Bludov – Kostelíček – Vápenice, tak hezky po obědě

Že máme kolem Šumperka výhodu „lesa hned za rohem“ jsem už párkrát popsal a protože do těchto končin vyráží řada domorodců, je zřejmé, že terény v okolí jsou velice k pohybu přívětivé. Na západní straně města dominuje městu soustava dvou vrcholů Chocholíku a Háje, který je dekorován na vyšším Háji i rozhlednou.

Les je protkán řadou lesních cest, takže se dá překřížit jak člověka napadne. Variantou na odpolední projížďku může být okruh přes blízký Bludov s Bludovečkem, který je díky výletní restauraci velni vyhledávaným místem.

Trasu můžeme nastoupit na křižovatce u hotelu Koruna. Bludovskou ulicí po modré značce míříme kolem zahrádek k okraji zástavby, Mírným stoupáním úvozem se brzy ocitneme mezi poli. Menší sjezd a následný výjezd nás vyvede k výletnímu hostinci. Ty 3 zatím absolvované kilometry snad ještě nestojí za zastávku tak za rozcestím Zámeček pokračujeme lesní cestou stále modrou TZ. Poněkud neupravený výjezd přechází v téměř vrstevnicovou cestu pod vrchem Hradisko, kde stával hrad (kromě valů z něj moc nezůstalo). V zatáčce si můžeme všimnout skupiny balvanů. Poměrně prudce pod nimi spadá stráň s dalšími skalními výstupky. Zde by mohla zřejmě kdysi stát jedna z předsunutých bašt zaniklého hradu.

Pokračujeme nenáročně směrem nad pískovnu. Od cesty jsme těsně nad lomovou stěnou, kde se můžeme pokochat výhledem jak na těžební prostor, tak na celý Bludov i dál do Mohelnické brázdy, neboli údolí Moravy.

Za odbočkou k lomu Shnilá skála (wolastonit) modrá značka míří přímo k obci, my se držíme lesní cesty, která po úbočí klesá k hornímu konci obce.

Horní část Bludova si uchovává zčásti stav se zachovanou původní zástavbou (jsou tu i památkově chráněné usedlosti). Mineme i požární rybníček, kterému se říká Zmrzlý móře. Kdo by stál o nějakou pauzu, může za kostelem navštívit příjemnou hospůdku, nicméně trasa pokračuje silničkou podél školy směrem k Bohutínu (prochází tu Moravská stezka č. 51). Té se nedržíme dlouho, i ukazatel nás navádí směrem na Vlčí důl s oblíbeným přírodním koupalištěm. Nutno podotknout, že je to široko daleko poslední svého druhu stále funkční a navíc i dosti oblíbené, navzdory všemožným aqualandům a aquaparkům.

Nenápadně jsme se přiblížili zpět k modré TZ, která nás vedla přes Bludoveček (ta to bere zkratkou přes kopec Na Vrše, nebo jak se říká Učitelův vrch). Jsme opět v lese a zpočátku nás provází potůček zvaný Vítonín.

Začínáme opět mírně stoupat, zhruba po dvou kilometrech cesta zatáčí k východu. Modrá TZ pokračuje méně schůdně na Zlatník, takže rozpoznat odbočku by neměl být problém.

V podstatě stálou šikminou cesta obtáčí vrch zvaný Baba až k lesnímu zákoutí, které ukrývá skromný poutní kostelík Božího těla. Je vlastně paradoxní, že stojí na dohled nedalekého Hrabenova, ale územně patří k většímu (a bohatšímu Bludovu).

Tady jsme vlastně na západním úpatí Háje a po žluté TZ jej budeme objíždět. Trasa využívá poněkud zanedbanou lesní asfaltku, která nás dovede až hájovně Vápenice. Z horského přejezdu se otvírají krásné výhledy nad část Šumperka Temenici a hlavně na hřebeny Hrubého Jeseníku i bližší Hraběšické hornatiny.

Využijeme část silnice z „Hrabeňáku“, kde bývalo městské smetiště, krátký sjezd do první serpentiny a ještě na lesní cestu. Následuje krátký výjezd a pak mírně z kopce do kopce, sledujeme stále hlavní trasu nad Liščí hájovnu a kolem lomů pod Chochlíkem, kde rychlejším sjezdem dorazíme k okraji lesa a Bludovečku, kde máme takřka výlet za sebou.