Žulovská pahorkatina: Z Vidnavy přes Venušiny misky a Boží horu do Žulové

Žulovská pahorkatina: Z Vidnavy přes Venušiny misky a Boží horu do Žulové (04/2018)

Žulovská pahorkatina je nenápadné pohoří o nadmořských výškách 400 – 500 m, které se nachází v Javornickém výběžku na severu Moravy obklopeno ze západu a z jihu Rychlebskými horami. Na dohled odtud jsou pohoří Hrubý Jeseník a Zlatohorská vrchovina, a na sever a severovýchod roviny Polska.

Mezi městy Vidnava a Žulová vede příjemná turistická trasa v délce 14 km, která prochází největšími přírodními atraktivitami lokality – Národní přírodní památkou Venušiny misky, Přírodní památkou Borový a přes nejvyšší vrchol pohoří - Boží horu s kostelem Panny Marie Bolestné nad Žulovou.

Začneme ráno ve Vidnavě, kam jsme dorazili z Jeseníku autobusem, po zelené značce se kolem řeky Vidnávky a přes Habinský les dostaneme na Smolný vrch s NPP Venušiny misky a dále k rybníkům nad Černou vodou. Druhý úsek trasy vede po modré turistické značce přes Borový vrch a Boží horu do Žulové. Celkové stoupání pěší trasy je 460 m, klesání 337 m. Z Žulové pak odjíždíme do Jeseníku autobusem v 16,50 hod.

Vidnava je historické městečko ležící téměř na hranicích s Polskem. Jeho někdejší význam dokazuje velké dlážděné náměstí s krásnými měšťanskými domy, z nichž nejvýraznější je stavba dnešní radnice. Jdeme po zelené značce kolem řeky. Kousek za městem (ale už na katastru obce Velká Kraš) narazíme na areál bývalé vidnavské šamotárny. Pohled je to jako z válečného filmu.

Hlavní surovinou pro výrobu šamotových výrobků byl kaolín. V nedalekém lese se nachází bývalý kaolínový lom, který byl s továrnou propojen úzkokolejkou, která částečně vedla také tunelem ve skále. Továrna, která úspěšně fungovala celých 130 let, je v současné době v rozvalinách, vše alespoň trochu využitelné již bylo rozkradeno.

Trasa se odpojuje od řeky Vidnávky, pokračuje k chatové osadě Habina a odtud smíšeným lesem ke Smolnému vrchu. Cestou potkáváme dva pamětní kameny, na jednom z nich je nápis: "Stará země je náš přítel, Robinson Jeffers".

Podle webových stránek města Vidnavy zde byly tyto kameny instalovány r. 1931 po přestřelce správce lesa s pytlákem, při které oba zemřeli. Kámen s citátem R. Jefferse patří správci lesa. Deska s nápisem byla v 70-tých letech 20. století zničena neznámým vandalem, nápis později obnovilo město Vidnava.

Zanedlouho se v lese začínají objevovat roztroušené žulové balvany. Žulovská pahorkatina byla modelována pevninským ledovcem v období poslední doby ledové. Z krajiny vystupující osamělé vrcholky hor jsou tzv. nunataky, které čněly nad ledovec, a tak byly uchráněny jeho devastujícím účinkům.

Jedním z takových nunataků je i Smolný vrch (404 m n. m.), na jehož vrcholku byla vyhlášena Národní přírodní památka NPP Venušiny misky. Hlavním předmětem ochrany jsou žulová skaliska, která díky své poloze "nad ledovcem" nebyla pohybem ledovce narušena a působením zvětrávání, vodní eroze a kulovité odlučnosti žuly se na nich vytvořily pozoruhodné tvary, z nichž nejznámější jsou skalní misky, které bývají po dešti naplněny vodou.

Z žulového útvaru na hraně svahu, který je opatřen zábradlím, je výhled směrem k Rychlebským horám, v dálce lze rozeznat rozhlednu na Borůvkové hoře. Vyhlídku poněkud kazí pár vzrostlých jedinců modřínu a břízy na svahu pod skálou a bylo by vhodné tyto nálety odstranit.

Od Smolného vrchu přicházíme k rybníkům nad Černou Vodou, nejprve k rybníku U Dubu (v některých mapách Plavný rybník), ten je zčásti vypuštěný, a potom k Velkému rybníku, u kterého vládne pohoda a klid. Můžete si sednout na lavičku a pozorovat vodní hladinu. Modrá turistická značka pak odbočuje z lesní cesty v místě Bažantnice a obchází velký statek Dolní Dvůr, kde chovají různá hospodářská zvířata.

Po místních loukách přicházíme k Borovému vrchu (487 m n. m.), další ostrovní hoře - nunataku v Žulovské pahorkatině, který je chráněn jako Národní přírodní památka NPP Borový. Na vrchol nevede turistická značka, ale cestička je vyšlapána a určitě se sem vyplatí vyšplhat. Na úplném vrcholku je starý hraniční kámen. Vyhlídka odtud není skoro žádná, celý vrch pokrývá les.

Místo je přírodně velmi krásné a málo navštěvované. Pozorujeme známky zvětrávání žulových balvanů, v některých místech se někdo snažil roztloukat horninu a hledat krystaly minerálů. Pod kopcem je naučná tabule, která pěkně vysvětluje vznik nunataků v lokalitě a informuje, že Borový vrch je jednou z nejpozoruhodnějších geomorfologických lokalit v Českém masívu dokumentující zvětrávání žuly.

Po Borovém nás čeká už jen poslední cíl – nejvyšší vrchol Žulovské pahorkatiny – Boží hora (527 m n. m.). Stoupání je rozloženo kolem hory a tak se do kopce jde bez problémů. Z druhé strany od města Žulová je mnohem prudší stezka s křížovou cestou (kalvárií). Po té pak půjdeme dolů.

Boží hora je poutní místo, na vrcholu se nachází stavba novogotického kostela Panny Marie Bolestné, který je díky udržovanému průseku na severozápadním svahu viditelný jak z údolí kolem řeky Vidnávky, tak z protějších Rychlebských hor. Kostel byl postaven v 19. století v místech staré dřevěné kaple. Od kostela je krásný výhled na město Žulová, obec Skorošice a pásmo Rychlebských hor. Lze odkud pěkně pozorovat také popisované a i další četné nunataky, které vystupují nad krajinu Žulovské pahorkatiny.

Křížová cesta začíná ve skále umístěnou bílou sochou Panny Marie. Po celkem krkolomných schodech lemovaných výjevy z Bible scházíme do Žulové, po které je celé pohoří pojmenováno. Městečko Žulová zaujme na první pohled velmi zvláštním a krásným kostelem, jehož hlavní část tvoří stará hradní kulatá kamenná věž.

Věž je pozůstatkem středověkého hradu Frýdberk, z něhož po nájezdech švédských vojsk v průběhu třicetileté války zůstaly pouze trosky. Zakomponovat hradní věž do stavby nového kostela byl opravdu geniální nápad. V prostoru kolem kostela vymezeném hradbami starého hradu je umístěn hřbitov. Římskokatolický farní kostel sv. Josefa v Žulové tak dominuje městu a pohled na něj si navždy zapamatujete.

Žulovskou pahorkatinu jednoznačně doporučuji navštívit, zvláště pokud netoužíte po přeplněných turistických stezkách. Procházka krásnou klidnou krajinou nadchne nejen geology a geomorfology. Je to také alternativa pro dny, kdy v blízkých vyšších pohořích nevládne zrovna nejlepší počasí a nebo tam ještě leží vrstva sněhu.

Mapa oblasti na mapy.cz: Žulovská pahorkatina (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda 

Všechny naše články z Jesenické oblasti:

• Hrubý Jeseník (1): Šerák - Keprník - Vozka - Červenohorské sedlo
• Hrubý Jeseník (2): Z Branné na Vozku a přes Obří skály do Ramzové
• Hrubý Jeseník (3): Z Karlova přes Velkou kotlinu a Vysokoholskou hřebenovkou na Skřítek
• Hrubý Jeseník (4): Z Červenohorského sedla na Praděd a Vysoký vodopád
• Rejvíz – Kazatelny – zřícenina hradu Koberštejn
• Zlatohorská vrchovina: Z České Vsi přes Bělák k Čertovým kamenům
• Žulovská pahorkatina: Z Vidnavy přes Venušiny misky a Boží horu do Žulové
• Lomy mezi Vápennou a Černou Vodou, zřícenina Kaltenštejn
• Rychlebské hory (1): Borůvková hora a Vysoký kámen
• Rychlebské hory (2): z Bílé Vody k Šafářově skále
• Rychlebské hory (3): Sokolským hřbetem přes vyhlídky nad Českou Vsí
• Rychlebské hory (4): Smrk
• Králický Sněžník: Výstup na Králický Sněžník
• Hanušovická vrchovina: Staroměstská pevnostní oblast