Skřítek – Kamenná hora – Stříbrné hory – Rýmařov (první v nové sezóně)

Aktuální zima (sezóna 2021/22) nám začala tak razantně, že se někteří až divím. Sice pamatujeme doby, kdy Martin přijížděl na bílém koni pěkně podle rozpisu, tedy v termínu kolem 11.11. To sice už dávno neplatí. Že se ale první větší sněžení dostaví po 20. listopadu, a to rovnou v takovém množství, že bílý povlak vydrží skoro týden i v níže položených místech jsme asi nečekali. Po tom týdnu sice velká část zmizela, ale další začátek měsíce (tedy prosince) přinesl další nadílku. No a protože přeci jen od středních a vyšších poloh se začíná sněhová vrstva utěšeně hromadit, nebudeme čekat do Vánoc a vyrážíme na první sezónní běžky hned jak to jde. Ráno se scházíme na autobusovém nádraží (loni nám v Šumperku pěkně renovovali). Kupodivu směr Rýmařov (přesněji Skřítek) využívá jen naše skupinka plus jeden postarší lyžař (ono se na Skřítek hodně jezdí auty). Cestou nasedá v Petrově Alena, a pak ještě v Rudolticích přistupují další běžkaři.

Původně jsem neměli zcela stanovený postup, představa byla směrem Karlov, ale když jsme ještě doma ráno nahlédli do Bílých stop, potvrdili jsme si variantu jednodušší, vlastně z kopce dolů k Rýmařovu. V podstatě jsme ji už jednou absolvovali byť v poněkud nedokončené variantě, tentokrát spojíme absolvovanou trasu s nastavením okruhu u Horního Města, který jsme pro změnu vyzkoušeli jednoho nedělního dopoledne vlastně ještě letos (tedy v lednu).

Spoj doráží na parkoviště u motorestu pěkně v 9 hodin, tak, kdy je už restaurace otevřená. Ne že bychom tedy byli tak závislí na hospodských prostorách, ale přeci jen je to příjemný pocit zasednout po ránu do horské hospody, dát si polévku na posilnění (i něco k tomu na zapití). V minulé sezóně nás o tyto požitky vládní opatření připravily. A on to zas tak velký požitek nebyl vystávat na mrazu z plastovým kelímkem nebo miskou.

Skoro se nám z té hospody nechtělo, ale přeci jen sněhem zabalená příroda za okny láká.

Do lyží tedy nastupujeme na odjezdové straně pod hřebenovkou, kde nás čeká asi půl kilometr nenáročného kopečka do rozcestí Nad Skřítkem, kde pokračujeme po červené turistické značce (je to i lyžařská trasa, bez sněhu cyklotrasa. Dřív se jí lidově říkalo „sedmdesátka“, protože se po ní jezdil slavný závod, který se ovšem v posledních letech zase nekonal. Příjemným faktem je , že hned jedeme z kopce, sice mírného, takže občas musíme i připojit hůlky, ale na rozjetí v pohodě.

Poněkud drsnější je dojezd k rozcestí Žlutý potok, díky prudšímu asi 100 m úseku. Naštěstí povrch stále tvoří ujetý prašan, takže na začátku je potřeba trošku zaplužit a v půlce se už dá pustit, protože dojezd je na rovině. Trasa pokračuje podél toku Žlutého potoka (ten teče z rašeliniště), u rozcestí se spojuje se Splavským potokem, který teče od Ztracených kamenů. Po nějakém půlkilometru se potok vlévá U Huberta (s atrapou milíře) do Podolského potoka, který pramení pod Jelení studánkou (studánka by klidně mohl být i jeho pramen).

Na sněhu to sice není přímo poznat, ale pod stopu je asfaltka, která sleduje část toku zmíněného potoku. Tady byla stopa poněkud porušená nějakým vozidlem, spíš terénním autem, ale nic hrozného, co by bránilo ve sjezdu (je to takový polosjezd, po zvolna klesající cestě.

Poněkud nepřehledná situace panuje U Škaredé jedle, kde přímou cestu tarasí kamion se dřevem a cesta do centra Žďárského potoka je tím pádem i rozbitá, naštěstí lyžařská stopa uhýbá po zelené TZ přes potok k silnici č. 11. Doufali jsme, že zaskočíme do motorestu Zastávka, ten si ale dal pauzu do Vánoc, tak jen skromně posvačíme v autobusové zastávce a přes louku, kde je prošláplá stopa pokračujeme k lesu. Oficiálně tu zatím stopa najetá není, ale opět je to mírně projeté nějakým autem po lesní cestě, které se říká Mazanecká. Necelý kilometr pokračuje k otevřené pláni, kde u rozcestí Pod Výhledy začíná skoro běžkařský ráj. Podle pohoří se nacházíme v Hanušovické vrchovině, v podcelku Hraběšická hornatina. Blízké kopce Mazance, Maliník ale hlavně Výhledy převyšují výškou 800 m, jejich východní úpatí je ale stále dosti vysoko, tady kolem 750 m. Lyžařské stopy jsou ti zhusta najeté po loukách a pastvinách tak, že i méně zdatný běžkař tu nemusí zažít odpor ke zvolenému sportu. Jedna stopa míří přímo rovně přes pláň k remízku kolem vrchu Návrší (779 m), po té tras jen nepatrně sjíždí tak, že další výšlap po vrchol Kamenné hory zvlášť tepovou frekvenci nezvýší.

Poblíž jmenovaného vrcholu je jedna z místních atrakcí, skalní útvar Čertův kámen, který má ale i jiné přízviska (Sfinga, Ovečka). Když jsem ti na běžkách byli prvně, pro mlhu jsme neviděli nic, posledně jsme to měli samozřejmě luxusní, tentokrát je to tak něco mezi, nízká oblačnost je o něco výš, takže na nějakých 5–6 km dohlédneme, tak abychom případně nebloudili.

Po zkušenostech naštěstí ale už víme kde co leží. Mírným sjezdem sjíždíme k silničce nad bývalým Ferdinandovem a kolem opuštěného dolu pokračujeme pod vrchol Dobřečovské hory.

Tady se trasa otáčí kolem rezervace Skalského rašeliniště, kde kratším výstupem obchází Horní Město. Následuje kratší sjezd k přechodu Bahnitého potoka (který v rašeliništi pramení). Menší výšlap pokračuje nad Stříbrné hory, kde upravená trasa pokračuje zpět nad Ferdinandov. My však směřujeme do vesnice. Cesta byla posypaná kamínky, takže raději sundáme běžky, ale je to jen sto metrů k odbočce kdy lyžařská trasa míří do pole. Vlastně to je jediný neupravený úsek aktuálního výletu. Naštěstí pár běžkařů už prošlápli, tak to není zvlášť náročné. Stopa víceméně přímo sleduje vedení středního napětí a po louce sleduje v odstupu silnici 370 k Rýmařovu. U remízku u tzv. Hornoměstské zatáčky je opět upravená stopa, kterou tu najíždí rolbou z Rýmařova tamní lyžařský oddíl. Objíždíme malé návrší s vysílače mobilního operátora a pak už je před námi závěrečný sjezdu městu.

Stopa vlastně končí v parku u sportovního areálu Flemda. Rýmařovští tu mají dokonce i sněžnou sprchu a dělo, takže si mohou případně i dosněžit. Město je položené ve výšce přes 600 m, takže sněhové podmínky ti mají přeci jen lepší. V parčíku tak mají nakrouženo i pár stop, kde si tak mohou místní zajezdit pod osvětlením i klidně po práci.

Ještě tip kde posečkat na zpáteční spoj. Původně jsme plánovali zasednout pivovárku Excelent, ten měl ale do neděle (12.12.2021) zavřeno, naštěstí se vaří v hotelu Praděd. Možná že celodenní mráz zvýšil i pocit hladu a žízně, ale Radegast i objednaná jídla byly výtečné.