Staré Město - Polská hora - Králický sněžník - Vysoké Žibřidovice

Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost

Staré město - vlak		0,0 km
pod Paprskem	Šotolina	6,9 km
Medvědí bouda	Šotolina	9,2 km
Polská hora	Šotolina	11,8 km
Jawornik	Šotolina	14,1 km
Králický sněžník		26,1 km
Stříbrnické sedlo	Šotolina	28,2 km
Vysoké Žibřidovice - vlak		42,2 km

Fotografie (48) • Foto: mrakvrak

Vstoupit do fotogalerie (48 fotografií)

ze Starého kopce

na Větrově

Vstoupit do fotogalerie (48 fotografií)

Jako start další mé trasy, jsem si vybral Staré Město, kam jsem přijel vlakem. Cesta byla jednoduchá - po zelené do kopce až na Paprsek. Bylo brzy ráno, takže se stoupalo celkem příjemně. Při stoupání po čerstvě posečené louce - (čerstvě doslova, jelikož místní zemědělec se svým traktorem mi dělal kulisu po celou dobu stoupání na Starý kopec) - slunce začalo ukazovat svoji sílu a z posekané trávy se začali rojit hejna much, ale že jich bylo, možná to bylo tím počasím, možná tím, že jsem se pohyboval jako zdechlina. Na Starém kopci jsem se nemohl ani pořádně vydýchat, jelikož v mžiku jsem byl ozdoben hromadou bzučícího hmyzu, takže jsem rychle prchnul na další výšinu Větrov. Kopec naštěstí dostál svého jména, takže jsem se krásně ochladil. Při stoupání k Paprsku lesní cestou, mě předjelo né moc zrovna teréní vozidlo se 4členou posádkou. Asi po pár metrech co mě auto předjelo, se vozidlo zastavilo a muži vystoupili ven. Při míjení jsem si všiml, jak se sestoupili u přední kapoty a kolem jejich hlav se zvedala jakási bílá pára, která nevěstila nic dobrého. Raději jsem se nesmál, jelikož mi bylo jasné, že v tuto chvíli by humor neakceptovali. U Paprsku jsem odbočil po čevené směrem k Medvědí boudě. Cesta byla klidná a nenáročná. Od Medvědí boudy jsem začal stoupat po neznačené lesní cestě na Kunčický hřbet a odtut se pak napojil na zelenou trasu, která mě dovedla až na vrchol Polské hory. Z Polské hory následovala po zelené značně dlouhá, nenáročná a také celkem nudná cesta až Na Králický Sněžník. Cestou jsem minul pár Poláků, tvářili se ještě přátelsky, to však ještě netušili, že večer jim naši fotbalisté ukončí působení na domácím Euru. Při vytlapání až na vrchol Králičáku, jsem zjistil, že po Polské trase je mnohem více klidu, skoro jsem šel sám, ale při pohledu o pár metrů vedle, to na české trase vypadalo jako na Václaváku. Takže jsem se moc dlouho nezdržel a jelikož mi už nezbyla žádná voda, uháněl jsem dolů po červené k prameni Moravy doplnit zásoby. Nutno podotknout, že tam byla celkem fronta, ale po napití jsem cítil velmi příjemný chlad. Po sestoupení k Stříbrnickému sedlu, jsem se vydal po modré na další stoupání směrem k vrcholu Sušina. Tentokráte ovšem nevím proč tento název, když cesta byla celkem zdatně podmáčená rašeliništěmi a mini jezírky. Ze Sušiny jsem pak klesal po čevené a míjel pár Řopíků. Poté jsem už celkem unavený sešel z červené a napojil se na asfaltku, která mě zavedla prudce dolů, přes cyklotrasu opět na červenou a po ní jsem v klidu došel na vlak do Vysokých Žibřidovic. wink