Neapol (Napoli) - letem světem - ITÁLIE
NEAPOL
Když se vysloví NEAPOL, spojím si ji s větičkou „Vidět Neapol a zemřít“.
Neapol jsme navštívili po prohlídce úžasných Pompejí a sopky Vesuv.
Průlet malinkou částí téměř milionového města, plného extremních protikladů, byl kratičký, ale nezapomenutelný, až šokující. Pocity jsme měli velmi smíšené.
Neapol (Napoli), jedno z nejstarších evropských měst (třetí největší z Itálie, hned po Římu a Milánu) a významný jihoitalský přístav, leží pod známou sopkou Vesuv, v Neapolském zálivu (Golfo di Napoli) v oblasti Kampanie.
Turisticky vyhledávaná Neapol (město kopulí) s obrovským množstvím sakrálních staveb se pyšní bohatou historií. V historickém středu města stojí krásné paláce.
Architektura silně kontrastuje s tamním velmi divokým životem - neřízeným provozem, chaosem, hlukem a bincem, masou lidí různých národností, otravnými prodejci (především tmavé pleti) a dalšími rušivými elementy.
Průvodcem jsme byli varováni před zloději, kterými se město hemží. Též nás informoval, že Neapoli vládne mnoho drogových gangů, daří se zde organizovanému zločinu* a probíhají tu černé obchody.
Potíže s odpadky nejsou prý jen kvůli stávkujícím popelářům a nedostatku kapacit skládek, ale také kvůli mafii (Camorra*), která je zodpovědná (mimo jiné) za nelegální obchod s likvidací toxického odpadu. Ví jen čert, jaký život se vede v podzemí Neapole.
Raději zpět do historického jádra. Naše první cesta vedla k jednomu z několika hradů, které se v Neapoli nacházejí. Nový hrad (Castel Nuovo či také Maschio Angioino ze 13. stol.) s kulatými věžemi a vítězným obloukem z bílého mramoru stojí na nábřeží poblíž radničního náměstí Piazza del Municipio.
Na skalnatém ostrůvku Megaride se pyšní pevnost, podle legendy pojmenovaná „Hrad zlatého vejce“ (Castel dell'Ovo), kterou jsme však z časových důvodů nenavštívili.
Z těch samých důvodů jsme se nestavili ani v Národním archeologickém muzeu (Museo Archeologico Nazionale), jež je považováno za nejvýznamnější evropské archeologické muzeum. Uchovává nejen antické poklady, ale i nálezy z Herculanea a Pompejí.
Pokračovali jsme k nejstarší činoherní operní scéně - divadlu sv. Karla (Teatro San Carlo), potom prolétli přízemím Královského paláce (Palazzo Reale), z jehož oken bylo vidět na Neapolský přístav s obrovskými loděmi a sopku Vesuv.
Z Piazza del Plebiscito, jednoho z největších náměstí v Neapoli, jsme shlédli Baziliku sv. Františka z Pauly (San Francesco di Paola). Vzpomněla jsem si v tu chvíli na Pantheon v Římě. Neapolský chrám se mu některými prvky podobal.
Z náměstí jsme pak jen zamávali hradu svatého Eliáše (Castel Sant'Elmo), pyšnícímu se na pahorku Vomero vysoko na skalách... Kéž bychom měli více času, prý je z těchto výšin moc hezký pohled na Neapol, sopku, moře i přilehlé ostrovy.
Posledním navštíveným místem byla Galleria Umberto I - veřejná nákupní budova z konce 19. stol. Cestou jsme se prodírali davy lidí a pevně drželi své batohy u těla. Obrovský interiér ve tvaru kříže, skleněnou střechou (kopulí, zpevněnou kovovými žebry) a mozaikou zvěrokruhu ve středu podlahy je pojmenován podle Umberta I., krále, jež tenkrát v Itálii vládl.
V galerii jsme dostali kratičký rozchod. Vyběhli jsme do ulic, kličkovali mezi vlezlými prodejci, kteří své zboží všeho druhu měli rozložené na zemi chodníků.
Kvůli dítěti jsem se neodvážila zajít do ryzích, uzounkých neapolských uliček.
Průjezdem periferie směrem do historického jádra udivoval příšerný stav výškových domů, úroveň bydlení a nehorázný binec! Cestou z Neaople však na předměstí naprosto šokoval slum (chudinská čtvrť).... nekonečný prostor improvizovaných obydlí (chatrčí stlučených ze dřeva, nebo jen z kartonů)… množství lidí volně se pohybujících v nepořádku a odpadcích… žijících v drsných podmínkách - venku.
Články související s výletem do Itálie:
Řím - Koloseum, Fontána di Trevi, Španělské schod, Konstantinův vítězný oblouk
Řím - Vatikán, Bazilika sv. Petra, Pantheon a další
Řím- Forum Romanum, Kapitol, památník Victora Emanuela II. a další