Květnové česnekové Pomoraví 08.05.2020

Jak se jaro dostává do té teplejší části, narůstá i počet výletníků, kteří vyráží do přírody načerpat nové síly k boji s nepopulární virózou. Ačkoliv do Pomoraví vyrážíme většinou častěji (už jsem to letos stihl před vyhlášením karantény), tedy někdy v dubnu, situace se vyvinula tak, že na výzvu vyrazit na státní svátek 8. května na cyklistický výlet se nás pár sešlo ráno na nádraží taková skupinka akorát.

Nicméně zaplnit vrchovatě vlak zvaný Regiopanter koly nebyl celkem žádný problém, protože cyklistů, mířících do okolí Litovle bylo víc než dost. Vskutku velká část jich vystoupila spolu s námi na nádraží ve Štěpánově. Ale většina mířila na opačnou stranu směrem k Chomoutovu a Horce, tedy k návštěvě proslulé Lovecké chaty.

My si ji tentokráte odpustíme. Důvody jsou dva, nevíme, bude-li v provozu, druhý důvod je ten, že pokud bude platit první podmínka, bude tam na zahradě natřískáno.

Vyrážíme tedy od Štěpánova přímo k severu, už jak jsem si to vyzkoušel v březnu.

Vlastně jde o to přejet kousek přes silnici č. 446 na polní cestu, která přejíždí nejdříve Benkovský potok, hned za mostem jsme v prostoru CHKO Litovelské Pomoraví. Pár stovek metrů je povrch nezpevněný, ale v lesním porostu už jde o panelku, která se o něco dál mění na normální asfalt. V květnu už je vše celkem rozvinuté, je tu přeci jen ta teplejší střední Morava, oproti našemu „severu“ už klidně o týden rychlejší. První zastávka je u ohbí samotné Moravy. Ač tedy celý duben neprší, ještě je řeka celkem vodnatá, což nalepšují zbytky sněhu z hor (ačkoliv i toho bylo letos málo). Po pár metrech dojíždíme k dřevěné lávce, zv. Vietnamská. Je to lávka na ocelových lanech. Ty jsou ale skrytá pod lávkou, jde tedy o nosný systém. Lávka pěkně houpe, což někteří zneužívají k vystrašení spolujezdců. Kola vedeme na druhou stranu, jak jsem si posledně všiml, na druhé straně je lesní cesta, sice rozbitější, ale měl by být sjízdná. Ukazuje se, že až na malou prohlubeň je cesta slušná a na konci lesa, kde projíždí loukou už celkem pěkná cesta. Dojíždíme k silnici mezi Stření a Lhotou nad Moravou, kde vyjíždíme přímo ke křižovatce s navazující cyklotrasou Moravské stezky. Lesní asfaltka je tu narýsovaná podle pravítka. Zatáčka je před odbočkou k Březovému, ale důležitější je křižovatka u mostu přes Bahénku. Je to taková centrální křižovatka, kde si můžeme vybrat dva směry do Litovle. Tentokrát volíme ten západnější k Šargounu. Tam je jeden z Domů přírody Litovelského Pomoraví. Z pochopitelných důvodů je stále zavřený, nicméně máme příležitost za plotem sledovat práci včelaře. Na dohled už je ale samotný Litovel. Město, zvané Hanácké Benátky nedávno spolu se sousedním Uničovem nechvalně proslulo masivním uzavřením, ale podle sdělení cukrářky žádné velké promoření nevzniklo, spíš jen panika (jak to tak chodí). První občerstvení si dáváme ve formě výtečného Café Lunga (obvykle to bývá desítka nebo dvanáctka) a nějakého zákusku. Pod radnicí se dá projet do Šerhovní uličky a ač se u následující Mlýnská před nás postaví zdánlivě neprostupná zástavba u bývalého mlýna, dá se chodbou projít na druhou stranu poblíž autobusového nádraží a železniční zastávky. Přes koleje pokračujeme ke koupališti a zatáčkou k Moravě. Tady teče míň vody, ale to má na svědomí velký jez, který velkou část vody svádí do kanálu ke vodní elektrárně.

Po pravém břehu Moravy nás vede červená TZ k lesu a NPR Vrapač. V lese je bílo. Kvete medvědí česnek. A roste ho tu tolik, že tvoří takřka jednolitý porost nejnižšího patra v lužním lese. U Mladečské silnice směřujeme k Novým Zámkům, kde bývalo záchytné stanoviště při nedávné karanténě. Modrou TZ která sice není vedena jako cyklotrasa, ale je v pohodě sjízdná, pokračujeme směrem k Templu, na Obelisk se nikdo nepodívá (on je z této strany Moravy už tak dosti zarostlý).

Templ, tedy Chrám přátelství je relativně výš na Moravou, která je tu rozděle ostrovem na dvě ramena. Navíc Řimický jez odvádí část vod do tzv Malé vody (Mlýnského náhonu). Poslední kilometr zbývá k osadě Nové Mlýny. Otevřená je i první rybářská hospoda Na Kodlově, ale už delší dobu jezdíme do Stodoly, tedy vodácké hospody. Už jen, že je tu více sluníčka.

Po nějaké době přijíždí i skupina vlakových spolucestujících. Rovnou se tak dozvíme, že Lovecká chata sice otevře okýnko, ale až ve 12. Takže jsme si vlastně ušetřili cestu. U Stodoly je sice krásně, ale jsme sotva v polovině trasy. Pokračujeme tedy polně lesní cestou pod Mlýnským vrchem. Ta sice není nijak značená, ale minimálně místním není příliš neznámá. Vede na dohled meandrující Moravy, poblíž teče potůček zv. Dubový. Po táhlé zatáčce se vydáváme napříč loukou kolem slepého ramene přímo k Moravě. Již notně zdemolovaná asfaltka míří k mostu u Moravičan, provedeme další obrat doprava, modrá značka míří k železničnímu podjezdu pod vrchem Hradisko. U něj stávalo slovanské hradiště, kde dodnes můžeme najít zbytky valů. O něco dál kolem návrší Bradlec zřejmě měli i pohřebiště. Tam ale nemíříme. Po úpatí podobnou cestou jako od Stodoly, tedy neznačenou míříme k Stavenici. Tím máme víceméně splněno co se týče Litovelského Pomoraví. K cíli užijeme celkem notorických tras k vile Háj, s funkčním vodáckým bufetem. Protože ale máme všichni horská kola, pokračujeme po hrázích blíže k řece. Naproti nám přijel jeden kamarád, tak i díky němu vynecháme v Leštině hospodu U Keprtů, protože j funkční výčep na místním fotbalovém stadionu.

Zbývá něco přes 10 km, většinou již po silnici, Lesnice, Sudkov, Dolní Studénky (tam jsou souběžné cyklostezky), závěr u sochy císaře Josefa II. s točeným od Zlatého Jelena.