Železniční stanice v Lázních Bělohradě

Železniční spojení přinesla do těchto míst Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB), jež zřídila odbočnou trať z Chlumce nad Cidlinou do Ostroměře, která byla v roce 1871 prodloužena ke Staré Pace, Martinicím v Krkonoších a Trutnovu. Sám provoz byl na zdejším nádraží zahájen 1. června 1871 (v souvislosti se zahájením provozu z Ostroměře přes Starou Paka do Kunčic nad Labem, čímž došlo k propojení v letech 1869-1871 budovaných úseků z Velkého Oseka do Ostroměře a z Poříčí do Kunčic nad Labem, které byly otevřeny již 21. prosince 1870), přičemž výpravní budova typu IV.B se 2 čekárnami byla zřízena podle univerzální podoby všech stanic této dráhy, jejímž tvůrcem byl architekt Carl Schlimp (1834-1908, viz https://www.muzeumznojmo.cz/admin/images/files/140%20let%20SZ%20drahy_katalog.pdf). Ovšem stavbyvedoucí novobydžovské sekce vrchní inženýr Ernst Ganzwohl ji upravil podle svého. Zejména šlo o jeho kamenný obklad, na němž se střídaly vodorovné pásy řádkového a kyklopského zdiva. Hořický pískovec pak použil také na nárožní bosáže, šambrány a římsy.

Dokud šlo o pouhé malé městečko, tak zdejší budova stačila tamnímu provozu. Vše se změnilo tehdy, když pruská hraběnka Anna z Asseburgu provedla roku 1885 první úspěšné pokusy s léčivostí místní rašeliny. V roce 1888 byly již místní lázně úředně uznány za léčivé a bylo jim povoleno užívat označení sirné slatinné lázně. Tím se počet cestujících do Lázní Bělohradu i z nich stále zvětšoval, takže zdejší nádraží přestalo jak kapacitně, tak z hygienických a dalších důvodů vyhovovat. Požadavky byly také na zvýšení personálu.

Vedení města i vlastníci lázní se často snažili přemluvit Severozápadní dráhu, aby rozšířila nejen množství vypravených vlaků, nýbrž též samo nádraží. Ale dlouhou dobu se prakticky nic nedělo. V roce 1896 došlo pouze k přejmenování stanice z Bělohradu na Lázně Bělohrad, jež si musely počkat s vyřešením onoho problému až na postátnění železniční dráhy roku 1908. Od té chvíle spravovaly výpravní budovu Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), které se v roce 1911 rozhodly k přístavbě dřevěné přízemní čekárny 3. třídy. K její realizaci však nikdy nedošlo, neboť po městě a lázních byl požadován značný finanční příspěvek a oba subjekty neměly tolik peněz a nechtěly se zadlužit kvůli takové věci, jejíž návratnost nebyla tak jistá. Po různých vyjednáváních nakonec přišla 1. světová válka a vše po tuto dobu úplně usnulo.

Mezitím však docházelo k řadě různých problémů a nehod. Roku 1879 se nad Lány utrhlo 7 nákladních vozů, v roce 1903 zapadl ve sněhu směrem k Šárovcově Lhotě nákladní vlak, totéž se stalo roku 1922 rychlíku pod městem a v roce 1923 byl jiskrami z lokomotivy zapálen přilehlý les.

Další snahy o rozšíření nádraží se objevily po vzniku ČSR, kdy město v dubnu 1919 požádalo o zřízení verandy. Ale jak u Ředitelství státních drah, tak na ministerstvu železnic nakonec nepochodilo. Úřední šiml se totiž v mnohém nelišil od starých monarchistických pořádků a většina tehdejších úředníků a odborníků byla převzata z rakouských státních drah a jak to tak bývá, "starého psa novým kouskům nenaučíš". Královéhradecké železniční ředitelství tehdy spočítalo náklady s tím spojené na 160 000 Kč a požadovalo, aby většinu z této částky uhradilo samo město. Po odvolání města k ministerstvu železnic byl podíl Lázní Bělohrad snížen na 1/3, ale i ta byla nad možnosti města.

Nový projekt zřízení verandy o délce 34 m s přilehlými toaletami pro cestující vznikl v roce 1925 a tentokrát byl rozpočet spočítán na 120 000 Kč. Ministerstvo železnic prozkoumalo všechny plány a došlo k závěru, že byl zbytečně navýšen a ve skutečnosti by měly tyto plány vyjít na 85 000 Kč. Následovala opět dlouhá fáze různých jednání a zpracovávání posudků, při níž se přišlo na to, že by mohla vzniknout pouze veranda o totožné délce jako sama nádražní budova, na což by stačilo 42 000 Kč. Město přišlo s návrhem, že by uhradilo třetinu tohoto nového rozpočtu, ale požadovalo, aby byly všechny práce zadány místním podnikatelům. Realizaci projektu Jaroslava Šestáka tak již nic nebránilo a roku 1928 byla krátká veranda vybudována stavitelem Josefem Janečkem z Lázní Bělohradu. V téže době činila celková rozloha nádraží 452,7 arů, z toho 6 staveb zabíralo 6,95 arů. Délka stanice byla 700 m, délka kolejí 2 580 m a výhybek bylo 7. Za zmínku stojí některé tehdejší rekordy - v roce 1928 odsud vyjelo 381 vlaků, roku 1925 projelo 6 982 vlaků, v roce 1921 sem dojelo 787 vlaků, roku 1923 vyjelo z Lázní Bělohradu 107 234 osob, v roce 1925 bylo podáno 68 238 kg zavazadel, roku 1924 došlo 79 277 kg zavazadel, v roce 1926 bylo podáno 195 260 kg rychlozboží, roku 1927 došlo 226 700 kg rychlozboží, v roce 1925 bylo podáno 59 677 916 kg nákladního zboží a roku 1928 došlo 24 528 850 kg nákladního zboží. Na tak malé místo úžasná čísla, nemyslíte?

Při výstavbě výše zmíněné verandy však byly opomenuty původní toalety z roku 1870, které již v ničem nevyhovovaly a byly spíše odstrašujícím příkladem, jak by nemělo takovéto zařízení vypadat. Zástupci města tedy v roce 1932 opět vyrazili na královéhradecké železniční ředitelství, ale všechna jednání a korespondence nebyla k ničemu, neboť přišla světová hospodářská krize a myšlenky všech směřovaly úplně někam jinam.

Změna přišla až za německé okupace, kdy byla roku 1940 navržena přízemní přístavba výpravní budovy nebo výstavba úplně nového nádraží. O rok později bylo rozhodnuto, že vyhovujícím řešením bude vybudování nového objektu, jehož plány vypracoval Ing. arch. Antonín Vozka. V roce 1942 došlo k zákazu všech novostaveb, a tak zůstalo bělohradské nádraží v původní podobě. Po osvobození došlo k jeho opravě. V rámci ní byla budova omítnuta a nevyhovující toalety byly roku 1950 zbourány a na jejich místě vznikly nové, a to i s novým vodovodem.

V tomto stavu zůstal objekt de facto až do roku 2009, kdy byla do čekárenského přístavku vestavěna klimatizovaná místnost pro umístění technologie staničního zabezpečovacího zařízení. V roce 2018 byla zahájena postupná rekonstrukce nádraží do dnešní podoby (viz https://www.spravazeleznic.cz/pro-media/tiskovy-servis-tiskove-zpravy-prohlaseni/opravy-na-vychode-cech). Detail této stanice lze nalézt na webu Českých drah: https://www.cd.cz/stanice/5456480 a její kompletní historii obsahuje skvělý článek na tomto odkazu: http://www.vlakregion.cz/trate/040/dopravny/lazne_belohrad/lazne_belohrad.htm.