Krátká procházka nad severozápadní částí Šumperka

Tipem na výlet nemusí být jen popis vzdálených lukrativních destinací či klenotů domácí přírody i architektury, ale také doporučení trasy krátké příjemné procházky, která může – jen s lehkou nadsázkou řečeno - vyplnit např. dobu mezi dvěma televizními přenosy z biatlonových závodů. V takovém případě nám na cestu stačí jen naše dolní končetiny (je dobré, když jsou zdravé, ale mám ověřeno, že není podmínkou), kterým mohou ti z větších měst občas dopomoci MHD. Hezkých míst je kolem snad všech našich měst, vesnic i osad dost a dost; stačí se jen dívat a chtít vidět.

A tak jsme se i my jednou v březnu donutili přesvědčit sami sebe o tom, že pohyb na zdravém vzduchu nám rozhodně neuškodí a vydali se do nejbližšího okolí rodného města zjistit, co je nového. Brzy po startu u venkovního Bratrušovského koupaliště jsme zjistili, že se něco najde ...

Na úvod jsme se vydali do areálu „Zemědělky“, tedy dnešní Střední odborné školy na Zemědělské ulici. Lípa Johanka na svém místě zůstala, lichtenštejnský znak i arboretum také, ale v zookoutku nás čekalo velké zklamání. V místě, kde ještě „nedávno“ pobíhaly kamerunské ovce, se dnes pýří vřesovec, a výběh prasátka Berušky zmizel zcela. Snad tento diviak pouze změnil adresu nebo v klidu zesnul stářím a nebyl potupně sežrán naší zemědělskou mládeží.

Pokračovali jsme k venkovním sportovištím, kde jsme v dobách mládí a v čase povyučovacím potili kalorie, aby nám pak v hospodě Na zastávce lépe chutnaly iontové nápoje s vysokým obsahem vitaminu B. Travnaté fotbalové hřiště i asfaltový „plácek“, na kterém jsme my plácali volejbal (soudruzi nám ovšem tvrdili, že je to odbíjená), je oplocen a nepřístupně uzamčen (a slavný vagon, kde někteří kamarádi poznávali záporné účinky lihovin a naplňovaly při mejdanech pubertální představy, zmizel úplně). Je to rozumné, co kdyby si tam chtěl někdo občas zasportovat, zranil se a následně zažaloval školu, město i EU …     

Následně se krátce zastavíme na nedalekém Temenickém hřbitovu z konce 19. století. Romantické místo, kam jsme občas chodívali rozumovat o věcech nejzásadnějších, stojí totiž za návštěvu v kteroukoliv roční dobu i denní čas (v noci je to, samozřejmě, nejlepší, ale to už se jedná o akt nelegální, konaný mimo otevírací dobu). No a kousek nad hřbitovem se nachází Skalka, místo spíše legendární než vysloveně krásné či tajuplné. Pro mnohé šumperské je to však záležitost, která svým významem převyšuje snad i Václava Havla a Evropský parlament dohromady.

V současné době je zajímavější pohled do prostor mezi skalkou a potokem Temenec (celkově je ale Skalka nejvyšším bodem naší cesty, nabízející výhledy na vrchol Háje, město Šumperk i masiv Jeseníků). Již před 5 lety nám tvrdili, že „do roka a do dne“ tady budou stát nové luxusní vily, několik nových domů s komfortními dispozicemi a pět třípodlažních bytových domů s vlastními zahradami i parkováním, zkrátka zcela nový, dokonalý a nízkoenergetický svět, který Skalce sebere i její jméno. Zatím zde stojí pořád jen ten jeden „barák“, co tam stál už tenkrát …

Pokračujeme dál přes pole a louky s překážkami pro koňské military a po nějaké době se z „údolí potoka Temence“ dostáváme do stejně významného „údolí potoka Bratrušovského“. To už jsme vlastně zase doma. Nejprve ovšem ještě musíme překonat suchý poldr, ujít několik stovek metrů kolem zurčícího potoka, překonat jeho – až podezřele čisté – vody … a máme splněno.   

Toto základní kolečko je dobré doplnit nějakou tou „zacházkou“. Například od poldru je to jen kousek k „bratrušovské“ jízdárně i k výběhům ustájených koníčků. A ti jsou vlastně také součástí jarní přírody a pokud s sebou máme malé děti, jejich očka se jistě radostně rozzáří …

Cíl trasy je opět u Bratrušovského koupaliště, kde se můžeme rovnou občerstvit v restauraci, která k areálu odjakživa patří. Při posezení u nějaké té tekutiny pak můžeme konstatovat, že tato trasa je vhodná pro všechny věkové kategorie a výkonnostní třídy (skuteční sportovci mohou vyrazit s handicapem, např. pytlem cementu či životní družkou v náručí nebo žokem ovsa na sádech).

Závěrečná poznámka: Během celé této trasy skutečně nenarazíme na žádné turistické značení (pomineme-li překřížení červeného psaníčka). Přesto je však jisté, že se na cestě opravdu není kde ztratit a ani bídné zhynutí v pustině v tomto případě nikomu nehrozí.