Kladským sedlem ze Seninky do Kunčic

Trasa nás vyvádí do jednoho z nejsevernějších koutů Moravy, tedy ke Kladskému sedlu, kde bychom po překročení státní hranice přešli do země Kladské, tedy bývalé části Českého království, dnes ovšem do Polska.

Vlastně za to může kamarád, který přijel koncem září (na Václava). A protože bylo ještě pořád skoro léto, využili jsme pěkného počasí k výletu (že jsme při tom vymalovali i nějaké turistické značení, není potřeba šířeji rozpitvávat).

Celé to naše snažení se odehrává v oblasti ve středověku pojmenované jako Goldek, neboli Zlatý kout. Střediskem toho všeho je městečko kdysi stejného pojmenování, dnes mu říkáme Staré Město (a s nádražím pod Sněžníkem). Do Starého Města máme celkem slušné spojení, v kombinaci vlaku a busu. Ten druhý jmenovaný nás vysadí na kraji vesnice Nové Seninky, dříve se říkalo Špiklice. V Senince není žádné turistické značení, takže se musíme orientovat vlastními smysly (naštěstí s pomocí chytrého telefonu a instalované mapy). Měl jsem tak zhruba vymyšleno, kterou loukou se vydat, tedy odbočit hned za místním kostelem sv. Jana Křtitele. Cesta je naštěstí celkem dobrá, samozřejmě do kopce, ale je vyježděná traktoristy do slušné podoby.

Stoupání prochází návrším mezi údolíčky, které vytváří potůčky, stékající z východních svahů Hraniční hory (968 m), která přináleží do pohoří, kterému říkáme Králický Sněžník. V loukách pod lesem můžeme zahlédnout nějaké oplocenky a poněkud skryté „obůrky“. Ty tady má zřízené majitel honitby, který tady už nějakou dobu vypouští do přírody tetřívky. V minulých dobách tento lesní pták v podstatě vymizel (obdobně jako jeho větší jmenovec). Samozřejmě to měla na svědomí lidská činnost, hlavně pak v 50. letech kolektivizace a zaorání mezí. Dnes už se krajina příliš zemědělsky nevyužívá (pomineme-li pastvu). No a právě různé skupiny stromů v otevřené krajině tetřívkovi hoví, takže snad se to vypouštění povede. V lese se cesta zvedá prudčeji a v nejprudší části víceméně zaniká, naštěstí i díky těžbě je vidět na vrstevnici, kudy prochází takříkajíc hlavní turistická tepna, tedy část evropské dálkové trasy E3, zde i v pojmenování Hřebenova (což je tematická trasa kolem celé ČR, my ji máme navíc vedenou jako červenou pěší TZ a s doplnění cyklotrasy 4071 (též červené).

Konečně si užijeme příjemné pohodlné lesní cesty, v podstatě ve vrstevnicovém ražení. Pokračujeme k severu, brzy míjíme orientační místo Nad Seninku, kde se cesta stáčí východním směrem.

Zhruba kilometr zbývá k rozcestí Na Rampě, kde si rozděláme barvy. Úkolem je obnova lyžařské značky (též pro úplnost červené). Ta se na rozdíl od pěší a cyklotrasy drží více ve vrcholové partii (kvůli sněhovým podmínkám). V podstatě velkým obloukem (nejdřív na SZ) se stáčí ke státní hranici, v rozcestí Pod Rykowiskom se připojuje polské zelené značení a v podstatě přímo na východ přes mírné návrší (Płoszczyniec 845 m) klesne k samotnému Kladskému sedlu.

Sedlem s nadmořskou výškou prochází prastará kupecká stezka (dnes silnice 446). V nedávných dobách (za socialismu)to bylo skoro tajné místo, do Polska se oficiálně moc nesmělo, vše změnila až doba po listopadu 89. Poněkud kuriózní situací byl fakt, že aktuální přechod do Polska byl otevřen cca půl roku před vstupem ČR do sytému Šengenu. Takže tu musel být vybudována budova celnice (česká zvlášť i polská). Ta naše ovšem velkolepější, už se víceméně počítalo, že z ní jednou bude horská chata. Podle situace, někdy bývala i otevřená pro veřejnost, jindy ne. Ondy jsem tu byli i na běžkách a bylo zavřeno (kromě malé útulny). Nyní naštěstí otevřeno bylo (okénk), takže posilnění polévkou a pivem sklidilo úspěch. Pro jistotu se ptám, co v zimě, paní říkala, že sezónu mají skoro celou obsazenou, takže běžkaři by se měli dočkati i případného posilnění.

Pokračujeme dál po hranici. Kladské sedlo odděluje pohoří na západě, tedy Králický Sněžník od východu, což jsou Rychlebské hory, přesněji jejich Hornolipovská část. Pokud jsem kdy jezdil přes sedlo na běžkách, vždy po níže položených cestách. Lyžařská stopa byla vymyšlená poměrně nedávno, aby hraničním průsekem projela rolba. Vzhledem k tomu, že je před námi poměrně strmý výstup k hoře Sierstkowa (nebo Mlžný vrch, oboje 975 m), bude to mít ten co pojede obráceně celkem prudce z kopce…

Značící část výpravy končí u nedalekého rozcestí Chlupěnkovec, kam jsme dorazili vlastně bez ztráty nebo nabrání nějaké výšky.

Změníme směr i provázející značení, tedy připojíme se k červené pěší (je to vlastně pořád ta dopolední Hřebenovka). Pomalu scházíme lesem k dalšímu rozcestí, u Kunčické hory přecházíme do částečně volné krajiny. Tentokrát žlutá TZ prochází po západním okraji lesa na úbočí stejnojmenné hory. Přes louku se otevírá malebný výhled na část Staroměstské kotliny s dominujícím masivem Králického Sněžníku, kdo by ho nepoznal (podle velikosti), může si pomoci díky loni otevřené rozhledně na polské straně hory.

Značka přechází na východní stranu kopců v orientačním bodu Krupná sedlo, kde se nám odhalí výhledy na další hory, ty patří jak k Rychlebám (Dalimilova rozhledna na Větrově), nižší vrcholky Hanušovické vrchoviny, nad nimi pak vyšší hory Hrubého Jeseníku (Šerák, Keprník Vozka i ten Praděd…).

Na dohled už máme na dohled lyžařské centrum Kunčice a abychom to stihli do hospůdky, krátíme to kolem lanovky dolů. Času dost i k návratovému busu.