Zvonice v Roudnici nad Labem

Na tomto místě v areálu augustiniánského kláštera ve svahu nad chrámem Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem stála původně jiná zvonice (spíše několik v řadě, protože město trápily časté požáry, z nichž třeba zmínit – poboření kláštera a vypálení proboštství husity 30. května 1421 a vypálení města stejnými nájezdníky o 4 roky později; několik ohňů v 15. století; požár poloviny domů, kostela, zvonice a mlýna 31. července 1534 a několik ohňů v období třicetileté války), ale ta podlehla požáru v roce 1676, protože byla ještě dřevěná. Tehdy totiž lehla popelem většina města, takže se zdálo, že má Roudnice nad Labem své dny sečtené. Vzhled této zvonice je nám však známý díky dochované perokresbě Antonia Porty z roku 1668.

Nová, tentokrát kamenná zvonice, byla vybudována roku 1715 ze společných prostředků rodu Lobkowiczů a města Roudnice nad Labem (některé dobové prameny však hovoří ještě o roce 1717), i když ne úplně na stejném místě, což lze dohledat srovnáním polohopisného nástinu města Roudnice ze 17. století a mapy I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c056). Její architekt a stavitel není znám, ale některými prameny je přisuzována Antoniovi Octaviu Broggiovi. Mohl jím však být též jeho otec Giulio Broggio, který postavil nejvíce staveb právě na Litoměřicku, neboť doba jeho úmrtí není přesně známa (podle většiny zdrojů před rokem 1718). Poprvé se na ní zvonilo po úmrtí Ferdinanda Augusta Leopolda knížete z Lobkovic 3. října 1715, a to až do uložení jeho těla do rodinné hrobky v kapucínském kostele sv. Václava, aby se rozezvonily tamní zvony opět v souvislosti s holdováním jeho nástupci Filipu Hyacintu Josefu knížeti z Lobkovic.

Ojedinělá je tato stavba, jež je jednou z dominant města, způsobem zajišťujícím značnou stabilitu celého objektu. Zvony jsou totiž zavěšeny na trámové konstrukci, stojící samostatně na zděných pilířích uvnitř pláště věže. Údery zvonů se tak nepřenášejí na zdi stavby a nenarušují ji tedy otřesy. 5. srpna 1783 uhodil do zvonice blesk. Toto neštěstí si vyžádalo smrt 37letého měšťana a švece Jana Kubíka. O návrhu na pojištění zvonice a zvonů proti škodám z ohně jednalo obecní zastupitelstvo až 16. února 1873. Od své výstavby bývala vždy v rámci různých oslav vyzdobena v národních barvách a ve večerních hodinách slavnostně osvětlena, svým způsobem zůstávala vždy v centru společenského a kulturního dění, když nepočítáme církevní slavnosti. Díky tomu byla péče o ni dosti vzorná, což se změnilo až ve 20. století, kdy se v roce 1921 poukazovalo na to, že je její oprava velmi nutná. Vedle toho se rozmýšlelo rovněž její využití. Zatímco augustiniánský klášter s kostelem Narození Panny Marie a se zahradou byl zapsán jako nemovitá kulturní památka 1. září 1964, tak zvonice se jí stala až 26. července 1967.

Jedná se o třípatrový objekt na čtvercovém půdorysu o šířce 10,5 m. Přízemí s 2 kulatými okny na každé straně je bosované. 1. a 2. patro je hladce omítnuto, vodorovně děleno vystupujícími římsami a doprovázeno na každé straně sdruženými lizénami. Dole jsou na každé straně 2 polokruhová okna, nahoře dvojice vysokých oken překlenutých polokruhy a s balustrádami v poprsnicích. Nízká stanová střecha je zakončena cibulovitou lucernou. Nároží jsou zesílena dvojicemi pilastrů bez hlavic.

Trojice zvonů z let 1541, 1586 (vzhledem ke špatné čitelnosti se v některých zdrojích uvádí rok 1536) a 1619 byla ulita v dílně místních zvonařů Fričů a pochází z původní zvonice. První zvon o výšce asi 1,72 m a průměru 1,78 m nese nápis: „LETHA PANIE MDXLI SLIT GEST TENTO ZWON SKRZE MATIEGE SSPICZE DEN SWATE LIDMILLY KE CZTI A K CHWALE PANV BVOHV PANNIE MARIGI Y WSSI RZYSSI NEBISKE S RADAV A POMOCZY VROZENEHO A STATECZNEHO RYTIRZE PANA KARLA DVBANSKEHO Z DVBAN NA LIBISSICYCH A RAVDNICZY TYZ SKRZE PANA WOLDRZYCHA DIEDICZE TYHOZ PANA A ZA PVRGMISTRA GIRZIKA KALYKA A SPOLV TOHO CZASV RADNICH Y WSSII OBCZE RAVDNICZKE.“ a reliéfy sv. Trojice a Zvěstování Panny Marie; druhý o výšce 1,34 m a průměru 1,43 m byl opatřen textem: „KE CZTI A CHWALE PANV BOHV WSSEMOHVCIMV GEHO SINV MILEMV Y DVCHV SWATEMV NE GMENV GINEV NEZ TOBIE SAMEMV TOBIE BOHV SWEMV DIEKVGI ZES MISTROWSVI DOPOMOHL SWEMV SLEPEMV MATIYOWI LETA MVCXXXVI W SOBOTV NA +S+M+MAGDALENV ZA FARARZE KNIEZE WACZLAWA Z STRIBRA.“ a reliéfy sv. Václava a Zikmunda; třetí o výšce 1,05 m, průměru 1,10 m a s reliéfem Ukřižovaného Krista nese nápis: „CHRISTVS MORTVVS EST PROPTER PECATA NOSTRA ET RESVREXIT PROPTER IVSTIFICATIONEM NOSTRAM. STALO SE ZA AURZADV PVRMISTRSKEHO TOHO CIASV PANA IACVBA SSTENDORFA LETA A DNE SVRCHV PSANEHO. LETHA 1619 PRZEDNIE KE CZTI CHWALE PANA BOHA WSSEMOHAVCZYHO A K BVDAVCY WIECZNE PAMATCZE ZADYSSI KOSTELA RAVDNIZCKEHO A SLOWVTNEHO PANA MATAVSSE WORZISSKA ZWONARZE MIESTIENINA Y TAKE OSOBV RADNI W MIESTIE RAVDNICZY NAD LABEM TOLIKEZ ANNY MANZIELKY GEHO SLIT GEST TENTO ZWON NA WLASTNI NAKLAD TYCHZ MANZIELVW WSSAK SPRZIDANIM K NIEMV KV POMOCZY GEDNOHO MENSSIHO STAREHO ZWONV RAVDNICKEHO A TO ODE MNE TOMASSE FRYCZE ZWONARZE MIESTIENINA RAVDNICKEHO.“ O záchranu zvonů se za 1. světové války zasloužil významný historik umění PhDr. Max Dvořák. V roce 1916 měly být totiž zrekvirovány 4 starobylé roudnické zvony, mezi nimiž byl také největší a nejpamátnější, zvaný „Matka Boží“ z roku 1541.

Na závěr je třeba zmínit, že díky svému vzhledu se stala centrem zájmu různých výtvarných umělců a fotografů, kteří její vzhled zanechali v řadě děl (Jan Nepomuk Friedrich, Antonín Kalous, Jan Novopacký, Leoš Soběský, Johann Venuto, Josef Zicha). Někteří z nich přímo vzpomínali na ni, jako se stalo u akademického malíře a roudnického rodáka Otakara Nejedlého, když zapátral v paměti po svých dětských a mladistvých zážitcích.