Přechod ŽDÁRSKÝCH VRCHŮ

Obec Herálec leží v severovýchodní části kraje Vysočina na úpatí nejvyšších vrcholů chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (Devět skal 836 m, Žákova hora 810 m nad mořem).

Nepřehlédnutelnou dominantou obce je kostel sv. Kateřiny postavený v klasicistním stylu na jižním návrší v nadmořské výšce 660 m n.m. Na protilehlém severozápadním vyvýšení je areál základní školy pavilonového typu a její vstup zdobí busta Jana Amose Komenského, poslední z prací akademického sochaře Karla Lidického. V obci jsou ke spatření renovované roubené chalupy, jakých tu v počátku minulého století byla většina. Je zde i zbytek poplužního dvora patřícího v minulosti rychmburskému panství.

Stříbrná Studánka

Uprostřed temných lesů na úbočí Žákovy hory je velká mýtina. Přesně vjejím středu vyvěrá ze země studánka. Každou noc se vní koupe měsíc a hvězdy, které trochu svého stříbra předávají i vodě ve studánce. Proto také dostala jméno Stříbrná.

Tak takhle viděli lidé Stříbrnou studánku před rokem 1890. Od té doby mýtina zarostla a ze Stříbrné studánky se stala spíše temná a tajemná svatyně. Měsíc a hvězdy se už do ní koupat nechodí. Neproniknutelná klenba zkorun stromů už jim vstup nepovolí.

Stříbrná studánka je známá nejen zbájí a pověstí, které se zgenerace na generaci předávaly mezi prostým lidem. Je to také jeden zpramenů řeky Svratky neboli Švarcavy, jak byla tato řeka nazývána ještě vdobě před první světovou válkou. A právě na tomto památném místě vyhlásil prezident Ludvík Svoboda vroce 1970 Žďárské vrchy za chráněnou krajinnou oblast.

Měsíc a hvězdy už studánce sice své stříbro nepředávají, ale i dnes se tu můžete setkat stajemnem. Ti, kteří sem zabloudí včasných ranních hodinách, prý mohou spatřit stříbrnou pannu, kterak si ve studánce chladí tancem unavené nohy. Nesmíte kní však přijít příliš blízko, jinak zmizí jako pára.

Rozsáhlý skalní systém s nejvyšším vrcholem oblasti je ukázkou mrazového zvětrávání rul v periglaciálních podmínkách pleistocénu. Na balvanitých sutích kolem skal se zachoval fragment přírodě blízkých lesních společenstev smrkových bučin.

Geologie
Skalní útvary na centrálním hřbetu geomorfologického okrsku Devítiskalské vrchoviny byly vypreparovány z pruhu migmatitických a biotitických rul svrateckého krystalinika procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Podél puklin jsou rozčleněny do devíti větších a třech menších skalních bloků, seskupených do vrcholového komplexu typu skalního města. Výšky bloků dosahují až 15 m a jejich stěny jsou zvětráváním modelovány do podoby skalních výklenků a voštin. Na jejich úpatí jsou odlámané suťové hlady, na něž navazuje 80 m dlouhý balvanový proud a dále po svazích rozvlečené balvanité pokryvy. Kolem skal jsou vytvořeny jen mělké ochrické půdy. Na skalní komplex navazuje na severovýchodě ukloněném svahu v délce 1150 m řada dalších jedenácti skalních útvarů, nalézajících se z větší části v ochranném pásmu území.

Květena
Na stanovišti smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum) se nachází hospodářsky pozměněný lesní porost typu skeletové smrkové bučiny s převahou smrku ztepilého (Picea abies), přimíšeným bukem lesním (Fagus sylvatica) a ojediněle vtroušenou jedlí bělokorou (Abies alba). Na skalách a v porostních mezerách se uplatňuje i bříza bělokorá (Betula pendula) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Chudý oligotrofní podrost tvoří zejména borůvka černá (Vaccinium myrtillus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana) a rozložená (D. dilatata). Na humusem překryté zastíněné skalní římse roste ojediněle montánní čípek objímavý (Streptopus amplexifolius). Skály a sutě jsou porostlé pokryvnou vegetací lišejníků (Parmelia omphalodes, Acarospora ducatá, Rhizocarpon geograficum) a mechorostů, jichž zde bylo zjištěno 14 druhů (Andreaea rupestris, Paraleucobryum longifolium, Cynodontium polycarpum aj.).

Zvířena
Území obývají běžné druhy lesním porostů vyšších poloh Českomoravské vrchoviny mj. řada druhů ptáků. Hnízdí zde datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), sýc rousný (Aegolius funereus), křivka obecný (Podia curvirostra), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), krkavec velký (Corpus corax) a v poslední době se znovu objevil jeřábek lesní (Tetrastes bonasia).
Lesnictví
Porost na skalách je ponecháván bez zásahu. Okolní lesní porost je zařazen v kategorii lesa zvláštního určení a hospodaření v něm je usměrňováno k podpoře buku, obnově jedle a využití přirozeného zmlazení, k výhledovému vytvoření různověkého lesa přirozené dřevinné skladby. V exponované vrcholové poloze je les poškozován nepříznivými klimatickými vlivy a imisním znečištěním ovzduší.

Mohutný rulový skalní útvar je situován v zakončení pásma sklaních bloků táhnoucího se v délce 1150 m severovýchodně od vrcholu Devět skal. Kolem skály roste na stanovišti smrkových bučin hospodářsky pozměněný lesní porost s chudým bylinným patrem.Skalní útvar na centrálním hřbetu geomorfologického okrsku Devítiskalské vrchoviny byl vypreparován z pruhu migmatitických a biotitických rul svrateckého krystalinika procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Izolovaný skalní blok se základnou v délce 60 m dosahuje výšky až 28 m. Kolem něj jsou na velmi mírně severovýchodně ukloněném svahu vytvořeny balvanité sutě, překryté mělkými ochrickými půdami.

Rulové sklaní útvary modelované mrazovým zvětráváním a obklopené balvanitými sutěmi se zachovanými lesními porosty přírodě blízké skladby smrkových bučin tvoří charakteristický ekosystém chudých a kyselých stanovišť hřbetů Žďárských vrchů.

Geologie
Skalní útvar v zakončení hřbetu geomorfologického okrsku Borovského lesa nad Milovskou kotlinou řeky Svratky je tvořen migmatitizovanými a granitizovanými rulami svrateckého krystalinika. Mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách byly vypreparovány tři mohutné skalní bloky nazývané Čtyřpaličatá skála, Děvín a Tvrz, na něž navazuje nižší skalní hřeben Opomenutá. Čtyřpaličatá skála dosahuje délku 50 m, výšku stěny až 33 m, a podle puklin jsou na jejím vrcholu zformovány čtyři výrazné bloky - lidově „palice". Skalní stěny jsou zvětráváním modelovány drobnými prohlubněmi (Voštinami) a na temeni jsou vytvořeny charakteristické skalní mísy. Pod skalními stěnami jsou odlámané suťové haldy, pokračující dále na svazích balvanovým proudem a soliflukčními balvanitými pokryvy. Na nich jsou vytvořeny mělké ochrické půdy, přecházející na bázích svahů v minerálně chudé a kyselé kambizemě.

Květena
Na stanovišti smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum) převažují lesní porosty typů kamenité smrkové bučiny a kyselé smrkové bučiny metlicové, v nichž je vedle smrku ztepilého (Picea abies) výrazně zastoupen buk lesní (Fagus sylvatica). Na humusem obohacených balvanitých svazích s fragmenty skeletové jedlové bučiny a podmáčené smrkové bučiny papratkové je vtroušena jedle bělokorá (Abies alba), javor klen (Acer pseudoplatanus) a ojediněle i jilm horský (Ulkus scabra). Na skalách se zachoval fragment reliktního boru svazu Dicrano-Pinion, se zakrslou borovicí lesní (Pinus sylvatica), břízou bělokorou (Betula pendula) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia). Chudý oligotrofní lesní podrost tvoří zejména borůvka černá (Vaccinium myrtillus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), jestřábník zední (Hieracium murorum), vrbka úzkolistá (Chamaerion angustifolium), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), kapraď samec (D. filix-mas) aj. Skály a sutě jsou porostlé pokryvnou vegetací lišejníků mj. Parmelia saxatilis, Cladonia rangiferina, Acarospora fuscata a mechorostů mj. Andreaea rothii, Cynodontium polycarpum, Paraleucobryum longifolium.

Zvířena
Území hostí řadu bezobratlých mj. střevlíky Carabus Lingei, Cychrus caraboides, Pterostichus niger, pavoukovce Ischyropsalis hellwigi, Paranemastoma quadripunctatum aj. Půdní povrch obývají ropucha obecná (Bufo bufo), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a slepýš křehký (Anguis fragilis). V lesním porostu hnízdí mj. datel černý (Dryocopus martius), sýc rousný (Aegolius funereus), holub doupňák (Columba oenas), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), vzácně lejsek malý (Ficedula parva) a v okolí často zalétávající krkavec velký (Corpus corax). Žijí zde rejsek obecný (Sorex araneus), r. malý (S. minutus), kuna lesní (Martes martes), jezevec lesní (Meles meles) a další druhy savců.

Skály a okolní balvanité sutě jsou dokladem mrazového zvětrávání rul na hřbetech Žďárských vrchů v periglaciálních podmínkách pleistocénu. Kolem skal se zachoval fragment přírodě blízkých lesních společenstev smrkových bučin.
Skalní útvar na okrajovém hřbetu geomorfologického okrsku Borovského lesa byl vypreparován na pruhu hrubozrnných dvojslídných ortorul svrateckého krystalinika mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách. Skalní bloky dosahující výšku 10 m jsou podkovovitě uspořádány a ohraničují průchodem otevřený vnitřní prostor o rozměrech 40 x 16 m. Vynikají výraznou deskovitou odlučností bloků, oddělených širokými puklinami, na nichž se pomístně vytvořily puklinové jeskyňky. Pod skalami jsou vytvořeny balvanité sutě překryté mělkými a kyselými ochrickými půdami.

Lesáky vysazené druhy dřevin rostoucích v oblasti Vysočiny.Menší chata.Tábořiště.

Obec a křižovatka tur.cest v údolí Hlučálu.

Poblíže přírodní rezervace DAMAŠEK-Ploché údolí Hlučálu s povrchovým zrašeliněním a typickou květenou

Při severním okraji obce Telecí, na žlutě značené turistické cestě, sE nachází památný strom, lípa velkolistá. Stromu se říká Lukasova lípa nebo také Zpívající lípa od pověsti, podle které vní hospodář vdobě temna opisoval bibli apřitom si smutně zpíval.
Tato mohutná lípa je druhým největším stromem ve východních Čechách. Je vysoká 22 m, obvod jejího kmene dosahuje přes 11 m (uvádí se 1135 - 1170 cm). Stáří lípy je odhadováno na více jak 600 let.