Zkamenělý zámek Vojtěchov

Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar

Zkamenělý zámek se nachází mezi obcí Vojtěchov a Javoříčskými jeskyněmi v krasové oblasti. Tento skalní útavar je součástí Národní přírodní rezervace Špraněk. Jedná se o mohutné vysoké vápencové skalisko se vzácným rostlinstvem, které se zvedá do výšky 54m nad hladinou potoka. Z vyhlídkové plošiny se zábradlím je pěkný pohled do údolí a po kraji.

O pár metrů níže, ve výši 25 m je částěčně zřícená skalní brána, v jejíž stěně se nachází vchod do velké ponorné jeskyně.

Na vrcholu skaliska stávala v dávné minulosti tvrz Branky, nazývanou také hrad Špraněk. Založil ho roku 1313 brněnský sudí Dětřich ze Spran. Po jeho smrti roku 1355 hrad získal markrabě Jan Jindřich. To je také jediná výslovná zmínka o hradě. Roku 1398 markrabě Jošt zapsal Eduardovi z Kunštátu již jen panství a místo tvrze Špránek. Hrad tedy musel zpustnout po roce 1380 v době tzv. markraběcích válek.

Hlavní Bradlo nepravidelného tvaru o rozměrech 31x17 m a ploše cca 300 m2 obíhala mohutná až 2,5 m silná hradba. V poněkud sníženém západním výběžku stál čtyřboký věžovitý mázhaus, velká síň, palác o délce 14 m a šířce 6,5-9 m, jehož 1,7 m široké zdi neponechávaly v přízemí příliš mnoho vnitřního prostoru. Zbývající zástava jádra stejně jako předhradí byla zřejmě dřevěná. Nahoru na skálu se prochází propadlou jeskyní po dřevěných schodech.

Dnes jsou patrné pouze zbytky příkopů a valů. Ale před dávnými a dávnými časy vynikal mohutností a nádherou.

Majitelé zámku ale moc štěstí neměli. Muži jeden po druhem vymírali. Jeden se zabil na lovu medvěda, druhý padl ve válce, jiný podlehl zranění, které utrpěl v boji s loupežníky, kteří v okolí loupili.

Nejinak se vedlo i ženám. A jak členové rodu vymírali, tak i majetek se zmenšoval. Nikdo jej nerozmnožoval, nikdo nebránil. Z mocného kdysi rodu zůstala jen stará paní, která všechno služebnictvo propustila a sama vedla malé hospodářství, jen aby se uživila. Chléb, mléko, máslo a sýr byly jí každodenní stravou. V létě hnětala z tvarohu homolky, které pak sušila, aby měla v zimě co jíst.

Sama bydlela v tom velkém zámku a žila tu prostě a spokojeně. O lidi se nestarala, nikoho nenavštěvovala, nikoho k sobě nezvala. Jen psíček a kočička byli jejími stálými společníky a spoluobyvateli zámku.
Jednou si přinesla plnou mísu tvarohu a dala se do práce. A její pejsek a kočička hned k ní běželi, obskakovali ji a lísali se kolem ní. Hlavně ale čekali, až babičce upadne kousek tvarohu, aby si na něm smlsli. Babička jim sice dala přímo jeden kousek, ale bylo jim to dnes asi málo. Lísali se ještě silněji. A babička jim dala znovu, po chvíli zas a zas, ale zvířátka jakoby dnes neměla dost. Vyskočila si až na stůl, hlavu i pacičky do mísy strkala, až se babička na ně rozzlobila a pryč je zahnala. Ale tím to bylo horší. Psík i kočička vyskočili na stůl k homolkám a začali je olizovat.
To už bylo i na babičku mnoho. Rozzlobila se doopravdy a spravedlivém hněvu zvolala:
„I vy holoto nezbedná! Kéž byste se raději v kámen proměnili i s tím prokletým zámkem!“
Sotva to dořekla, zatmělo se náhle, pak se oslnivě zablesklo, děsivě zaburácel hrom, až se celý zámek otřásl v základech a všechno všudy, i s nešťastnou babičkou, proměnilo se v kámen.
Od té doby se stal Zkamenělý zámek sídlem zlých duchů a čertů. Ti tam každou noc provádějí své reje a čáry a běda člověku, který by se tam odvážil.
V jednom místě skály je trhlina, podobná hradnímu okénku a tou prý člověk spravedlivý uvidí stařenku, sedící u mísy a hnětoucí tvarůžky a vedle ní psíčka s kočičkou, všechny zkamenělé. A poněvadž Písmo svaté praví, že i člověk spravedlivý sedmkrát denně zhřeší, je prý proto zbytečno babičku tam hledat.
Dnes se tyčí nad romantickým údolíčkem, kterým protéká potok Špraněk, mohutná vápencová skála. Po její levé straně je malá jeskyně, babiččina to komůrka, po pravé straně dva otvory podobné oknům....

Podle další pověsti majitel hrádku se upsal ďáblu, a když nastal čas splacení dluhu, celý hrad zkameněl. Od té doby tu prý pobíhá velký černý pes , nosící v tlamě lidské údy a kolem pobíhá dvanáct černých koní.

Přístup:
Zkamenělý zámek je přístupný po značených turistických značkách z Javoříčka, Kadeřína, Vojtěchova nebo Březiny. Od jeskyní je to asi 1 km, pěkná cesta je od Vojtěchova, kde doporučuji se zastavit v hospodě U posledního Mohykána. Zde také prodávají turistickou známku Zkamenělý zámek Vojtěchov.

http://www.ospelov.eu/o-zkamenelem-zamku.html

http://www.hrady.cz/index.php?OID=724