Králíky - 4 rozhledny - Ústí nad Orlicí

Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost

Králíky autobusové nádraží	Asfalt	0,0 km
Králický klášter	Šotolina	1,6 km
rozhledna Val - Dolní Hedeč	Asfalt	2,6 km
rozcestí Horní Orlice	Asfalt	3,5 km
Šanov	Asfalt	7,8 km
Křížová hora	Šotolina	9,4 km
Červená Voda	Asfalt	11,1 km
Hvězda	Šotolina	15,8 km
Suchý vrch	Šotolina	17,1 km
Jamné nad Orlicí	Asfalt	21,5 km
Jablonné nad Orlicí	Šotolina	24,8 km
Letohrad	Asfalt	33,2 km
Lanšperk	Šotolina	40,4 km
Na Tiché Orlici	Šotolina	43,9 km
Ústí nad Orlicí žel. stanice	Asfalt	48,9 km

z Králického kláštera • Fotografie (31) • Foto: mrakvrak

Vstoupit do fotogalerie (31 fotografií)

Trasu jsem zahájil z autobusového nádraží v Králíkách. Hned v úvodu přišlo stoupání na Mariánský kopec, kde se nachází Králický klášter. Žlutá trasa mě vedla pěknou stromovou alejí. Při vystoupání jsem se rozdýchal a porozhlédnul po okolí. Ovšem žádná jeptiška natož mnich se zde nevyskytovali. Dále jsem pokračoval po žluté k rozhledně u Dolní Hedeče na kopci Val. Rozhledna je volně přístupná, takže jsem neváhal a rychle nahoru. Výhled byl kouzelný. Z rozhledny jsem si to pak kráčel nejdříve po žluté, od rozcestníku po modré až do Šanova. Cesta byla odpočinková a ideální na nabrání sil, k dalšímu stoupání na rozhlednu Křížová hora. Takže po žluté a hezky do kopce. Začínalo být už docela horko, tak jsem vzal za vděk, že na vrcholu se zrovna chystali stánkaři na jakousi akci a točená kofola byla řádně vychlazená. Za 20 kč jsem si koupil výstup po schodech s výhledem na Červenou Vodu a další okolí. Nejvíce mě zaujal pohled Na Suchý vrch, jelikož jsem věděl, že tam se budu muset vytrmácet. Hurá po schodech dolů a po žluté stále prudce dolů až do Červené Vody. V Červené Vodě jsem se napojil na modrou, která stoupala až k rozcestí Hvězda. Zde jsem ani neodpočíval a dal se po zelené až na vrchol . Na Suchém vrchu jsem si výhled odpustil a opět se osvěžil limonádou. Věděl jsem , že mě čeká dlouhé klesání a odpočinek. Tudíž po zelené až do Jamného a poté až do Jablonného nad Orlicí. Zelené se pak držím dále až do Mistrovic, kde úspěšně při svém zběsilém tempu přehlédnu odbočku a jsem nucen pokračovat do Letohradu, po nepříjemném a rozpáleném asfaltu. V Letohradě se napojuji na žlutou a cestou slyším hluk řemeslníků, kteří úspěšně provádějí rekonstrukci místní tvrze. Na náměstí v Letohradě je start orientačního běhu. Já se napojuji na modrou trasu vedoucí do Lanšperku a stávám se tak nechtěným pozorovatelem utrpení a zoufalství, které čiší z tváří některých závodníků, když nemohou najít ve své mapě, kudy mají běžet. Nutno podotknout, že jsem kouzlo toho sportu neodhalil, jelikož běžci utíkali všude možně a vyráželi z různých křovisek a luhů, no prostě jako když vyplašíte srnky. Po té co jsem vylezl z lesa se modrá stala součástí místní cyklostezky, takže jsem byl nucen jít opět po asfaltu. Po odbočení z asfaltu pak násladovalo prudké stoupání po modré na zříceninu hradu Lanšperk. Zde jsem si chvíli odpočinul a pokochal se výhledem s místní menší rozhledny, kterou zde nějací nadšenci postavili. Pak už jen následovala odpočinková trasa po zelené až do Ústí nad Orlicí, kde jsem nasednul na vlak a hurá domů wink