Loading...
Ve zlínském Univerzitním parku se nenachází jen sousoší obou Baťů, ale přímo před budovou UTB (fakulta managementu a ekonomiky) si lze prohlédnout další umělecké dílo. Autorem plastiky se stal roku 1994 Jaroslav Hovadík a nazval jej „Událostí v jehlanu.“ Poněvadž mne tento druh moderního umění dost míjí, neodvažuji se jej posuzovat, zvláště když je tvůrcem český sochař, malíř a grafik, který se svými díly prosadil nejen u nás, ale i v Německu, Kanadě a USA.
Jaroslav Hovadík se narodil roku 1935 ve Zlíně, poté se odstěhoval s rodiči do Fryštáku, kde se vyučil strojníkem. „Špinavé řemeslo“ jej ale moc za srdíčko nebralo, a proto v padesátých letech vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Roku 1956 nastoupil na AVU v Praze, odkud byl po roce studia kvůli svému třídnímu původu vyloučen – tatík totiž býval živnostníkem. Po návratu z vojenské služby získal zaměstnání malíře kulis v gottwaldovském Divadle pracujících a později se stal členem Svazu československých výtvarných umělců. V dalších letech se účastnil skupinových výstav. Roku 1965 v Gottwaldově vystavoval své grafiky, jenže jejich „syrovost“ vzbudila mezi veřejností velké emoce, jak kladné, tak i záporné. Po okupaci v roce 1968 emigroval do Vídně, odkud se přemístil do Kanady (zde získal státní občanství) a působil i v USA. Dva roky po sametu se vrátil do vlasti a poté žil v Litoměřicích, kde roku 2011 zemřel.