 m široký a 41 m vysoký (vnitřní výška lodě je ale „jen“ necelých 24 m) a nemá transept. Přesto, že se jedná o stavbu gotickou, touto epochou jeho stavební vývoj zdaleka neskončil. Například kaple sv. Kříže byla dokončena v roce 1666, takže se jedná o nejstarší barokní stavbu ve Wroclawi, a ze 17. století pochází také Panna Marie Vítězná z Marijampolé. Mnozí návštěvníci tohoto svatostánku zde obdivují hlavně okenní vitráže, ale ty přitom pocházejí z období poválečné přestavby.

Druhá světová válka kostel vážně poškodila a zničen byl téměř veškerý mobiliář. Přesto je zde k vidění mnoho pozoruhodných artefaktů, ať už se jedná o cennou pozdně gotickou křtitelnici s vyřezávanými výjevy ze života Panny Marie z počátku II. poloviny 15. století v suterénu severní věže nebo o krásné dřevěné oltáře u jednotlivých vysokých sloupů dělících trojlodí. Ty sem byly umístěny druhotně a pocházejí ze slezských kostelů, které byly za války zničeny. Paradoxně se návštěvníci města často nejvíce zajímají o atrakci zcela novodobou. Ta se nachází v klášterní budově sousedící s jižní lodí a jedná se o mechanický betlém vytvořený z dětských hraček. Jeho součástí je i z okénka žehnající papež.

Kostel Panny Marie na písku se nachází na ulici św. Jadwigi a jedná se o bývalé opatství.

Závěr článku bude patřit tradičnímu pelmelu dalších informací a zajímavostí o jedné z nejvýznamnějších vratislavských sakrálních památek.

Z původního kostela, který měl transept a byl postaven z žuly a pískovce, zůstaly zachovány jen fragmenty základů v chrámové kryptě. Podle některých informačních pramenů byl současný chrám dokončen až v roce 1425. O 520 let později byl částečně zničen při bombardování města, takže musel být ve dvou etapách - v letech 1946 až 1948 a 1961 až 1965 - přestavěn (do jisté míry spíše - či alespoň částečně - znovu vystavěn).

Kostel je halovým trojlodím s polygonálním presbytářem, hvězdicovou klenbou v centrální lodi a třípolovou protáhlou klenbou v lodích bočních (venkovní opěrný systém je tak dvojnásobně četnější než počet vnitřních nosných sloupů). Klenby, stejně jako podoba celého kostela, jsou připisovány staviteli Pieszkovi a datovány rokem 1365. Nosné sloupy jsou obdélníkové a mají profilované rohy. Na jednotlivých sloupech můžeme vidět skulptury zobrazující proroky, církevní otce a anděly, z nichž některé zdobí polychromie. V oknech jsou kamenné kružby s pozdně gotickými motivy. Západní portál charakterizuje trojúhelníkový štít s nízkým reliéfem a rostlinným dekorem. Pozornost vzbuzuje rekonstruovaný románský tympanon, který pochází z původního kostela a je dnes umístěn v jižní boční lodi. V severní boční lodi můžeme vidět fragmenty nástěnných maleb z II. poloviny 15. století.

Název na Piasku odkazuje k tomu, že někdejší augustiniánské opatství bylo postaveno na malém písečném ostrově, který vznikl nanášením říčního písku a který je dnes podstatně větší než v období středověku. V současné době se jedná o farní kostel. Původní románský – a podstatně menší - kostel byl dokončen v období mezi roky 1133 a 1148, klášter, založený palatinem Piotrem Włostowicem, jeho manželkou Marií a synem Świętosławem, byl zřejmě dokončen v roce 1150.

Současný gotický kostel byl vysvěcen již v roce 1369, i když byl zaklenut teprve v letech 1386 až 1395 a jižní věž byla dokončena ještě o dalších 35 let později. Její podoba pak byla změněna v období baroka a tu současnou získala po požáru v roce 1730 (v 18. století hořel kostel celkem třikrát). Nejstarší boční kaple je zasvěcena Svaté rodině a pochází z roku 1390. Klášter, jehož kapitulní síň vznikla v první gotické stavební fázi, byl v období baroka přestavěn a rozšířen, jen bývalá klášterní knihovna si zachovala svůj gotický vzhled ... aby byla při obnově kláštera v letech 1956 až 1959 (arch. M. Bukowski) stržena. Dnes sídlí v prostorách někdejšího kláštera pobočka Univerzitní knihovny.

Díky vážnému poškození kostela, který byl původně rozdělen kamenným letnerem, i kláštera na počátku dubna roku 1945 se následně uvažovalo o tom, že by celý komplex zůstal zakonzervován – jako výstražné memento – trvale v podobě ruiny. Nakonec však došlo k renovaci do původní gotické podoby s jednotnou vysokou sedlovou střechou pro celé trojlodí (zcela na počátku měl kostel tři rovnoběžné střechy). Projekt obnovy tehdy vypracovali Witold Rawski a Edmund Malachowicz, autorem moderních vitráží je Teresa M. Reklewska.

Kostel má trojstranný chórový závěr, který je jedním z nejcharakterističtějších rysů slezských chrámů a o památkově chráněný objekt se jedná od roku 1961.