Novoroční výstup na Háj, 2021 – v březnu

Psát o Novoročním výstupu v březnu se může někomu zdát poněkud opožděné a pošetilé, ale poslední rok je vůbec celý tak nějak zmatený, takže se klidně může stát, že Nový rok nastane o dva měsíce později (však v Číně slavili nedávno). Samozřejmě všechno to souvisí tím čínským importem, tedy silně nakažlivou chorobou, který vznikl jaksi záhadně možná právě v té Číně, ale nesmíme to přiznávat veřejně, abychom si nepohněvali soudruhy v Pekingu a na Hradčanech.

Letošní tradiční novoroční výstupy byly alespoň co se těch veřejných organizátory vesměs zrušeny (soukromě se ale dalo), nebo přesunuty. Přesunutí termínu se mělo týkat i tradičního novoročního výstupu na Háj u Šumperka. Jenže ani ten náhradní termín, který byl určen na konec února se jaksi nevyvedl, místo zmírňování se pandemická situace zhoršila, takže organizátoři (Kčt Šumperk) vyhlásili dodatečně poslední pokus na 14.3. (aby se to stihlo v astronomickou zimu). Dnes už víme, že i tento termín je nereálný.

To jsou holá fakta. Od začátku března se dostavilo opatření v podobě uzávěr okresů a omezení volnočasových pohybů na katastrální území bydlišť jednotlivých občanů. Samozřejmě se ukázalo, že omezení na katastry není zcela šťastné, ale oni vůbec ty vládní opatření působí tak nějak rychlokvašeně.

I přes tato příkoří se s několika kamarády a kamarádkami scházíme k sobotní výpravě na šumperskou dominantu. Je to i na přání jedné z účastnic, která prý na Senové nebyla snad 20 let. Sledujeme jednu z klasických výstupových tras ze Šumperka, tedy žlutou TZ od ulice Bludovské, ale není to přímo po ní, dá se odbočit již u bývalé autoškoly a nad svahem zaniklé cihelny už mimo městskou zástavbu. Ta žlutá značka sleduje potůček, který teče od Háje, ale chodí se takřka po celé louce kolem zaniklých božích muk, zvaných Švédských. Mírnou komplikací je zvýšené zavodnění pod hranou lesa, takže mimoděk se pohybujeme ve větších epidemiologicky správných rozestupech. Vlastně jsem ani neměl v úmyslu se striktně držet průběhu žluté značky, když jste místní, víte, že se dá najít spousta postranních pěšin. Do větší skupiny se scházíme u hlavnější lesní cesty, která probíhá lesem od Bludovečku směrem nad Liščí hájovnu a dál k silnici do Hrabenova. Tu použijeme ke kratšímu sestupu k zatáčce nad zmíněnou hájovnou. Tady jsem při plánování výletu nad mapou objevil neznámou studánku. Naštěstí pěšina tam skutečně je, studánka je cca 200 m nad cestou a jedinou komplikací jsou pokácené stromy a větve, které je nutno nějakým způsobem překonat. Výstup ke studánce je poněkud strmější a samotný pramínek, respektive stříška nad ním je poněkud ukrytá pod padlým stromem. Dál míříme pěšinou ke klasické křižovatce, kde se schází více přístupových tras, sedélku U Červeného kříže. Podle vládního opatření bychom si tady měli dát pozor na katastrální hranici, abychom náhodou nezavlekli infekci do sousedního Hrabenova, resp. Rudy nad Moravou, pod kterou dnes vesnice správně spadá. Naštěstí zelená značená trasa, kterou postupujeme k vrcholu hranici víceméně kopíruje. V místě, kde značka přetíná jednu z okružních lesních cest se dá najít pěkné vyhlídkové místo, omezené ovšem jen na východní strany, ale spdají do toho kromě města i panoramatické výhledy na velkou část Hrubého Jeseníku se stále zasněženými vrcholy.

U další okružní cesty těsně pod vrcholem se ale ocitáme v podstatě již na zapovězeném území, tady za hranicí katastru. Poslední prudší úsek už nás vyvádí k samotnému vrcholu. Ten už je dobrých 200 m v hloubi „zapovězeného“ území. Nicméně nikde žádná ruka zákona, která by nás ztrestala za naši pošetilost. Samotná rozhledna je tedy pochopitelně nepřístupná (je to uzavřená stavba). Na oslavu úspěchu proneseme nějaké oslavné přípitky k jedněm narozeninám ale i svátku všech pokrokových žen. Původně jsem zde chtěli rozdělat oheň (ohniště tu i je), ale podle tabulky se vlastně oheň dělat nesmí. Tak aby těch prohřešků nebylo tolik, táborák bude o něco dál. Sestupujeme pohodlnější trasou po červeném psaníčku. Však i to je ještě daleko více v území sousedního katastru. Psaníčko naštěstí míří zpět k Červenému křížku, kde jsem zpět na hranici povolené lokality. Však těch přečinů mohlo být i víc, cestou chtěl dokonce někdo i zpívat!

Od sedélka stále psaníčkem do dalšího, ale již nižšího kopce, Chocholíku. Jihovýchodní temeno kopce je poměrně značně vykácené, takže rozdělání ohníčku by nemělo ohrozit případným vznikem požáru, nakonec je to jen k opečení několika špekáčků a ohniště před odchodem řádně zasypeme zbytky sněhu a naskládáním kamenů, aby nemohl vítr rozdmýchat zbylé uhlíky…

Protože těch přestupků jsme už napáchali dost, z Chocholíku scházíme neznačenou lesní cestou , která spadá po východním svahu nad dvojicí bývalých lomů. Tam jsem sice původně chtěl zamířit, ale procházející lesní cesta je tu natolik rozježděná a rozbahněná po stahování masivní těžby, takže první sušší cestičkou ke kraji lesa a přes louku, k poldru a dál k centru povolené lokality.