Chorvatsko Pag* DALMÁCIE - Omiš - řeka Cetina , Brač * ISTRIE - Umag
Když jsme tento ostrov navštívili poprvé, zalekli jsme se, neboť nás trajekt (z Prizny z pevniny do Žigljenu na ostrov) vylodil doslova na měsíční krajině. Až po pár stech metrech (autem dál) se nám otevřela civilizace. Co se týká (ne)zeleně, názor se nijak zvlášť nezměnil - ostrov je téměř ze samého kamení, bez vodního toku, má pouze s dvěma krasová jezera (Velo blato a Malo blato) a prameny.
Pag (délka více než 60 km, šířka 10 km a rozloha 285 km²) patří ke skupině Kvarnerských ostrovů a je pátým největším na Jadranu. Ostrov je na JV spojen s pevninou Paški mostem. Na severní části ostrova, zvaném Lun, rostou prastaré olivovníky a od severu do středu se táhnou borovičky.
Na ostrově můžeme spatřit solná jezera. Sůl z Pagu, vzniklá odpařením vody z uměle zahřívaných jezer, tvoří 2/3 celkové chorvatské produkce.
Nejznámějšími městy ostrova jsou Pag, Lun, Novalja, či Šimuni. Ubytovaní jsme byli v Novalji. Od dopoledne do podvečera jsme pobývali u vody, na vycházku po městě (a výbornou zmrzlinu) jsme vyráželi až těsně před západem slunce.
Ostrov je využíván hlavně turisticky. Pagem vedou dobře upravené silničky.
Koupačky jsme střídali. Terén pláží byl různorodý - písčitý, oblázkový, kamenitý. Na téměř všech navštívených plážích jsme zažili poklid. Pravdou je, že jsme si dost vybírali zákoutí bez lidí. Výjimku tvořila Zrča. Byla to sice bezpečná bezježková oblázková pláž se skluzavkou pro děti, ale zároveň nechutně přelidněné centrum zábavy omladiny. Hlučná hudba tu řinčela ze všech stran.
Bylo nutností mít (nejen kvůli ostrým kamenům) na některých plážích boty do vody. Velkým trampotářům by se bývalo hodilo i něco na ruce. Mořští ježci totiž dokážou znepříjemnit celou dovolenou. Náš vzorně obutý spoluvýletník si na jedné kamenité pláži při neopatrném vstupu do vody ježoura píchl do prstů ruky. U vytahování bodlin trpěl jako Job a některé neodstraněné (hluboko zapíchlé) ostny si jako trofej dovezl zpět do rodné vlasti. Vyhnily za čas.
Zemědělsky lze ostrov s velmi malou hustotou obyvatelstva ( asi 8 000 lidí) využívat jen z pramála procent. Pěstuje se zde zelenina, ovoce a olivy. Vinná réva je sázena pouze do krasových dolin, které rostliny uchrání před studeným větrem bóra, vanoucím od pevniny. Hodně se tu rybaří.
Místní víno se nazývá žlutica. Od majitele domu nám byl mok k degustaci nabídnut. Nedokázali jsme však vínko náležitě ocenit a raději zůstali u našeho lahodného, moravského.
Místní ovečky jsou horolezkyně, běhají po neuvěřitelně strmých skalách. Nožky mají krvavé, zraněné od ostrého skalnatého terénu. Smáli jsme se, že snad "křoupou" kamení, ale ve skutečnosti se živí tou troškou zeleny a bylinkami, které mezi kameny objeví. Z jejich mléka se pak vyrábí paški sir. Zdejší lidé pochoutku prodávají v obchodech, na trzích i u silnic. Sýry jsou chuťově velmi různé a dobré.
DALMÁCIE
Omiš (s rozlehlou písečnou pláží) se nachází v ústí řeky Cetiny asi 26 km od města Split. Tato poměrně malá lokalita nabízí hodně kulturních i historických památek. Nad městečkem na vrcholu hory (na strategickém místě) se tyčí pevnost Starigrad. Další výraznou stavbou je Mirabela, pirátská tvrz ze 13. stol., postavená na skalách nad městem. Do Omiše jsme párkrát z našeho nedalekého ubytování zajeli na procházku a zmrzku. Kostelíčky i staré uzounké uličky městečka byly moc hezké, ale těch lidí... Rádi jsme se vraceli do klidu.
Z Omiše vyplouvají výletní lodě. Rozhodli jsme se navštívit ostrov Brač s údajně nejkrásnější chorvatskou 630 m dlouhou pláží Zlatni rat, jejíž tvar se díky mořským proudům průběžně mění.
Pokud se vás rozhodne na výlet vyrazit více, je možné se zkusit u prodejce (který chodí i mezi lidmi po pláži a plavby nabízí) domluvit na drobné slevě.
Na lodi nám (v ceně) nabídli oběd - grilovanou rybu a místní víno (). Cestou nás doprovázeli mlsní rackové. O kus žvance (zbytky oběda) se dokázali pěkně porvat. Loď zakotvila ve městě Bol. Odtud jsme se šli vycachtat na Chorvaty opěvovanou oblázkovou pláž, vybíhající kolmo do moře. Zlatni rat měl opravdu zajímavý tvar. Vypadal jako roh. Díky poměrně silnému větru si zde užívali milovníci vodních sportů a radovánek. Z jedné strany úplné špice pláže, byla voda klidná, o pouhých pár metrů dál, ze strany druhé s námi hodně cvičily silné mořské proudy. Děsivé byly stovky slunících se těl. Nebylo kam šlápnout. Hajdy zpět do Omiše.
Omiš je známé také jako sportovní středisko – hrají se zde kuželky, plážový volejbal, létá na rogalech... dá se provozovat paragliding či cyklistika a další aktivity. Nás však zaujal rafting na řece Cetině, která v Omiši vtéká do moře.
Rafting doporučuji. Není třeba se ničeho bát. I ti, kteří v životě vodu nesjížděli (včetně dětí), to zvládli. Minibusem jsme z Omiše byli dopraveni do startu (vesničky Penšići), kde jsme se připravili na sjezd. Našim plavidlům veleli sympatičtí mladí hoši, kteří skvěle navigovali (v angličtině řízlé chorvatštinou). Zažili jsme spoustu legrace (zastavovali u skal, ze kterých mohli odvážlivci skákat a také jsme dělali pauzy na koupání). Těžší úseky jsme prošli pěšky. Průvodci nám zde předvedli svůj um - profesionální sjezdy v divokých peřejích. Fotoaparáty bylo možné brát s sebou. Z tohoto cca 3 hod výletu (cca 9 km vodní štreky) nám zůstaly nezapomenutelné zážitky a na památku pár momentek, zachycených na trase zaměstnanci klubu.
Severozápad ISTRIE - Umag - městečko s 10 000 obyvateli - vešlo ve známost a získalo popularitu díky sportu (největší středisko TENISU na Jadranu ). Přístav je též významným turistickým a rekreačním střediskem. Lidé se tu ale hlavně živí zemědělstvím, pěstují víno a rybaří.
Do malebného lázeňského městečka jsme zavítali na pár dní, v rámci poznávačky po Slovinsku, Itálii a Chorvatsku. Až na jediný podvečer (kdy jsme se vrátili dříve z výletu a získali prostor se zaběhnout podívat do historického centra) jsme bohužel neměli čas na důkladnější prohlídku Umagu, pouze jsme zde přespávali.
Článek navazující: Plitvická jezera a NP Krka
WEBY