Velká hřebenovka

Trasy • Běžky • Velká náročnost

Skřítek motorest	Šotolina	0,0 km
Na dlouhou dobu poslední hospoda
Nad Skřítkem	Šotolina	0,6 km
Sem ještě jen mírně, pak už do kopce
Pod Ztarcenými kameny	Šotolina	1,9 km
Konec upravené stopy
Ztracené kameny	Šotolina	3,0 km
Výhledové skály
Pec	Šotolina	3,7 km
První vrchol trasy nad 1300m
Pecný	Šotolina	4,4 km
Jelení studánka	Šotolina	5,8 km
Dál zelená značka, kamenný přístřešek
Nad Malým kotlem	Šotolina	8,1 km
Odbočka zelené značky k Františkově myslivně, dost prudké
Kamzičník	Šotolina	8,9 km
Výstup na druhou nejvyšší horu Jeseníků
Vysoká hole hraniční kámen	Šotolina	10,0 km
U objektu Telecomu starý hraniční kámen
Nad Petrovými kameny	Šotolina	10,3 km
Sjezdovka modrá	Šotolina	10,7 km
Po sjezdovce
Ovčárna	Asfalt	11,3 km
Parkoviště u Ovčárny, dále chata Sabinka, hotel Figura, kyvadlová doprava z Hvězdy
U Barborky	Asfalt	12,2 km
Rozcestí U Barborky, nedaleko hotel Kurzovní a někde najdem metr s vyznačením stavu sněhu
Praděd rozcestí	Asfalt	13,7 km
Máme-li dost sil tak na vrchol
Švýcárna	Asfalt	16,1 km
Nejstarší chata v Jeseníkách
Slatě	Šotolina	16,2 km
Odbočka s protažené stopy
Sjezd z Jezerníku	Šotolina	16,7 km
Prudký sjezd či výstup
Malý Jezerník vrchol	Šotolina	17,5 km
Pod Malým Jezerníkem	Šotolina	18,7 km
Spojka na modrou značku s upravenou stopou
Výrovka vrchol	Šotolina	19,4 km
Velký Klínovec	Šotolina	20,2 km
Srubovitý přístřešek
Červenohorské sedlo	Asfalt	21,8 km
Konečně nějaká hospoda

Motorest Skřítek • Fotografie (52) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

Ztracené kameny

Ztracené kameny 2

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

Hřebenová trasa Hrubého Jeseníku je všeobecně uznávaná jako nejhezčí výletní trasa i jako jedna z nejnáročnějších. A to nejen díky poměrně náročným výstupům (zejména na nástupech), ale pak hlavně díky délce. Hlavní úsek ze Skřítku na Ramzovou má něco přes 40 km, ale celou ji chodí většinou jen šílenci a nedočkavci. Běžnější turisté si ji většinou rozdělí a klasickým předělem bývá Červenohorské sedlo. Má to i své zeměpisné opodstatnění. Z Červenohorského sedla na Ramzovou trasa prochází tzv. Keprnickou klenbou, a protože je kratší (cca 15 km) a přes Keprník (1424m) i nižší, říká se jí malá hřebenovka. Druhý úsek ze sedla na Skřítek prochází Pradědskou klenbou (či hornatinou) a je nejen delší (přes 25km) ale pokud vystoupíme i na Praděd je i nejvyšší (a stačilo by jen projet Vysokou holí, ta je na 2. místě).

Zimní průjezd velkou hřebenovkou patří pak ke správnému vychování každého lyžaře-běžkaře v Jeseníkách. Trasu jsme většinou projížděli od Skřítku, tudíž i popis volím v tomto směru. Ačkoliv není třeba se příliš rozepisovat, je to stejná trasa, jako se chodí i v měsících bez sněhu, jen s poznatky z lyžařských záludností. Samotný Skřítek je snadno dosažitelný díky silnici č. 11 Praha – Ostrava, snad jen malý problém přináší horší dostupnost veřejnou Dopravou o víkendech, kdy má asi většina lyžařů volno – v pracovní dny je to lepší.

Ale zpět na trasu. Ačkoliv hřebenovka je významná trasa, značení ze Skřítku je vyvedeno v zelené barvě, která nás vyvede od rozcestí nad Skřítkem až na hřeben. V zimě bývá tento úsek rolbován k rozcestí Pod Ztracenými kameny (tedy asi do poloviny výstupu), pak už je stopa pouze vyšlapaná (a někdy i ne). Stoupání není sice extrémně prudké, ale přece jen dosti dlouhé, aby přišla vhod vyhlídka ze Ztracených kamenů, kdy už jsme relativně blízko hřebene. Brzy končí les a na Peci hlavní výstup končí. To už jsme na pláni hlavního hřebene a trasa je v celé délce provázena tyčovým značením až k Petrovým kamenům. Terén na hřebenovce je mírný, trošku stoupáme ještě na Pecny, pak je to tak na horu, dolů kolem Břidličné (sem trasa nevede) až k Jelení studánce. Odtud je již hřebenovka konečně červená (z Rýmařova přes Žďárský Potok a Alfrédku). I dál cesta vede pod vrcholy Jeleního hřbetu a Velkého Máje (přece jen nepatrně do kopce) a od rozcestí nad Malým Kotlem trošku delší výstup přes Kamzičník (1420m) na vrcholovou plošinu Vysoké hole. Hlavní vrchol hory je sice někde napravo od stezky ale je tu taková placka, že to ani nejde poznat. Stranou od trasy máme Petrovy kameny, kolem nich už ale nějakou dobu značka nevede, ale jak dnes směřuje k sjezdovkám na Ovčárnou se beztak v zimě chodilo vždycky Doprava, sjezd po sjezdovce byl vždy mírnější než z Petráků dolů. Tím máme hlavní a asi nejzajímavější úsek za sebou. V okolí Ovčárny najdeme několik horských chat a hotelů k případnému občerstvení a odpočinku. A kdo by toho měl dost, může sednout na kyvadlovku na Hvězdu, kde by chytil nějaký spoj.

Po putování ve volném terénu máme od Ovčárny zase možnost se projet upravenou stopou a když je hezky stojí to vyjet si na Praděd. Od rozcestí (stejné jméno s horou) je na vrchol značka modrá. Ale jsou tu i svodidla a asi tisíce návštěvníků všeho druhu, takže se budeme motat a to zřejmě i na další cestě až na Švýcárnu. Kousek za chatou na Slatích odbočíme z upravené stopy a opět jen po vyšlapané stopě k Velkému Jezerníku, kde nás čeká další lahůdka. Ne dlouhý ale dosti prudký sjezd lesní cestou, čili opatrně, pak rovnější úsek přes Malý Jezerník i mírnější sjezd pod něj – zde možnost odbočky k modré značce na upravenou stopu. Na Výrovku je výstup totiž krkolomější, ale je to poslední vrchol na trase, takže otrlí si nenechají ji ujít, ještě sjezd k přístřešku u Velkého Klínovce a kolem něj přes sjezdovky až na Červenohorské sedlo.

Výhodou úseku mezi Sedlem a Ovčárnou je možnost využít „komunistické“ trasy – zelená a modrá značka, která se upravuje a je i chráněná při nepohodě. Na vrcholovém úseku od Pece na Vysokou holi žádnou podobnou variantu nemáme, to je skutečně trasa pro otrlé, většinou v zimě bývá trasa zmrzlá nebo zafoukaná. A při mlze ani trasa nemá žádný půvab. Proto je dobré si sem plánovat cestu skutečně při dobré předpovědi a nejlépe v pozdějším období (únor, březen), ostatně sníh nahoře bývá do května a i v dubnu bývá hřebenovka alespoň zčásti sjízdná.

Poslední aktualizace: 12.12.2012

Velká hřebenovka na mapě