Jarním Pomoravím do Bahen

Litovelské Pomoraví je celkem oblíbený cíl našich výletů, hlavně v období mezi koncem zimy a příchodem toho teplejšího jarního období. Ono povětšinou když je slušná zima, jsme v půli března (nebo tak nějak) už celkem vylyžovaní, nehledě k tomu, že kvalita sněhu už není úplně dokonalá a nějak se člověk po těch třech měsících už těší na nějakou změnu.

Když to šlo, už jsem vyrážel v půlce března na kratší výlet s cílem prozkoumat celkem početné porosty sněženek a bledulí, kterými vnitrozemská delta Moravy oplývá. V předchozích letech k tomu posloužilo kolo, díky kterému se dá obsáhnout poměrně slušná vzdálenost (s dopomocí vlakového přiblížení i oddálení).

Letos jsme zvolili poněkud méně tradiční výlet pěším způsobem. Sice navštívená oblast bude menší, ale když jdeme pěšky, nehrozí nebezpečí že něco pomineme, neřku-li, že když ten bicykl zůstal doma, můžeme se pohybovat i poněkud stranou cesty, a není nutno se k tomu vracet.

Vystupujeme tak v zastávce Střeň, odkud není příliš vzdálené nástupní místo pohybu v porostech Litovelského Pomoraví. Vesnicí nás provází štěkot psů, které rozčiluje, že již poměrně brzy si někdo cizí dovoluje narušit jejich střežený rajon. Naštěstí ves není příliš velká, po cca kilometru jsme na druhé straně a kraj lesa v okolí hlavní moravské řeky na dohled.

Odbočíme před mostem vlevo po lesní asfaltce, která z povzdálí nějakých 50–100 m sleduje celkem mohutný tok Moravy. Sice již delší dobu nepršelo, ale pomalu ale jistě už začíná odtávat sněhová pokrývky v Jeseníkách i na Kraličáku. Po nějakém půlkilometru se konečně v lesních porostech začínají objevovat první poslové jara, tedy přesněji sněženky, které tady v chráněných území Ramen řeky Moravy občas tvoří poměrně rozsáhlé plochy květin. Jak přísloví praví, nevstoupíš do stejné řeky, není každé jaro stejné, předpokládal jsem i výskyt už jiných květin, ale až na pár dýmnivek zatím příliš jiných druhů k vidění není. Asi za to mohou noční mrazy, který přeci jen snaživou denní práci slunce poněkud zpomalí.

Po půldruhém kilometru jsme u Vietnamské lávky a přecházíme na druhou (pravou stranu) Moravy. A protože dál jsem tímto směrem nechtěl, vracíme se proti proudu. Již tady si ověřujeme výhodu pěšího pohybu, protože se nemusíme striktně držet cesty a víc zabrousit k řece, kde je toho sněženkového porostu nějak více. Na této straně řeky není cesta nijak kvalitní, spíš je to jen taková lesní traktorová stopa, na jednom místě dokonce i s brodem. Naštěstí jedno z ramen Moravy je zavodněna jen minimálně, takže se daří přes dva kameny celkem snadno přejít.

V závěru před návratem k silnici u Střeně je cesta vzdálenější od řeky a vede poblíž ovocného sadu. Za silnicí navazuje k centrální turistické trasy Pomoravím s červenou pěší značkou a cyklotrasou. Protože tady se dá předpokládat i vyšší počet cyklistů, volíme asi po 200 m odbočku na lesní panelovou silničku. Ta se od té magistrální zas tak nevzdaluje, ale paradoxně je z hlediska přírodozpytného asi vděčnější. Kolem té hlavní turistické trasy je spíše neuspořádaný lesní porost a co e týče kytek, moc tam toho k vidění většinou není (máme to dlouhodobě ověřené). Kolem neznačené panelky je několik vodárenských objektů, ale důležité je to, že cesta jo o poznání blíž řece a i tady roste těch kytek jaksi víc, takže pohled na podrost je taky příjemnější.

Pomyslná polovina výletu je poblíž Mostu přes Bahenku s odpočívadlem a herními prvky. Po kratším občerstvení pokračujeme po asfaltce k velkému mostu na 257,8 říčním kilometru s cyklotrasou 6027. Již tady se vpodrostu lesa poněkud mění skladba bílých květinek. Již z dřívějška mám ověřeno, že tady budou ve větší míře zastoupeny bledule. Taková bledule má přeci jen větší´í květy a nakonec i hustší trsy, takže pokud ten sněženkový porost působí relativně skromně, tady jsou ty bílé plochy mohutnější.

Podíváme se k patě zmíněného mostu a pak se vracím k Bahnům. Tak tedy je nazván lesní porost na levém břehu Moravy v této části Pomoraví. Když jsem tu byl na kole, povětšinou musela stačit jen zastávka v rozsahu nějakých 20–30m od cesty. Nicméně v mapách je vyznačená pěšina a byť prochází územím pod zvýšenou ochranou, přírodní rezervace Litovelské luhy hodláme poněkud pravidla narušit (v rezervacích by se po neznačených cestách chodit nemělo). Pěšina je tu ale evidentně využívaná hojně, takže se to zas tak moc neřeší. K našemu velkému překvapení a nemalé radosti jde asi (co se týče sněženek a bledulí) patrně nejporostlejší část Pomoraví co známe. Kam oko dohlédne je bílo. Převažují tu hlavně ty bledule, ale občas se mísí i s menšími sněženkami.

Rezervace Litovelské luhy je asi největší přísněji chráněná část celé CHKO, celkově má rozlohu asi 350 ha, ale je vlastně členěná do více částí (není zcela jednolitá). Tady ta část u Bahen má odhadem něco kolem 30 ha, a podle všeho celý podrost jsou ty jarní květinky.

Pomalu se tak blížíme k okraji lesa, kde už se v povzdálí objevuje věž litovelské radnice. Po louce podél lesa se blížíme k Šargounu, zdejší dům přírody je na jaře zavřen, mineme bývalý mlýn s koňskou jízdárnou. Jestliže jsme zamýšleli tuto trasu spíše jako příjemnou vycházku než náročnou túru, splnilo se vše mírou vrchovatou až překvapivě úspěšnou hlavně v druhé části v masivním porostu Bahen…
Je faktem, že období květu sněženek a bledulí v plné kráse, ale Litovelské Pomoraví se teprve chytá na tu asi nejhezčí část roku, která vlastně teprve začíná.