Hora Říp, Mělník, Račice – veslařský kanál
2013
Díky dlouholeté činnosti pro ČVK Brno jsme získali na týden příjemné útočiště v Račicích. Račice se nacházejí v meandru Labe mezi Štětím a Roudnicí nad Labem, v bezprostřední blízkosti uměle vytvořeného veslařského kanálu.
Z chatky jsme vyjížděli na pěší výlety i cyklovýlety do okolí Ústeckého i Středočeského kraje.
Dvoukilometrová veslařská vodní dráha vznikla v místě vytěžené pískovny v roce 1986. Svými parametry splňuje podmínky pro pořádání světových soutěží ve veslování a kanoistice. Do tohoto prostředí neodmyslitelně patří Martin Doktor, významný český kanoista.
V čase našeho pobytu na kanálu trénovaly lodě dračí. Nekonečné údery bubnu určovaly tempo pádlování posádky.
Kvalitní 5 250 m dlouhá asfaltka, obkružující kanál, nás nenechala v klidu ani po příjezdech z výletů. Řádili jsme po večerech na kolečkových bruslích i na kole nebo se tajně jezdili osvěžit k nedalekému soukromému průzračnému písečňáku. Z areálu jsme unikali dírou v plotě.
Koupání ve veslařské dráze je zakázáno. Ani zde nám však nikdo nenabančil, když jsme se ocákali.
První výlet směřoval k Řípu. (ZDE trasa cesty) Z Račic jsme vyrazili do Předonína, přes Bechlín, do Krabčic, kde jsme na rozcestníku v Rovné odbočili na modrou a alejí se táhlým kopcem dostali k úpatí hory.
Říp je dominantou Polabí, viditelnou z velké dálky. Dle místních infotabulí je jeho nejvyšší bod ve výšce 459 m.n.m. Tato vyvřelá stolová hora, vzniklá v době třetihor (cca před 25 000 000 lety), se nachází v samém srdci Čech, mezi Labem, Vltavou a Ohří. Skládá se z čediče, obsahujícího mimo jiné nerosty i magnetovec a olivín. Prý to trošku nahoře cvičí se střelkou kompasu, taktéž mobil je zbytečné vytahovat, málokdy se tam chytne signál.
Říp nám připomínal klobouk. Tato zelená kupa je pozůstatkem sopky, stejně jako mnohé další vrcholy Českého Středohoří, které se zrodily vlivem vulkanické činnosti. Dříve byl Říp bez lesního porostu, nyní je téměř celý zalesněný. Nachází se zde hnízdiště ptactva, útočiště zvěře. Na jeho svazích rostou vzácné rostlinky. K „HOŘE“ (takový je význam slova Říp) se váže pověst o praotci Čechovi. Napsal ji Kosmas, první český kronikář. S historií je spojená též románská rotunda sv. Jiří, postavená na místě býv. dřevěného kostelíčka, na nejvyšším bodě památné hory. Postavena byla v roce 1126 na památku vítězství Soběslava I. v bitvě u Chlumce.
Říp se stal inspirací pro básníky a malíře. Pořádaly se zde tábory lidu a poutě. Tradice poutí zůstala dodnes. Právě odtud byl v roce 1868 vyjmut jeden ze základních kamenů na výstavbu Národního divadla. V roce 1963 byla hora s rotundou vyhlášena národní kulturní památkou. Pro nás, Čechy, je Říp národním symbolem.
Bylo bezva, že jsme jej zdolali, i když nejmladšímu, pětiletému cyklistovi zůstanou vzpomínky asi jen na pravou malinovou limonádu, kterou prodávali v kiosku před rotundou. Dostat se nahoru byl opravdu zážitek. Slabší jedinci tlačili kolo před sebou a ti zdatní, kteří si troufli cca 800 m pruďák vyjet, se pěkně zapotili. Asi v půli cesty bylo možné z Mělnické vyhlídky kouknout do kraje na vesničky, město Mělník a v dáli na Kozákov, Bezděz a Ještěd. Za rotundou sv. Jiří jsme se úzkou lesní cestou s koly proklestili k místu, kde byl 10.5.1868 zvednut již výše zmíněný základní kámen na stavbu Národního divadla v Praze. Následovala vyhlídka Roudnická, odkud jsme spatřili Roudnici nad Labem, horu Sedlo, také Milešovku a zříceninu Hazmburk. Vyhlídku Pražskou jsme nějak záhadně minuli. (Cesta tam i zpět cca 25 km).
Dalším cílem cesty se stalo město Mělník. (trasa ZDE – délka výletu cca 43 km). Na rozdíl od Řípu byla cesta pohodová, nenáročná. Z Račic vedla cyklosteza s názvem 2. Labská malou chvíli po silnici pro motorová vozidla do nedalekých Hněvic. Mezi touto obcí a Horními Počaply jsme odbočili vlevo na asfaltovou silničku, která kopírovala tok řeky Labe. Projížděli jsme kolem mělnické elektrárny a v Dolních Beřkovicích pak přibrzdili u zdymadla. Přibrzdit jsme samozřejmě museli i v hospůdce na pivku a o kousek dál zase na langoši. Na kole jsou vždycky nejdražší zastávky.
Již zdaleka nás vysoko na kopci, porostlém vinicemi, vítal zámek, dominanta Mělníka, spolu s Chrámem Svatého Petra a Pavla. Město, ležící 30 km severně od Prahy, je proslaveno pěstováním vinné révy. Pokračovali jsme po cyklostezce pod mělnickým zámkem asi 2 km až do Hořína. Název cyklotrasy 2. Labská se zde změnil na 2. Vltavskou. Zastavili jsme na nádvoří barokního zámku Lobkowiczů z roku 1696. Na tomto soukromé pozemku jsme ale neměli co dělat !!!
Pokračovali jsme k další památce. Zdymadlo Hořín je součástí vodního plavebního kanálu. Lidé si kanál někdy pletou s Vltavou. Sjeli jsme k vodě a podél Vraňansko - hořického plavebního kanálu, který se cca po 850 m napojil na Labe, jsme se vraceli zpět do Mělníka (ZDE trasa). Po mostě jsme se dostali na druhý břeh Labe a vyšlápli si kopec k zámku, abychom se pak z výšin pokochali výhledem na Říp, České středohoří a na soutok Labe s Vltavou. Následovala krátká zmrzlinová zastávka na Náměstí Míru v historickém centru. Byli jsme příjemně překvapeni malebností města.
Vrátili jsme se pak do Sportcentra Račice. Večer jsme zakončili ve venkovním posezení vinárny Medúza*, jež je součástí chatových ubikací veslařského areálu.
Poděkování* Zdeňku Francírkovi za péči.
Články související s pobytem v okolí:
Hrad Kokořín, Kokořínsko - Pokličky, Čertovy hlavy a další výlety