Jeseník - Zlaty chlum - Rejvíz - Jeseník

Tahle trasa nás zavede z autobusového nádraží v Jeseníku na rozhlednu Zlatý Chlum, Rejvíz a zpět do výchozího bodu.

Z autobusového nádraží vyrážíme po modré tz., která nás nejdříve vede Smetanovými sady a pak lesem. Stoupání je střední a dá se na „jeden zátah“ dojít až na Křížový vrch. Zde je stejnojmenný penzion. My se krátce zastavujeme v nedalekém přístřešku. Drobný deštík se střída v přeháňkách se zataženou bezdeštnou oblohou, a tak na chvilku oddechu přijde stříška vhod. Poté co jsme odfoukli, pokračujeme dál po modré k rozhledně Zlatý Chlum. Stoupání je pořád středně obtížné, po čase se k modré tz. přidává i červená tz. Zlatý Chlum nás přivítal v ten den naposled deštěm a nízkou oblačností. Je úplně zbytečné šplhat na rozhlednu, viditelnost je sotva pár stovek metrů. Za dobré viditelnosti je možno z rozhledny, severním směrem, dohlédnout do niské oblasti v Polsku, východním směrem se otvírá pohled na zlatohorsko a Rejvíz, jižním a západním směrem je to pak Jesenicko oblast Studničního vrchu. Rozhledy jsou spíše omezené, ne příliš daleké, je to dáno nadmořskou výškou Zlatého Chlumu, která je 875m.n.m. Přesto stojí za to vyšlápnout si do těchto míst. V malé restauraci, nebo spíše bufetu je možno si dát nějaké to jídlo, zakoupit vstupenku na rozhlednu, nebo otisknout razítko do deníčku, či zakoupit turistickou známku.

Dále pokračujeme po červené tz, kolem Bílých skal až na Rejvíz. Na Bleskovci je další přístřešek, který Vás nejen ochrání před nepřízní počasí, ale je možno je případně využít i k nouzovému přenocování. Já bych se však tomuto místu v případě bouřky raději vyhnul, už samotný název k tomu vybízí a dokládají to i dva staré doly, ve kterých se těžila železná ruda. Ta je zřejmě magnetem pro blesky a odtud i samotný název pro vrchol „Bleskovec“. Na samotný Rejvíz je to už co by kamenem dohodil a tak šlapeme dál.

Po spořádání „česnekačky“ v místní restauraci se spouštíme po zelené tz. do Dětřichova. Značka nejdříve kopíruje silnici, kterou pak opouští a dál pokračuje lesem. Místy je klesání poměrně strmé, ale ne náročné. Z Dětřichova pak využíváme k návratu do výchozího bodu autobus.

Mohlo by Vás zajímat:
Kdysi v hodně dávných dobá, ještě když se voda sypala a písek lil, bylo zde nesmírně bohaté město Hunohrad, jehož lid byl lakomý a zlý. Za trest se město propadlo pod zem a vzniklo tak Velké mechové jezírko. Jeho vznik je však daleko prozaičtější. Je pozůstatkem po ústupu ledovce doby ledové. Za zachování svého vzhledu do dnešní doby vděčí vysokému srážkovému úhrnu, který dosahuje 1400mm ročně a průměrné roční teplotě jen 5,6°C. Vhodné podmínky, které umožnili dostatečné zadržování vody a nepropustné podloží dali vzniknout rašeliništi rozvodnicového typu. Rodí se zde několik potůčků, které pak vytváří říčku Černá Opava. V období před asi 7 tisíc let začal původní smrkový les, díky zamokření, odumírat a byl nahrazen zejména porostem borovice blatky.

Odstředivý růst rašeliníkových trsů má na svědomí zaoblený tvar vrchoviště. Povrch je rozčleněn na menší celky, vypouklé sušší bulty a sníženiny, které jsou obvykle zalité vodou tzv. šlenky. Vrstva rašeliny dosahuje cca 3m.

K jezírku vede značená turistická cesta. Byl jsem u něj již několikrát, a tek dneska jej nenavštívím.

Historie obce Rejvíz se začala psát roku 1768 a je nejvýše položenou obcí Slezska. Poskytuje dobré zázemí pro turistiku a v zimě je hojně vyhledávanou pro své nenáročné a upravené běžkařské trasy. Naleznete zde řadu penzionu i restaurací. Asi nejznámější je stejnojmenný Penzion Rejvíz, se svými židlemi, které mají opěradla vyřezané ve tvaru hlav lidí.

Přeji na Vašich toulkách sluníčko v zádech…