Pod Prostřední skálou a kolem Petrovského vrchu

Od doby, kdy jsem pořídil horské kolo, nezabývám se jen ježděním po silnici (ač i na závodničce občas jedu po polní nebo lesní cestě). S horákem to jde do lesa jaksi líp. A protože nejblíž z města to mám na Senovou (čili Háj) už jsem tam projel kde co. Obdobně se stalo v okolí Městských skal, ty jsou o něco dál, ale taky hned za městem. Prostě vše o takové té odpolední vyjížďce po práci.

Vcelku poblíž je pak masiv kolem Petrovského vrchu a Prostřední skály, kam už ale přeci jen je o něco dál, takže se tam najdou místa ne zcela známá.

No něco už znám z běžek, něco z pěšího průzkumu (Petrovské studánky) a nakonec jednou jsem tu něco málo s kolem absolvoval.

Přeci jen ale pohled do mapy naznačoval, že bych tu ještě něco mohl objevit, konkrétně způsob jak přejet od Vikýřovic k Hraběšicím (přesněji Nad Hraběšice) bez ztráty kytičky, přesněji výškových metrů. V mapách se dá totiž objevit cesta, která by tento problém mohla vyřešit.

Start zamýšlené trasy je u hlavní Vikýřoviceké zastávky a směr určuje zelená TZ, jde o zčásti asfaltku, zčásti betonku, po pár metrech se otáčí (rozcestí Černá pole) a usilovně stoupám k severovýchodu. Betonové panely brzy nahradí šotolina smíchaná s makadamem, což není nic neobvyklého. Zelená TZ provází cestu k Rozcestí Příčná stráň (kde už se výška blíží 500 m. Pěší značka míří kolmo na vrstevnice, ale lesní cesta ji poměrně úspěšně doprovází v několika serpentinách. Už za zmíněným Rozcestím potkávám bloudícího cyklistu, který se sem nějak záhadně dostal od Anenského dvora (chtěl po žluté na Traťovku, ale špatně odbočil, protože se mu víc líbila asfaltka). Radím mu nad aplikací mapy.cz (do terénu vůbec není špatná), ale evidentně se mé radě brání, tak se tedy musí vrátit a vlastně kopec vyjet nanovo…

Brzy dosáhnu serpentiny, kousek dál je malý přístřešek, kde prochází již zmíněná zelená TZ, ta zase ještě pokračuje samostatně, pak se ještě jednou k lesní cestě vrátí, aby nakonec závěrečným trhákem vylezla na Prostřední skálu. Pak ji dlouho neuvidím.

„Moje“ lesní cesta se již zklidní a v podstatě vrstevnicí (taková houpačka) obtáčí postranní JZ výběžek vrcholu s názvem Ptačí vrch. Kolem je hospodářský les, takže občas jsou u cesty stopy těžby ale i nějaké mýtiny, takže se může porozhlédnout převážně jižním až západním směrem, tady k Vikýřovicím a Šumperku, občas ale jde i vidět něco na jihovýchodě (Drážník, Nový Malín, ale tuším že jde vidět i na Bradlo. Za zmíněným Ptačím vrchem sleduju tachometr, ale občas i mapu, abych neminul kýženou spojku. Naštěstí odbočka v další serpentině je dostatečně zřetelná a z toho jak se nesměle tváří v mapě je nakonec vcelku pěkná, byť trošku zarostlá cesta. Překonává malý hřebínek a jak se otevře les (vyplaším dvě srnky) vidím, že jsem na správném místě, tedy na žluté TZ od Aneského Dvora, tedy té trasy, kterou chtěl projet potkaný ztracený cyklista. Ovšem jsem tu o pár kilometrů dál a hlavně o pár desítek metrů výš (napojení cesty je asi 600 m n.m.).

Jde samozřejmě o známou trasu, kterou ale využíváme hlavně v zimě (je-li zima dobrá, pak jezdíme ze Skřítku až do Šumperka).

Pěkná lesní cesta stále mírně stoupá, bohužel povětšinou lesem, takž toho není v okolí moc ke kochání.

Co nevidět jsem u Hraběšic, tedy v rozcestí Nad Hraběšicemi. Asi po kilometru bych dorazil k Traťovce, ale tam ani nepotřebuju, tak se spokojím zase z nalezenou zelenou TZ. Vlastně o ní můžu říci to samé, jako o nedávné žluté. Známe jí z běžek, ač na kole už jsem asi předloni taky část projel. Značka vede po pohodlné lesní cestě a obtáčí nejdříve severní svah Petrovského vrchu. Ten ovšem leží spíše nad Sobotínem a místní zde zřídili naučnou stezku. Jedním ze zastavení je např. Vyhlídka na Praděd (tam se samozřejmě musí učinit zastávka).

Ještě sem trasa mírně stoupala, pak už se bude jen sjíždět. Po přípojce lesní asfaltky na Farským vrchem objevím za zatáčkou k veliké radosti v příkopě pár zajímavých kytek. Podle všeho Prstnatec Fuchsův, čili vstavačovitá orchidej. Podmínky tu má asi dobré, vlhko, polostín. Jde ale jen o jedno místo, pak už jsem ho neviděl. Zelená značka provází lesní cestu až nad okraj Sobotína a sestupuje prudce k Diakonii, to ale nepotřebuju. Lesní cesta klesá přeci jen pozvolněji na severních ramenech masivu a nakonec vyústí značně poničeným asfaltem k silnic č. 11 u výrobny okem Aktos.

Samozřejmě se musím vrátit do bydliště, ale to už myslím není potřeba popisovat.