Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 44. den - Horka nad Moravou: CHKO a Dům přírody Litovelského Pomoraví – okruh v areálu; okruh 6,5 km: Dům přírody – pivovar Melichárek – PP Cholinka - NS Na křídlech ptáků – NS Litovelské luhy – Dům přírody

V noci sprchlo. Celou noc se teplota pohybovala okolo 17 stupňů. Když vstáváme okolo půl deváté, je stále zataženo, ale neprší. Uvidíme, jak to dlouho vydrží.

Den začínáme koupačkou. Nějak se tady té vody nemůžeme nabažit. Je tak nádherně čistá. Dnes se nám sice nezdála tak teplá, ale stále je to příjemné. Mysleli jsme, ze tam budeme sami, ale kdepak. Je nás tady víc.

Až po koupeli snídáme a snažíme se usušit plavky i ručníky. V tom vlhku to však moc neschne. Chtělo by to sluníčko, ale kdepak je tomu konec.

Včera jsme skoro jen odpočívali, i dnes budeme mít  pohodový den. Chtěli jsme si udělat další výlet v Litovelskem Pomoraví, i po neznačených pěšinkách. Jenže po tom včerejším dešti bude vše podmáčené a rozblácené. Vidím to tady u rybníka, jak je to vše nacucané. Vždyť tudy jezdíme dost často, určitě se zde zastavíme za hezčího počasí.

Dnes si prohlédneme Dům přírody Litovelského Pomoraví. Četla jsem o něm, všichni to tam chválí. V jeho okolí je i celá řada zajímavých objektů. A když to vše vyjde, ještě pak vyrazíme na malou procházku.

Máme tedy spoustu času. V klidu popíjím ranní kávu.

Pak přejíždíme jen kousek na parkoviště Domu přírody. Už jsme viděli několik takových domů. Vždy to byl větší, často i patrový dům a uvnitř byly nejrůznější informace i výstavy, které se týkaly daného regionu. Tenhle je ale úplně jiný. Samotný dům – nízkoenergetický dům Sluňákov je přízemní stavba ve tvaru měsíce, která byla postavena v letech 2012 – 2014 ze dřeva, betonu, skla, kamene a nepálených cihel a která je částí umělého kopce. Znamená to, že má zelenou střechu a zadní – severní část je zahrnuta zemním valem. Jižní stěna je prosklená. Uvnitř je zázemí pro turisty – je možno se posadit a relaxovat, ale také si nalít vodu s citronem. Další občerstvení je možno si koupit. K dispozici jsou samozřejmě toalety. Vpravo pak je prodejna upomínkových předmětů a infocentrum, vlevo je něco jako bufet nebo jídelna a asi i nějaká možnost ubytování, protože zde pořádají denní i pobytové programy pro děti a učitele, které jsou zaměřeny na přírodu.

Vše ostatní je venku v přírodě. V infocentru dostáváme brožurku s mapou okruhu, který je cca 1 km dlouhý a volně přístupný.  Mimo to dostáváme i informační brožurku právě o tomto domě, ale také o chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, která byla založena r. 1990, aby ochránila přirozeně meandrující řeku Moravu a okolní lužní lesy, ale také zdejší mokřady a vše, co zde žije a roste. 

Začínáme tím, že se jdeme podívat na střechu domu Sluňákov, která slouží i jako vyhlídka. Scházíme na druhé straně a pokračujeme východním směrem.

Začíná drobně mrholit. Deštník vytahuji jen kvůli tomu, abych ušetřila foťák. Jinak by ani nebyl nutný. I tady je vidět, jak je všude mokro, cesty jsou ale pěkně udusané, někde zpevněné kamínky, tak se to nechá poměrně dobře projít.

U cesty je celá řada dřevěných tabulí, kde jsou skutečně nejrůznější informace, a nejen k tomu, co zde vidíme, ale také k dané problematice, k tomu, co bylo a pod.. To vše je doplněné i různými básničkami, citáty apod. Také nás zde nabádají, abychom využívali i svých smyslů. Je tady Most hmatu, Most sluchu, Most vody, Most chuti, Most zraku, ale také Most země, Most ohně a Most poutníků. Je tu skutečně spousta zajímavostí, vše je pěkně popsané. Na mnoha místech je možnost se posadit.
Vlevo je velká vodní plocha, která v těchto místech v současné době sucha připomíná spíš mokřad. Vpravo obcházíme po povalovém chodníku další mokřad s rybníčkem uprostřed. Nevíme, kam dřív koukat, zde rostoucí rostlinstvo je zajímavé. Najednou vidíme, že si mokřad můžeme prohlédnou i shora.

Jenže to není jen vyhlídka, ale také stříška, která chrání před deštěm zuhelnatělý strom, který byl nalezen při hloubení rybníka Rozvišť – to je ten rybník - mokřad, který byl po naší ruce vlevo. V Litovelském Pomoraví je pod povrchem země takových stromů prý víc. Ve stěně přístřešku jsou i ukázky půdních profilů, kukátka a hmatky. Na to jsem sice koukala, ale absolutně jsem to nepochopila.

Mokřady (rybník Rozvišť) zprava obcházíme. Na severovýchodním okraji je molo. V těchto místech je vody dost.

Pokračujeme přes Most hmatu a broukoviště až ke Sluneční hoře snů. To je prý srdce zdejší Domu přírody. Je to uměle vytvořený kopec, který je přístupný veřejnosti po zaplacení vstupného. Pak obdržíme klíč, abychom mohli dovnitř vejít sami. Uvnitř kopce prý dochází k intimnímu setkání člověka a Země. Návštěvníky kopce prý hlídají dva zvony – vodní a vzdušný. My jsme jen otvorem trochu nahlédli do nitra kopce, ale moc jsme toho neviděli. Prošli se po jeho stěně až na vrchol ke zvonu.

Procházíme přes Most sluchu a lužním lesem - Kouzelným lesem pocitů a Kouzelným lesem zvuků. Tady je moc hezky udělaný xylofon. To jsem si vyhrála. Koule je přidělaná na tyčku a stačí ji dostat nahoru a pustit – kutálí se dolů a hraje. To se mi líbí.

Přicházíme k Lesnímu chrámu z dubových sloupů. Je to zajímavě řešený dřevěný přístřešek s vyhlídkovou plošinou. Pod přístřeškem je do kruhu složené posezení ze 4 lavic, které znázorňují čtyři roční období, čtyři světové strany a čtyři přírodní živly.

Tady je možno odbočit vpravo a zajít se podívat na meandry Moravy – to si myslel Ota. Ve skutečnosti jsou to meandry Mlýnského potoka, který je označen také jako Střední Morava. Je to uměle vytvořené koryto. Voda byla využívána pro pohon hynkovských, horeckých a olomouckých mlýnů, ve 20. století pak k výrobě elektřiny a závlaze lesů. Dnes po ní sjíždí vodáci, protože Morava je v tomto úseku nesjízdná.

Vracíme se alejí, ze které vede odbočka k Rajské zahradě živočichů a rostlin. Je to prostor ve tvaru lodě, který je obezděn. Připomíná středomořské kláštery, ale také hanácké usedlosti s podloubím a prosté venkovské dvorky. Zahrada je určena k rozjímání. Vstup do ní je zpoplatněn – asi opět v nfocentru.

Alej vede do Sluňákova, vpravo se pasou ovce, kozy a laňky. My ještě odbočujeme vlevo, kde jsou od r. 2017 – 2018 repliky středověkých pecí na chleba, výhně na tavení bronzu, starověké pece na vypalování keramiky a šachtové pece na tavení železa.

Snad poslední věc je Ohniště Zlaté spirály. Je to ohniště, které je obkroužené kamennou zdí s půdorysem ve tvaru Zlaté spirály, která se postupně zvyšuje. Na jejím začátku roste strom - je symbolem sepětí života s ohněm, s životním teplem. Na zeď je samozřejmě možno se posadit.

Je to tady skutečně moc hezky udělané. I když je to zde zaměřeno na duchovno, moc hezky se tu prochází. Je možno si to projít za půl hodiny, ale také zde být celý den.

Končíme v infocentru, kde kupujeme pivo Šafář z Hanáckého pivovaru v Olomouci a jdeme na parkoviště vařit oběd. Než jsme ho uvařili, prší. A to jsme si už mysleli, že dnes už pršet nebude. Vidíme, že ani tady a teď ručníky a plavky neusušíme.

Po obědě dáváme v kabině pivo a doufáme, že dlouho pršet nebude. To nám tedy nevyšlo.

Pršet nepřestává, přece nebudeme cele odpoledne sedět v autě.

Jdeme na 6,5 km dlouhou část původního dlouhého okruhu. Doufáme, že tato část povede po zpevněném podkladu. Na mapy.cz je cesta značena dvěma čárami.

Z parkoviště jdeme vlevo po hlavní silnici – jdeme po červené a kousek také po části naučné stezky Litovelské luhy. Celá měří 18 km a vede z Litovle až na okraj Hejčína. Přibližuje komplex lužních lesů, plný říčních ramen a tůní. My po ní teď jdeme jen kousek. V centru obce Horky nad Moravou procházíme okolo kaple Církve Československé husitské. Červená odbočuje vlevo – tam se nám zdá zbytečně velký provoz. My odbočujeme vlevo o blok dál v Družstevní ulici. Naučná stezka pokračujeme obcí rovně.

Na křižovatce s ulicí 1. Máje je domácí řemeslný pivovar Melichárek. Byl založen byl r. 2010, ale až r. 2013 začal vařit pivo pro veřejnost. Na jeho stránkách jsem se dočetla, že má otevřeno vždy ve čtvrtek od 15 hodin. Jsme spokojeni, jak nám to dnes pěkně vyšlo. Radost však netrvala dlouho. Po zazvonění jsme se dozvěděli, že zrovna na dnešek mu žádné pivo nezbylo. Nedá se nic dělat.
Pokračujeme téměř v přímém směru, ale po zelené. Přecházíme přes Mlýnský potok, také Střední Moravu. Je to mlýnský náhon, který jsme viděli již dopoleden v areálu Domu přírody a který od jezu Hynkov až do Olomouce využívají vodáci. 

Přicházíme k rybníčku, který je součástí přírodní památky Častava. Tady je zbytek původního meandrujícího toku říčky Cholinky – je cca 1 km dlouhý a až půl m široký, je zde mokřadní biotop na pomezí mezi stojatou a tekoucí vodou. Je zde řada ohrožených rostlin a chráněných druhů obojživelníků.

Po zelené přicházíme k lesu, k současnému toku Cholinky, která se po pár stech metrech vlévá do Moravy. Zprava přichází naučná stezka Na křídlech ptáků, která sem přichází od Chomoutovského jezera. Její součástí je ptačí pozorovatelna, kde jsme byli včera.

Po ní nyní pokračujeme přibližně v přímém směru. Vcházíme do lužních lesů. To si užívá zvlášť Ota, rodák z Přerova. Tam jsou pouze lužní lesy, které má samozřejmě rád. Před námi konečně vidíme kousek modré oblohy, ale stále ještě poprchává. Kousek od nás je Lovecká chata, kde má být restaurace, ale nezdá se, že je otevřena.

Přestává pršet. Dokonce na chvilku vylezlo i sluníčko. Došli jsme až na rozcestí U tří mostků. Jeden vede přes Mlýnský potok, druhý přes Cholinku. Jen ten třetí marně hledám.

Tady končí naučná stezka Na křídlech ptáků. Zprava – mezi dvěma toky přichází naučná stezka Litovelské luhy, po které jsme dnes už kousek šli.

Nyní po ní jdeme opět a zase po červené. Kromě klasických tabulí naučné stezky, tady jsou i panely určené pro děti.

Vodní toky se tady zajímavě kříží, tam někde je i jez, ale dojít se k němu nedá. Aspoň ne dnes. Jak se přiblížíme ke břehům, je tam tolik bláta, že se zdá, že tam někde zapadneme.

Přicházíme na parkoviště Domu přírody Litovelského Pomoraví. Už neprší, udělalo se docela teplo.

Jdu ještě do Domu přírody chytit wifi a zjistit, zda už konečně přestane pršet. Vracím se s poměrně povzbudivou zprávou. Dnes večer má ještě sprchnout, ale v noci a zítra již má být jen zataženo, ale bez deště. Budeme tomu věřit. To je příjemné. Také proto, že se zítra chceme konečně vypravit na pořádný výlet na rozhlednu.

Ani moc neváháme a vracíme se na parkoviště Koupaliště Poděbrady, kde jsme už dvě noci spali. Je to kousek a je to tam jisté.

Jen jsme vyjeli, vidíme, jak se to opět zatahuje. Když jsme přijeli na parkoviště, zvedl se silný a docela studený vítr. Trochu jsem cestou přemýšlela, zda se půjdu vykoupat, když mi ještě neuschly ani plavky, ani ručník. Vítr to rozhodl. To bych zmrzla, až bych vylezla.

Po večeři se jdeme podívat, zda náhodou nemá zdejší občerstveni otevřeno. Točí tam Gustava. Ten nám chutná, už jsme ho dlouho nepili a zásoby nám ubývají. Je však stále zavřeno. To už asi dnes neotevřou.

Nevadí. Ještě máme co pít. Kupodivu zatím stále neprší, tak snad už aspoň na pár dnů přestane.

Když jdeme spát, je zataženo, ale neprší, je 16 stupňů a už to ani nefouká.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 44. den - Horka nad Moravou: CHKO a Dům přírody Litovelského Pomoraví – okruh v areálu; okruh 6,5 km: Dům přírody – pivovar Melichárek – PP Cholinka - NS Na křídlech ptáků – NS Litovelské luhy – Dům přírody na mapě