Klíč a Polevsko z Nového Boru

Kopec Klíč je sice až čtvrtým nejvyšším vrcholem Lužických hor (759 m n. m.), ale díky své poloze a skalní vrcholové plošině asi nemá konkurenci, co se týká výhledu. Ne nadarmo je na informační tabuli u Kamzičí studánky v sedle pod Klíčem napsáno, že se jedná o nejkrásnější "rozhlednu" Lužických hor. Vrcholová skála pojme mnohem více lidí než Ochoz klasické rozhledny a protože svahy Klíče nejsou pokryté vzrostlým lesem, výhled tu je opravdu kruhový a daleký. Za dobrého počasí uvidíte nejen relativně blízký Ještěd nebo Bezděz, ale i Krkonoše a Říp.

Cestou z Nového Boru na Klíč sice překonáme 400 výškových metrů, ale stoupání je až na krátký úsek pod sedlem celkem pohodlné. Trasu začneme na novoborském náměstí, kde zvolíme červenou turistickou značku. Ta nás vyvede nad město. Přejdeme mezinárodní silnici E442 a cyklotrasu Cesta k sousedům a jsme v krásném lese. Tím zvolna stoupáme ke Kamzičí studánce. Její voda je pitná a hodně dobrá, takže jsme tu rádi vyměnili vodu v našich lahvích. Od studánky nás čeká poněkud strmější stoupání k rozcestí s modrou značkou Sedlo pod Klíčem a k odbočce na samotný vrchol. Tato odbočka měří asi 700 metrů a překonává asi 150 výškových metrů, ale schůdná je velice dobře. Navíc i z ní už jsou občas pěkné výhledy.

Na vrcholu to chce pak svačinku a pořádně se pokochat. My jsme bohužel moc času neměli. Jednak jsme na túru nastoupili až pozdě odpoledne po dopolední cestě z domova a následném "zakempování" stanu a jednak se na nás valila "směs vody a ohně", jak je vidět i na pár fotkách a které jsme nakonec stejně neunikli.

Z vrcholu se tedy vracíme zpět do Sedla pod Klíčem a dále pokračujeme pro změnu po značkách modrých. Toto je cesta vyloženě odpočinková. Až na okraj Polevska se jde vzdušným lesem (byla tu spousta borůvek a hub, hlavně masáků neboli růžovek) z mírného kopečka. Modrá značka končí v centru Polevska u příjemného penzionu, kde je možné se patřičně občerstvit. Od penzionu se dáme po silnici se žlutým značením k rozcestí pod kostelem, kde narazíme na další modrou značku směr Nový Bor. Po ní vystoupáme na návrší s křížkem, lavičkou a výhledem na Polevsko. Odtud už pak jen sestupujeme dolů do Arnultovic a k výchozímu místu - náměstí v Novém Boru.

Celá trasa měří cca 13,5 km, určitě se vyplatí jí věnovat celý půlden. Náročnost dávám sice střední, na procházku s kočárkem to není, ale běžný člověk trasu absolvuje bez problémů.

A ještě malé PS: Zpět do Nového Boru jsme dorazili krátce po 18. hodině a doufali jsme, že se v některé ze zdejších restaurací navečeříme. Bude to znít neuvěřitelně, ale v celém Novém Boru byla v neděli večer otevřená JEDINÁ restaurace - čínská, nedaleko náměstí, jde se na trase kolem ní. Nakonec jsme nelitovali. Za pár korun vynikající jídlo, velice milá obsluha, krásné a čisté prostředí, vzhledem k našemu promoknutí a chladnu venku i senzační lístkový zelený čaj s dvojím nálevem a štamprlička na trávení jako pozornost při placení... Není divu, že se tam dvě servírky nezastavily.