Zřícenina hradu Velešov

Ohledně tohoto hradu a jeho dějin je nejlepší otevřít dílo prof. Augusta Sedláčka "Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl druhý. Hradecko", v němž se dočteme následující:

"VELEŠOV HRAD.

Severně od hradu Potšteina, v nevelké vzdálenosti od městečka, vypíná se homolovitý, vysoký a veskrze lesem porostlý vrch, který na třech stranách strmě spadá, na čtvrté však toliko úzkým sedlem od vyššího ještě pohoří, které se až ke Kostelci táhne, oddělen jest. Nesnadno jest vylézti na Velešov, leda by se šlo znenáhla po pěšině do Prorub vedoucí a pak stoupalo zpátkem od dotčeného sedla k starému hradu. Tady asi také vedla stará cesta, přes to přece dosti obtížná, poněvadž se od sedla ještě hodně stoupalo. Nahoře na vrchu jest napřed hřbet asi 6 sáhů široký, po němž se kousek cesty jde, pak následuje příkop široký a v pravo a v levo až do boků hory vykopaný. Hora se za ním znenáhla rozšiřuje až do šířky asi 30 sáhů, tvoříc tu rovinu uměle utvořenou, z níž dva pahrbky předhradí a hrad do výšky 3-5 sáhů vyčnívají.

Předhradí jest čtverhran nepravidelný, nahoře rovný s boky velice příkrými; po krajích má nízké zbytky zdí na vápno stavěných a mechem porostlých. Stavení, která tu stála, postavena byla ze dříví a opírala se bezpochyby o ohradu. Na ten čas z bývalého rozdělení této místnosti ničeho znáti není. Zvláštní úkaz u Velešova jest, že jest předhradí značně menší než hrad, což častěji bývalo naopak.

Mezi předhradím a hradem jest příkop asi 3 sáhy hluboký a 10 sáhů (jako se pravidelně nachází) široký, vytesaný v živé skále, se stěnami téměř kolmými. Ve středu jeho jest několik skalisk od zakladatelů neodklizených, na nichž za starodávna dřevěný most spočíval.

Hrad jest prostorou svou dvakráte tak veliký jako předhradí a rovná se skorem obdélníku, jehož jeden roh jest usečen. Čásť jeho přední, na tu stranu ku předhradí, obsahovala v pravo bránu, již věž čtverhranná, v levém rohu stojící, bránila; bylať jindy hrubá a vysoká, poněvadž se ze ssutin zřícených celý kopec udělal. Za těmito místnostmi jest prázdné prostranství z obou stran hradbami zavřené, na severním konci pak hradu a na nejzazším a nejbezpečnějším místě jeho jsou zříceniny paláce, čili domu páně. Jest to čásť ještě nejlépe zachovaná, jejížto zdi doposud sáh i dva sáhy nad půdu vynikají. Spatřují se tu dvě oddělení, oboje čtverhranná, ale nestejné velikosti a podoby. V jednom z nich jest šíje do skály šikmo vytesaná a asi na tři sáhy dosud nezasypaná. Čásť tato jsouc nejdůležitější a nestojíc na kraji hory, chráněna byla příkopem a náspem za ním se nacházejícím. Na jednom místě spatřovaly se ve zříceninách hlína a kamení do červena vypálené.

Velešov jest na místě temném, neveselém, odkud snad pověsť povstala, že tu klášter stával. Pamětihodné i to jest, že lid některé jámy na Velešově za bývalé sádky pokládá.

Úloha hradu našemu vyměřená byla nepatrná; bylť, pokud vědomo, jen krátký čas sídlem panským. 1) Jen jednou a to v listu, jímž Jan z Vartemberka roku 1358, 1. května panství Potšteinské králi směnou postupoval, připomíná se hrad Velešov (castrum Welischow) a nikdy více se nám neobjevuje, ani v důkladných navedeních úředníkům Pernšteinským na Potšteině daných zmínky se více nenachází o hradu tomto, jenž se byl již dávno v ssutiny rozsypal. Možno dosti, že byl Velešov založen r. 1340, když si markrabě Karel vymínil, aby Potštein více vystaven nebyl, a to proto, aby rozsáhlé panství mělo aspoň jeden pevný hrádek a sídlo držitelů z rodu Potšteinského; skutečně také se Velešov teprve r. 1356 připomíná, kdežto v listu r. 1341 o něm řeči není. Za vlády královské pokládán jest Velešov (tak smýšlím) za hrádek k obraně užitečný, ale nikoliv potřebný. Opravován sotva kdy byl a když pavlače shnily a spadly a zdi se drobily, zůstaven spoustě. Za doby Pernšteinské bylť již nepřístupný Velešov zříceninou lesem zarostlou.

1) O málo kterém z menších hradů v Čechách tolik domněnek vyjádřeno, jako o Velešově. Již odvozování jména působilo nesnáze (od boha Velesa), což však jest k našim účelům lhostejné, poněvadž se tak místo jmenovalo, než hrad povstal. Bienenberg (I. 130) má za to, že byl Velešov již od prvních obyvatelů českých vystaven (!) a že z jeho zřícenin a lepšího materiálu vystaven jest hrad Potštein, příhodněji položený než Velešov. Také jemu tanula dávná smyšlénka o templářích, jíž on víru přikládal proto, že se prý vrch, na němž Velešov stál, „Tempelberg“ (?) nazývá a templářský Vamberk jen půl míle vzdálen jest. Touž věc opakoval Graf (Gesch. der Tempelherren S. 117-118). To i vše ostatní nespočívá na pravých důvodech a přestati jest na tom, co pronesl Kalousek v Pam. arch. X. 363."

Tento text se pak nesl dále prostřednictvím řady jiných knih, např. "Hejtmanství Rychnovské. Nástin historicko-topografický. Díl první: OKRES KOSTELECKÝ NAD ORLICÍ (S mapou hejtmanství.)" od častolovického řídícího učitele Gottharda Josefa Laška. Jinde se objevuje to, že v roce 1405 se v registrech papežských desátků uvádí Wylissow na místě sudslavské fary, z čehož se uvažuje, že na hradě bývala kaple, jež byla spravována sudslavským plebánem, což není tak nemožné, protože Sudslava je od Velešova vzdálená na jih vzdušnou čarou pouhých 4,4 km. Podle lidových podání posloužily zříceniny k setkávání a náboženským obřadům nekatolických obyvatel Potštejna a okolí po třicetileté válce, z čehož pak vznikly pověsti o tom, že z hlubokých velešovských lesů nebo dokonce zevnitř tamních zřícenin se ozýval o nedělích vážný a velmi hlasitý zpěv. Josef Vítězslav Šimák pak přišel s teorií, že hrad byl vybudován před rokem 1338, aby se stal sídlem jednoho z 5 synů Mikuláše z Potštejna, až by se oddělil. Ve 2. polovině 18. století bylo ještě stojící zdivo použito ke stavbám ve městě, což se dočteme v pamětech hraběte Chamaré (i zde prý byly v letech 1747-1782 hledány bájné poklady). Jeho zbytky byly poškozené těžbou stavebního kamene a k ní v letech 1771-1773 vybudovanou lanovkou, jejíž kopie pak vznikla v Nových Hradech pro stavbu tamního zámku v letech 1774-1776.

Později se stala zřícenina jedním z cílů různých výletů a zájezdů, např. v roce 1887 sem zavítaly spojené pardubické spolky (Měšťanská beseda, TJ Sokol, pěvecké spolky Ludmila a Pernštýn, Živnostensko-řemeslnická beseda a Hospodářský spolek), ale nejvíce se tak dělo po vzniku KČT, k čemuž došlo o rok později. Kromě toho se zde věnovali výzkumům různí amatérští i profesionální historikové a archeologové. Své ochrany se dočkala zřícenina, též literárně zmiňovaná v Jiráskově "Pokladu", až 24. března 1964, kdy došlo k jejímu zapsání do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/hrad-velesov-zricenina-15721221). Roku 2008 došlo k částečnému odlesnění vrcholu, aby zde byla zřízena vyhlídka. Na závěr ještě dodejme, že se k Velešovu vztahuje řada pověstí, např. ta o dvou pannách, které byly zaklety spolu se svými psy a v noci na sebe braly lidskou podobu a kolem velkého buku v lese u Malé Lhoty prováděly noční reje. Zmizely teprve tehdy, když se objevil na buku svatý obrázek. Jiná pověst hovoří o smečce psů, jež obcházela hrad mezi 23.00 a 24.00 hodinou, kdo by se tehdy do něj pokusil dostat, byl oněmi psy bez milosti roztrhán.