U Rejvízu na běžkách, po loukách i lesem

Třetí lednový víkend 2024 se projevil na výsost parádním zimním počasím. To samozřejmě vylákalo spousty sněhu chtivých výletníků do všech hora a vysočin, co jich u nás máme (samozřejmě i do zahraničí).

Doposud nemocného kolegu opustily zdravotní potíže a navíc potřeboval otestovat nové běžky, takže páteční domluva zněla, že v 8 hodin přijede auto a vyrazíme někam na běžky. Původní záměr zněl někam k Suchému vrchu v Orlických horách, ale jak jsem studoval všechny možné zdroje, jak tam trasy vypadají, nic smysluplného z nich nevyplynulo. Nicméně v minulých týdnech mě zaujal přísun sněhu na severní straně dalších našich blízkých hor, tedy Jeseníků, konkrétně upravené stopy u Rejvízu. Bohužel počasí si s námi poněkud zahrává, napadne celkem dost sněhu, pak do toho zaprší, něco odtaje, pak zase přimrzne, tak místo sněhu je ledovka a podmínky opět horší. Ovšem nová aplikace, co loni poněkud nahradila jinak solidní Bílé stopy slibuje podle hlášení samotných rolbařů, že některé stopy jsou „skvělé“. Po zkušenostech z předposledního prosince ovšem vím, že ta skvělost je leckdy jen lákadlem, aby běžkaři neseděli doma.

Takže po krátké domluvě měníme směr na sever. Že víkend bude na horách přelidněný je ovšem patrné už při jízdě do kopců, cestou předjíždíme hned dvojici autobusů do Jeseníku (jeden je posilový), slušně je vidět zaplněné parkoviště v Koutech a jak přejíždíme Červenohorské sedlo (kde panuje pohledově dokonalá zima), skoro to vypadá, že se ani dál nedostaneme. Na silnici před odbočkou k tamnímu parkoviště se vina snad kilometrová fronta, naštěstí se po kratším váhání dostáváme na správnou stranu silnice (tedy za odbočovací pruh).

Výjezd z Dětřichova u Jeseníku je naštěstí pohodový, byť kolem Rejvízu se nesolí (kvůli rezervaci rašelinišť). Sice jsme chtěli parkovat už na začátku (jak je „židličkový“ penzion), tam už ale plno, místo nacházíme až u bývalé chaty Svoboda (bývalé ROH). Dnes je to opravený hotel Franz. Ačkoliv oficiálně otvírají až v 11, personál je ochotný, můžeme si tak přezout lyžáky a že Plzeň stojí necelých 60,- Kč v tak slušném podniku ani moc nevadí.

Takzvaně upravená stopa je hned u hotelu (tedy asi 15 m), ta upravenost je ovšem celkem diskutabilní. Rolbař se snažil udržet něco, co připomíná běžkařskou trať, ale poměrně dosti fouká, takže případné stopy jsou zafoukané. Naštěstí kolem osady jsou volné louky s minimálním převýšením, tak to ani v jízdě nevadí. Vydáváme se zprvu západním směrem, tedy k okraji Rejvízu, kde jsou ta slavná rašeliniště. Už při příjezdu měl byli podezřelí nějací běžkaři se startovními čísly a ejhle, proti nám se vydává početná skupina odhadem 300 závodníků všech pohlaví a věků. Jak se později dovídáme, jde o celkem tradiční Zimní vodohospodářskou třicítku (asi ročník 47). Oproti jiným slavným závodům to vypadá spíše na celkem uvolňenou akci, spíše amatérská liga než nějaké mistrovské závody, ale i takové akce mají svůj půvab.

Necháme tedy dav projet, u pomyslného stratu se okruh stáčí k jihu a zpět podle lesa na východ ke Starému Rejvízu. Po loukách je k vidění občas i vyřezaná stopa na klasiku (kde je navátý sníh), jinak se jede jak to jde. Rolbař se snažil co to dá, za lesem pak trasy mírně klesají přes Rejvízský potok. Oproti předpokladům jde celkem dobře sjet následující úsek k rozcestí Jestřábská cesta a dál po Opavské cestě k mostu na Černé Opavě. Tady stojí skupina pořadatelů a radí nám vydat se nad levý břeh říčky, kudy vede trasa závodu. Jde vlastně o zimní lyžařskou trasu Kčt, není sice upravená strojem, jen po ní vyjelo nějaké auto, ale s opatrností (kamínky) se po Opavském chodníku (jak je uvedeno v mapách) dá vyjet. Po kratším relativně prudším úseku (tak 100 m) pokračuje cesta mírným stoupáním po jižním úbočí hřebíku Předního Jestřábí a Kazatelen nad levým břehem Černé Opavy. Po cca 3 km se mostem dostáváme k asfaltové silničce (zelená cyklotrasa 6074). Tudy se závodníci vrací na Rejvíz. My si tedy projedeme ještě kratší úsek k rozcestí u Opavské chaty, kde si volíme obrat (závodníci musí ještě něco přidat, ženy mají nějaké kolečko nad, celkově 20 km. Muži až ke Kristovu loučení. I na Opavské cestě (ta zelená cyklo) sněhu moc není, naštěstí spád není nijak prudký, takže jízda dolů není příliš nebezpečná. Od mostu pokračujeme stejně jako o hodinu dříve, k návratu k hotelu po stopě blíže chatám Starého Rejvízu. Boris měl toho celkem po nemoci dost, tak zůstali u občerstvení, já si dal ještě menší průzkum okruhu po severní straně Rejvízu, kde byl ovšem stopy dosti zaváté, tak jsem to u hřbitova obrátil zpět.