Skřítek – Kouty nad Desnou, méně tradiční hřebenovka

Když v nadpisu uvádím, že jde o trošku jinou hřebenovku, než tu klasickou, platí to jen z části. Té klasické se to skutečně týká, druhá část je sice méně klasická, ale z části to vlastně hřebenovka je taky.

Výchozí místo je pro tentokrát Skřítek, respektive parkoviště u motorestu. Nejen kvůli restauraci (kam nás teď beztak nepustí), ale i kvůli tomu parkovišti a faktu, že tu zastavují místní i dálkové autobusové linky, takže protože cíl je jinde, není problém z řešením dopravy.

První listopadovou sobotu se navíc udělalo tak krásně, že narvaný byl nejen ranní autobus, ale i zcela zaplněné parkoviště u motorestu. Vidět to nějaký epidemiolog, tak ho to asi raní.

Trasa je klasická, tedy přes silnici k vstupu do lesa, kde se na rozcestníku sice nabízí více značených tras, ale v podstatě je pro nás určující ta výstupová trasa vybarvená do zelena. Zhruba půl kilometru se nic zvláštního neděje, jde o lesní mírně se zvedající asfaltku, ovšem na dalším rozcestí Nad Skřítkem s některé značky odpojí směrem k Žďárskému potoku, na hřebeno pokračuje souběh zelené a žluté (prozatím). Teď už se na nic nečeká a trasa celkem rychle nabere patřičného sklonu, tedy do kopce, jde o celkem slušné převýšení, zhruba na necelém kilometru je nutno překonat nějakých 200 výškových metrů. V rozcestí Pod Ztracenými kameny se žluté značení odpoutá k Alfrédce a vzhůru pokračuje již jen zelená. Po kratším značně prudkém úseku (150 m) se stoupání celkem uklidní a víceméně stabilním sklonek pokračuje ke skalnímu útvaru. Tady bych měl udělat vsuvku, pokud to v Jeseníkách trošku znáte, dá se uhnout pěšinkou na Ztracené skály, které jsou vlastně takovou menší sestřičkou velkolepějších „Ztracáků“. Ale protože tam značka přímo nevede a je to navíc v území Národní přírodní rezervace, ponechme raději popis po zeleném značení.

K samotným Ztraceným kamenům je z příjemné pěšinky kratší, poněkud drsnější výstup kolem kamenného moře. Ač se lokalita nazývá kameny, jde o středně velký skalní útvar vyvýšená o několik metrů doplněný rozlehlým kamenným mořem (neboli sutí). Ačkoliv skála ještě není na samotném hřebeni, jde o prvotřídní výhledový bod, kde je omezen výhled jen zhruba na východ, spíše severovýchod. V dohledu to jsou samozřejmě okolní kopce a hory Hrubého Jeseníku, zejména masiv Mravenečníku a Dlouhých strání, přilehlé Hanušovické vrchoviny, velká část již samostatného Králického Sněžníku. Pokračuje to horami Orlickými, a když už jsme se zadívali na ten západ nebo severozápad, najdou se tam nějaké kopce Vraních nebo Jestřebích hor (to už je u Broumovského výběžku). Za inverze máme na východě krásně předestřené Beskydy, Lysá je natolik typická, že si ji nemůžeme splést, poblíž bude asi Travný, jižně od Lysé za mírnou sníženinou budou další významné vrcholy jako Smrk nebo Kněhyně a hřeben k Radhošti, V té zmíněné sníženině se rýsuje jakýsi vrchol v dáli a protože za Beskydami jsou Javorníky s maximy kolem tisíce metrů, bude to něco jiného. Z přihlížejících se ozývá hlas, že to je Rozsutec. Velký Rozsutec má 1610 m, takže Malá Fatra by tady mohla vylézat. No raději jsem si to ověřil nakreslením přímky od Rozsutce k Ztraceným kamenům a čára vede přímo přes přehradu Šance, a to je právě ta sníženina mezi Lysou horou a tím Smrkem...

No a skoro jsem zapomněl na pod těmi obry se krčit celkem blízkou sopku Velký Roudný. Na samotný hřeben už chybí pár set metrů, a výškově 50, první kóta Pec překonává výšku 1300 m. Na dohled je o 30 m vyšší Pecný s další výraznější skálou, kde už máme nerušený kruhový výhled. V podstatě je v dohledu obdoba ze Ztracených kamenů, ale přibývá k tomu severovýchod s relativně plochým Nízkým Jeseníkem, s oblastí kolem Bruntálu, kde časem (jak budeme pokračovat po trase) objevíme i lesk hladiny Slezské Harty. No a k tomu přibývají zbývající hry na hlavním hřebenu, nejbližší je Břidličná, dál se masiv stáčí na Jelení hřbet, Velký Máj a Kamzík, což je v podstatě předvrchol Vysoké hole. No a mezitím i nejvyšší hora Praděd.

Trasa pokračuje mírně východně od čáry hřebene a stáčí se pod vrcholem Břidličné více k severu. V rozcestí u Jelení studánky se připojuje výstupová trasa od Vernířovic (žlutá). Z druhé strany červená od Alfrédky, takže vlastně tady jakoby měla začínat (podle značky) ta pravá hřebenovka. Takové divné zabarvení je ale v Jeseníkách od nepaměti, takže proč nejde červená přes Skřítek nebudeme řešit. Na studánce je již podle názvu skutečně pramen, a ač se to nepíše, jde o pramen Podolského potoka, ten teče do Rýmařova a jde o celkem vydatný přítok Moravice. Letos celkem vydatně pršelo, takže studánka vskutku teče, jindy spíš jen tak kape.

Trasa pokračuje po východním svahu Jeleního hřbetu, poněkud pod vrcholem, blížíme se k rozcestí Nad Malým kotlem, máme tak náhled i do menší varianty Velké kotliny. Můžeme si povšimnout, že místy je tu už zlikvidován porost kleče. Ta v Jeseníkách není původní, vysázena zde byla na přelomu 19. a 20. století ve snaze posunout hranici lesa. Kleč vlastně měla bránit padání lavin, ale ty pomáhají v přírodně vzácných lokalitách udržení druhové pestrosti, proto se v současnosti Správa CHKO snaží kleč omezovat.

Nad Malým kotlem hřebenovku opouštíme, nicméně stále se držíme zelené značky, která nás vede už od počátku. Sestupujeme po pěšině úbočím Velkého Máje, kousek na pěšinou je zajímavě zprohýbaná menší skalka, vede k ní vyšlapaná pěšina a pokud se k ní vydáme, objevíme na druhé straně kruhovou desku s portrétem barona Kleina, majitele panství Loučná (Vízmberk) a mj. I stavebníka blízké myslivny, zvané Františkova (podle barona). Zelenou značku už nesledujeme (ta směřuje do údolí Divoké Desné). Od myslivny pokračujeme v podstatě přímo, bez značení. Přecházíme v podstatě kolem plochých vrcholů Velké (1248) a Malé Jezerné (1271). K té Malé, paradoxně větší, se musí odbočit zhruba po kilometru ze širší cesty na pěšinu. Býval na ní haťový chodník, teď je momentálně zničený, takže povrch je poněkud zabahněný. Docrazili jsem k cyklistickému (a lyžařském) okruhu kolem Dlouhých strání a Mravenečníku, pokračujeme přímo pod hráz horní nádrže PVE. Přímo na hráz směřuje relativně nová červená značka od rozcestníku U Okenní štoly. Štoly se tu kopaly před výstavbou vodního díla k zajištění geologických poměrů, Je to přímo do stráně, za okružní silnicí po strmém schodišti, ale tím máme v podstatě všechny kopce za sebou. Hromada kamení je vlastně novým vrcholem zrušeného původního vrcholu, kde se dnes rozkládá vyasfaltovaný ovál horní nádrže. Kdo si nádrž obejde, má vlastně k dispozici nevšední rozhlednu. Kdo nestíhá, přímo od vrcholu pokračuje značení pod Mravenečník a uhýbá k větrným elektrárnám u Medvědí hory. To už je celkem na dohled horní stanice lanovky lyžařského areálu Kouty a kolem sjezdovek (nebo i po ní) scházíme k závěru trasy.