Žitava – františkánský klášter (Zittau – Franziskanerkloster)

Někdejší františkánský klášter patří k nejvýznamnějším památkám saského města Zittau. Byl vybudován – včetně kostela sv. Petra a Pavla - v letech 1260 až 1290. Je přitom zajímavé, že v období let 1421 až 1437 sloužil klášter jako sídlo katedrální kapituly, která sem „uprchla“ z Prahy. Činnost kláštera byla ukončena smrtí posledního mnicha v roce 1554 (podle některých informačních pramenů to bylo dokonce ještě o 11 let dříve, kdy byl klášter předán městu a poslední mniši zde už jen mohli dožít) a dnes je v jeho prostorách umístěno žitavské muzeum.

Současné klášterní budovy však většinově pocházejí z 15. století. Největší pozornost vzbuzuje část křížové chodby ve východním křídle, na kterou navazuje kapitulní síň a sakristie s nádhernými gotickými klenbami svedenými na středový pilíř. V horním patře jsou umístěny bývalé cely mnichů, které dnes slouží jako originální výstavní prostory, na nádvoří kláštera byl okolo roku 1700 zřízen půvabný barokní hřbitov s jedinečnými hrobkami pro bohaté žitavské občany. Zvláštní atrakcí je pozdně gotická nástěnná malba známá jako Fontána mládí a od roku 2005 je zde umístěno Malé žitavské postní plátno z roku 1573.

Žitavský františkánský klášter je komplexem středověkých budov postavený v těsné blízkosti městských hradeb (část klášterní knihovny snad byla umístěna přímo ve věži Prachárna), který tvoří klášterní kostel sv. Petra a Pavla, tzv. Heffterova budova, zbytky řeholních budov s ambitem a hřbitov. Předpokládá se přitom, že klášter založili pánové z Lipé.

Klášter ve své funkční podobě tedy přestal existovat v polovině 16. století a poté již víceméně chátral. Některé jeho části byly dokonce částečně využívány na stavební materiál. Kolem roku 1650 bylo obnoveno klášterní tzv. Heffterovo křídlo a kostel byl znovu vysvěcen roku 1662. Od roku 1706 byla část bývalého kláštera využívána jako ubikace pro staré svobodné ženy, později – a až do roku 1928 - sloužila  jako chudobinec. Městské muzeum zde sídlí od roku 1934.

Nejvýznamnější částí kláštera je, pochopitelně, kostel sv. Petra a Pavla, který v podstatě tvoří jižní křídlo klášterního areálu. Díky své 70 m vysoké věží je tento kostel navíc významnou dominantu panoramatu města. První kostel byl zřejmě postaven hned po založení kláštera a v roce 1293 získal hlavní oltář sv. Petra a Pavla. Dnešní kostel je už víceméně druhou stavbou pocházející z 15. století. V roce 1480 totiž došlo k větším přístavbám na západní straně a také byla vystavěna věž. Jižní boční loď, která byla původně o dost nižší, byla zvýšena do výšky hlavní lodě, takže také byla přidána řada nosných pilířů. Od poloviny 16. století kostel chátral, aby jej pak v letech 1652 až 1658 částečně přestavěl Martin Pötzsch. Větší restaurační práce zde pak probíhaly v letech 1881 až 1882 a 1976.

Klášterní kostel je dvoulodní sálovou stavbou s kněžištěm v ose severní lodi. K severní straně kněžiště přiléhá od 15. století kaple sv. Kateřiny, na jižní straně se nachází sakristie, která původně bývala kaplí sv. Mikuláše. Okna jsou převážně hrotitá. Za pozornost stojí jižní Noackova modlitebna z roku 1696 (drobná barokní stavbu s členěným štítem rámovaným dvojicí pololežících ženských postav), mezi druhým a pátým opěrákem umístěná barokní lodžie z roku 1747 nebo pomník padlým z I. světové války situovaný na patě štíhlé vysoké věže. 

Klenby zde najdeme křížové i síťové, část z nich doplňují raně gotické konzoly z II. čtvrtiny 13. století, z nichž některé zdobí zpodobnění zvířete nebo lidská hlava. Pilíře jsou gotické a omítnuty byly až v 17. století. V severní, jižní a západní části lodi, stejně jako na severní i jižní stěně chóru jsou instalovány dřevěné ochozy. Nejcennějšími částmi mobiliáře jsou bohatě zdobený barokní oltář z roku 1669 s gotickými soškami sv. Petra a Pavla, stejně stará šestiboká kazatelna s reliéfy znázorňujícími Krista a čtyři evangelisty, varhany postavené v letech 1788 až 1791 (firma Orgelbau Schuster & Sohn je přestavěla v roce 1882), západní zpovědnice z I. poloviny 17. století nebo čtveřice cenných barokních epitafů.

Bronzové zvony jsou tři, nejmenší z nich váží 296 kg a pochází z roku 1761. Zbylé dva byly ulity teprve v letech 1920 a 1922 a váží 319 resp. 415 kg.

Severozápadně od kostela se nachází pozdně gotická budova Heffterbau pojmenovaná po někdejším starostovi Heinrichovi von Heffter. V letech 1652 až 1662 získala tato stavba velkolepý, raně barokní, severní štít, jehož autorem je stavební mistr Martin Pötzsch. Do horních částí této třípatrové budovy obdélníkového půdorysu se vstupuje západní schodišťovou věží. Součástí budovy je velký barokní sál z roku 1709, kde jsou na stropě namalovány Nikolausem Prescherem různá aalegorická a mytologická témata (Pandora, Jupiter, Pravda, Spravedlnost, Víra aj.).

Samostatnou zmínku si jistě zaslouží hřbitov na nádvoří klášterního komplexu (Klosterhof) s četnými honosnými barokními hrobkami z let 1675 až 1725. Za nejkrásnější z nich jsou považovány hrobky Johanna Karla Kühna z roku 1723 (široká stavba s obloukovým portálem, dvěma sloupy s kompozitními hlavicemi a štítem s vázou, dvěma anděly a dvojicí ženských postav) a Johanna Friedricha Junga z roku 1718 (korintské sloupy a pilastry, alegorie Lásky a Závisti, segmentový klenutý štít se dvěma anděly).

Zcela na závěr ještě jedna zajímavost k založení tohoto kláštera. Uvádí se totiž tři možné varianty. Nejpravděpodobnější je založení českým pánem Zdislavem z Lipé v roce 1260. Druhá varianta posouvá dataci do roku 1268, Zdislav zůstává, jen se mu jako spoluzakladatel přidává manželka Agnes. Podle třetí – a nejméně pravděpodobné – varianty přišli františkáni do Žitavy již v roce 1244.