Skřítek, Afrédka, Karlov s odbočkou na Vyhlídku

Prozatímní většina ledna (2019) se nesla ve znamení častého sněžení, větru a střídání chladnějšího a teplejšího počasí. Myšlenka, že půjde běžkovat i přímo kolem našeho bydliště tak vzala za své, máme ve městě a kolem spíš ostrůvky se zbytky sněhu do mocnosti 5 cm a tahat se na vrchol Senové, kde asi trošku víc sněhu zbylo by bylo pošetilé.

Naštěstí do hor to už nemáme daleko, tak se scházíme na autobusáku k rannímu spoji na Skřítek. Kupodivu je celkem narváno, inu konečně dorazil vysoký tlak, to znamená sluníčko. Menší obleva v týdnu naštěstí v polohách přes 600–700 m už příliš nezafungovala (myšleno u nás na Severní Moravě). Kupodivu o půl deváté je otevřená hospoda (Motorest), ale moji spoluběžkaři spěchají k východišti stop, tak si jen odskočím na toaletu a spěchám za ostatními. Naštěstí někteří ještě mažou, tak mě nikdo neutekl.

Sněhové podmínky na Skřítku jsou ideální, přesně luxusní a nijak zvláště neutrpěla ani stopa. Máme štěstí, podle všeho rolbař projel hned zrána, takže bruslící pás obsahuje i náznaky manšestru (přeci jen je dnes dosti plno).

Na Skřítku se jezdí na dvě strany. Za motorestem jsou to nenáročné okruhy směrem k Rabštejnu, na opačné (východní) straně silnice č. 11 (Praha – Ostrava) se jezdí do hor. Tam jedeme dnes i my.

Soběh pěších tras a cyklortasy směřuje asi 0,5 km k rozcestníku Nad Skřítkem. Velká část běžkařů pokračuje takřka rovně pod hřeben (Zelená + žlutá). Od rozcestí Pod Ztracenými kameny pokračují již takřka vrstevnicovou upravenou lyžařskou stopou k Zeleným kamenům. Tam jedeme i my, ale odbočujeme na červenou TZ (+ cyklotrasa 6143). K naší spokojenosti máme před sebou takřka nedotčenou stopu, před námi projelo snad 5 lyžařů. Je to mírně z kopečka, jedinou možnou komplikací je kratší prudší sjezd k rozcestí Žlutý potok. Není ale ledovka, tak se pluží velmi dobře, jen jedna naše běžkařka zastavila více při zemi…

Oproti výše zmíněné trasy pod Ztracené kameny je výstup podél Splavského potoka delší, ale lesní cesta si drží stabilní ne příliš drsný sklon. Nakonec i stopa dobře drží. V zastíněném údolí je sice chladněji, ale brzy se dostaneme i na více osluněná místa. Zhruba po kilometru se dá objevit odbočka k obnovené přehradě – klauze. Ta původně sloužila k nalepšení průtoku při plavení dříví, dnes je to spíš atrakce pro výletníky. Podle prošláplé stopy tam dokonce i někdo zajel, ale pro nás by to byla zajížďka. Naštěstí přehrada je trošku vidět i z naší pokračující trasy. Vlastně projíždíme trasou Jesenické magistrále, je tu červená lyžařská značka a dokud nebyla značená, říkalo se jí sedmdesátka, protože se tudy jezdil stejnojmenný běžkařský závod (loni se jelo jinudy).

Po táhlé dvojazatáčce se blížíme k rozcestí Pod Zelenými kameny, kam se přibližuje i zmíněná vrstevnicová od Ztracených kamenů (Pod ZK). Tady už je vcelku živo, i díky turistickému přístřešku, který řadu běžkařů vybídne ke krátké občerstvovací zastávce. Svoji výškou (1133 m) je to i vlastně nejvyšší bod dnešního výletu.

Jestliže jsem zmiňoval, že výstup podle Splavského potoka je po magistrále, dál můžeme říci, že následuje běžkařská dálnice. Lesní cesta je tu tak široká umožňuje rolbaři projíždět tam a zpět v rozestupu, takže lyžaři tu mají k dispozici cca 6 m širokou trať, kterou i díky mírnému sklonu (nebo zpět převýšení) si k velké potěše užívají hlavně vyznavači Sitonenova běhu.

Mírné klesání pokračuje zhruba 2,5 km do úžlabiny Podolského potoka, kde cesta zatáčí poměrně ostře k východu a pro změnu nepatrně stoupá. Menší převýšení je nutno překonat v esíčku před Mravenčím sedlem, kde už zbývá kratší sjezd k Alfrédce.

V předchozích sezónách byl bufet U Herdegenů zavřený (patrně pro neshody majitelů), letos konečně zase funguje, což se projevuje i frontou před vstupem. Tu si vystojíme i my na pivo, ale díky známým chytneme i místo k sezení, takže na chvíli se v zadýchaném interiéru i ohřejeme.

Původně jsem uvažoval o sjezdu na Mravencovku po zelené TZ, tu jsme nikdy na běžkách nejeli /jednou jsem jel na kole), ale co si pamatuju, je tam místy dosti prďák, takže nakonec volíme osvědčený směr na Mezikotlí. Tedy pořád po červené. Za Alfrédkou se musí ještě kousek do kopečka, pak je víceméně rovinka až do serpentiny U Malého kotle, což je spíše rovinka.

Dál je to ale velmi příjemný sjezd, kterého se zaleknou snad jen úplná motovidla. Rozcestí Mravencovka je důležitou křižovatkou běžkařských tras, tak je tu celkem plno. My máma ale v dohledu modrou cyklotrasu a k výběru vlastně dvě stopy (jedna označená jako náhradní). Volíme tu zmíněnou po asfaltce (s více než 0,5 m vrstvou sněhu). Pěkná stopa nás veze ke Štěrkovci (rozcestí) a odbočce k Vyhlídce. Chata na samém konci Nové Vsi (část Dolní Moravice) je vyhledávaným místem nejen díky rozhledně, ale hlavně jako východiště do lyžařských stop. Je těsně kolem jedné odpolední, ale naštěstí chytáme místo k obědu ve společnosti party několika mladíků. Ti si vskutku pobyt na horách užívají se vším všudy i relativní smrští panáků převážně různých druhů třtinových rumů (záměrně nepíšu karibských, protože si objednali i Don Papa).

My jsme byli přeci jen skromnější. Ještě nás čeká poslední, naštěstí nejkratší úsek. Mírně sjíždíme jednou z větví magistrály (žlutá TZ) k rozcestí Jelení. Tady je stopa už poněkud rozvrtaná, protože díky poloze mezi dvěma rekreačními centry tu chodí i chodci s děckama, sáňkama apod.

Poslední kilometr je mírný výstup k rozcestí Nad Karlovem. Sjede se k okraji lesa ke sjezdovkám. Tam se někdy dalo jet přes vrchol V Javořinách, ale vypadá to že stopa je neprojetá, tak zkoušíme traverzovat po sjezdovkách s různými úspěchy směrem k Roháči (penzion), tady se poněkud navzájem ztrácíme, ale protože jsem zajel asi nejdál, ostatní čekají u Kazmarky. Ta jak se koukám prochází značnou přestavbou a dostavbou. Tak už bez běžek po chodníku (místy zledovatělém) míříme k Malé Morávce. Poměrně mumraj panuje u lanovky U Myšáka, podle hlasatele se tu zrovna natáčelo s ČT Sport na vrchol, takže kdo se bude dívat, může si odvodit, že se natáčelo 19.1.

Zastavujeme se k přezutí na autobusové zastávce u hotelu Karlov a máme štěstí, zrovna jede skibus a hodí nás až ke Kovárně, tedy restauraci v Malé Morávce, odkud nám za půl hodiny jede spoj k Rýmařovu...